Před pár dny jsem strávil moc příjemný čas s přáteli v čajovně. Na vlak jsem odcházel o chvíli dřív, než bylo nutné, abych se prošel po ztemnělém Ústí a nechal na sebe dýchnout zářivý chlad nadcházejícího adventu. Stavba ochodního centra Fórum, která ve mě vyvolávala dlouho značnou kontroverzi zářila sice komerčně, ale tak nějak mile, vkusně. Asi je ze mě větší a větší měkota. Zastavil jsem se v kostele, dotkl se jeho starých, kamenných stěn a pomalu pokračoval dál. Došel jsem k obchodu před jehož výlohou jsem se musel zastavit a fascinovaně jsem hleděl na Vánoční koule... tak jako již před desítkami let.

Dovolil jsem tomu malému klukovi, aby se vzbudil a naplno jsem nechal na sebe dýchnout ten pocit, jak jsem miloval ten záhadně brzy prosincově ztemělý Děčín a zatímco jsem držel máminu ruku, stál jsem před výlohami plnými těch krásných vánočních koulí a fascinovaně na ně hleděl dlouhé minuty...