Neděle 18. 7. 2010 dopoledne... po 14 dnech úmorných veder a azurové oblohy se přes noc citelně ochladilo a obloha se přebarvila do platinova. Na dnešek nemám žádný program, respektive nic nehoří natolik, abych musel sedět doma, tím spíš, že jsem tu sám. Mrknu na počasí na net a zjišťuji, že mají být během dne pouze místní přeháňky, které se navíc stěhují na východ.. nastal tedy čas rozhýbat šoupátka

 Vydávám se do garáže a než připravím sebe i motorku k výjezdu, začíná poprchávat... jak jinak... Nad Březinami již solidně chčije a já ne a ne se dostat před smradlavého Trabanta. Když už z protisměru nic nejede, beru motorku pod krkem a v nějakých 9tis ot./min dělám myšku přes pruhy a ... ta debilní bílá barva! Janči strach z podklouznutí kola se stává realitou a já driftuji jak nikdy v životě... naštěstí se kolo chytlo dřív, než jsem stihl zazmatkovat a tak pokračuji v cestě o poznání klidněji dál. Jet Jana se mnou, tak asi ležíme...

Zkouším myslet pozitivně a říkám si, že od Mácháče budou suché silnice.. nestalo se. Naopak za Mácháčem pocítím první potůček vody, který propustily kožené kalhoty. Jsem líný zastavit a soukat se do nepromoků a tak to psychologicky zkouším dál a objednávám si "tam nahoře" slušnější počasí alespoň od Mladé Boleslavy a ono opravdu, byly úseky, kde nepršelo, ba bylo tam i sucho :). Neradoval jsem se ale dlouho a před Čáslaví, kde teploměr ukazoval 17´C stavím a soukám ze sebe promočené rukavice a poprvé v životě se soukám do nepromoku - zatím pouze do kalhot, protože bunda přeci navzdory svým třem letům v provozu a žádné dodatečné impregnaci drží... tedy až na zip, jelikož jsem si nezapnul onen vnitřní... 

Nasoukat se do nepromokavých kalhot aniž byste si sundali z nohou kanady velikosti 11 a mohli si sednout je poměrně náročná záležitost, avšak né tolik, jako nasoukat mokré ruce do promáčených rukavic s textilní výstelkou... Ó Bože, co jsem si to na sebe vymyslil? :-D

Kolín - pořád prší, přemýšlím, jestli to mám otočit a jet zpět na Mělník a domů. Nechci se ale vzdát a navíc navigaci sice mám, ale napájecí kabel zůstal v autě :-D Moje nadšení, že konečně letos vyrážím na moto a dál jak za komín překonává i nepřízeň počasí a tak pokračuji. V nádrži je benzinu ještě relativně dost a tak nestavím ani na obvyklé kávě z automatu na místní AGIpce a jedu dál. Vzpomínám, jak táta vždycky říkával "Kolín, to máme půlku za sebou" a jak jsem právě v tomto městě viděl poprvé kruhový objezd :)

Skuhrov, tankuji (N95 za 30,40), dávám si kávu.. konečně dneska první "jídlo". To, že jedu sám mi jde trošku na mozek a tak vedu s pumpařem účelovou debatu na téma "jak je to ještě daleko do Znojma".. chytil se a než dopiji kávu, docela i pokecáme. Následně se soukám již i do nepromokavé bundy a zase do těch rukavic. Na ruce mi je už fakt zima. Pořád mírně prší... vypadám jak obrovské Bibendum obarvené na žluto :-D.

Jihlava - člověk ji zcela objíždí. Škoda.. chápu, že pro dopravu jako takovou a hlavně pro obyvatele města je to neskutečný přínos, ale člověk už takhle nepozná krásy měst ani z poza řidítek nebo volantu. Ani přes křižovatku, kterou táta označoval "Na slunci" se již nemotám a ejhle, jsem na výpadovce na Moravské Budějovice, to už jsem skoro "doma".

