Už jsem se tu zmiňoval mnohokrát, že své narozeniny (ne)slavím (ne)rád. Vloni jsem kdesi zaznamenal myšlenku, že o svých narozeninách není až tak co slavit, ale je to dobrý důvod poděkovat ostatním za to, co z vás (vy)tvořili, co s vámi pro(pře-)žili atp. Chtěl jsem tedy tehdá "příští rok" koupit kytku a jet poděkovat mamče... Chtěl jsem si užít ten její maximálně překvapený pohled a oči plné dojetí. A já to udělám, udělám to...

...jen ty oči budu mít plné slz já a srdce se bude ještě více než každé ráno stahovat žalem. První narozeniny, které nemohu oslavit se svojí "rodičkou", člověkem, co mi navzdory všem a všemu dal život a nechal mne dospět v soběstačného a rovného chlapa, s maminkou. Zajedu si do onoho města, odkud jsme oba pocházeli, dám si kávu a dort v cukrárně, která pro maminku tolik znamela (zejména ty přeslazené kornouty :D) a pak zajedu tam, kde se doufám jednou opět fyzicky shledáme.

I když je život oříšek, ať ho máš sladký jako med, jsi zdravý jako řípa a šťastný jako blecha -) ... maminka 2. 9. 2013.