Okres Třebíč.. budí se ve mě patriotismus a troubím ceduli na pozdrav. Přemýšlím, co značí ono podivné "pomníkové logo" kousek za cedulí složené z "koulí a jakýchsi prstenců". Vzpomenu si na kamaráda z netu, Třebíčáka Tombra, kterému jsem slíbil letos návštěvu, ale Bohužel na sebe nemáme jiný než icq a e-mailový kontakt.  Zpívám si :-D

Moravské Budějovice - a další, ještě nedostavěný obchvat. Na starou silnici se vracím kousek před pověstným radarem, kterým kdysi kdosi "prohodil" krumpáč a míjím ho v rychlosti xy, jelikož jsem se mylně domníval, že je na protější straně ... ;)

Z Budějovic do Dešova je to již jen kousek, zato kvalita silnice je naprosto úděsná. Vůbec bych řekl, že na Třebíčsku mají jedny z nejhorších silnic v republice - o frézování ještě asi neslyšeli a tak se jeden flek přelepuje druhým flákem atd... vzniká tak asfaltová polňačka, na které si člověk v 50 km/h rychlosti je schopen překousnout jazyk.

Stavím v Krnčicích, to kafe už prostě musí ven, neprší :)

Stavím "u našeho" baráku a zkouším tety oklamat vydáváním se za plynaře :-D což mi nevychází ;) 

Vypiji si kávu, dáme kus řeči a za hodinku a půl musím frčet zpátky, abych byl do tmy doma. Tetky totiž relativně ve velkém rekonstruují a přespat by nebylo ani v tak velkém baráku kde, s čímž jsem naštěstí počítal.

Stavuji se na hřbitově zapálit prarodičům svíčku a prohodit pár slov, ačkoli oni stejně všechno vědí.

Za hřbitovní zdí se zakusuji do Vánočky, kterou jsem si vezl s sebou a vyrážím na zpáteční cestu. Překvapivě neprší!

Zkouším jet trochu svižněji, co mi padák na zádech vytvořený z nepromoku a výstražné vesty dovolí a tak jednu zatáčku beru rovně místo vpravo.. no, ještě že tam byla polňačka :-D, protože to jsem fakt nedobrzdil :-D

Ručička palivoměru se výhružně vydává do červeného pole a tak shodou okolností zastavuji zase ve Skuhrově na pumpě a dávám si dnes již třetí kávu a tlačím do sebe další kousek vánočky. 

Při výjezdu z pumpy slyším nelíbivé zvuky od motoru a děsím se dalšího průseru... trvá mi asi sto kilometrů, než mi dojde, že mě upozorňuje takto řetěz na fakt, že mazání viděl naposledy ... ještě vloni, před nějakými 1500 km. Bohužel nejsem potěšen faktem, že mazání zůstalo v garáži a v tankvaku je jen pochybná sada na lepení píchlé gumy (ještě toho trochu). 

Mladá Boleslav, ještě pořád neprší a na nebi jsou krvavě rudé červánky přes celý obzor. Vzpomenu slova  klasika "z toho pršet nebude" a stahuji ze sebe slušivý pracovní oblek do deště, který na sobě k mé radosti nemá žádné trhance ani po přetažení přes boty ;) Výstražnou vestu si nechávám, přeci jen domů za světla nedojedu.

S jednou rukou na plynu a druhou před helmou abych vůbec něco proti slunci viděl, míjím hrad Bezděz a štráduji si to na Českou Lípu. V nízkých otáčkách zřetelně slyším tklivou píseň řetězu a nafackoval bych si . Pokračuji vrškem na Prácheň a přes Českou Kamenici domů, kde se honím s 1,2 HTP a jeikož se motce nějak nechce, tak mi dává na prdel :(

V půl desáté jsem v Děčíně... mám za sebou 587 km a zdvojnásobuji tak počet letos najetých moto-kilometrů .  Zároveň jsem tak překonal osobní rekord v počtu moto-kilometrů najetých za jeden den a potvrdil si fakt, že jízdou bzrda-plyn toho člověk moc nenažene. Na Moravu jsem jel v dešti, citovka, skoro podle předpisů a jel jsem to 4,5 hodiny.. zpátky jsem jel mimo obce stylem "co to dá" (a ono to v nepromoku moc nedá :-D) a ušetřil jsem tak pouhou půlhodinu...

Výlet to byl fajn, užil jsem si ho navzdory nepřízni počasí a doufám, že letos takových výletů ještě pár bude ;) Zatím se upínám k 10. srpnu ...