Mého Oblíbence si pamatujete všichni? Určitě jo. Syntax. Dokonce opakovaná. Věda s velkým V. Syntax. A Můj Oblíbenec... správně, dobře si pamatujete, Janovec.
Zapsala jsem si letos tři předměty, z toho chodím na jeden. Jmenuje se Praha a okolí z filologického pohledu a je jednou za čtrnáct dní.
Nikdy mě škola nebavila víc.

Chodíme na procházky po Praze. Trvají hodinu a půl a potom vždycky Janovec zahlásí: "Metro je tudy a kdo chce do hospody, tak tudy."
No hádejte, kolikrát jsem domů jela metrem? Správně, nikdy.

První procházka byla po Radlicích a nesla se v duchu pražských vinic.
Byli jsme v Radlicích, prolézali jsme zkratkami skrze keře a poslouchali nadávání mnoha slečinek, že takhle si to teda nepředstavovaly. Došli jsme na Dívčí Hrady a vrátili se kousek od domu Mého Oblíbence, kde máchl paží směrem k metru a druhou k hospodě.
Šlo o podnik, který v dobách temného socialismu zamrzl v čase a tak zůstal dodnes. Bylo v něm všechno, co bylo před osmdesátým devátým (kromě cen).
Po dvou pivech odešly první dvě slečny, po druhých dvou další dvě a po dalších dvou já, zůstal jen Můj Oblíbenec a Tomáš z druháku, který si s ním tyká.
(Což jsem považovala za velkou křivdu.)
Za těch šest piv, tedy tři hodiny, jsme stihli prodrbat kdeco. Od fakultních záležitostí přes záležitosti čistě privátní.
("E., kdo je ta slečna, co na FB nevěděla, že mě máte v přátelích a psala tam to o mně?" "No to byla Fsfasdfa, ale nesmíte to proti ní využít, jinak, jako bych vám nic neřekla." "No jasně. Vždyť on Jghfghd taky k 31. prosinci končí, což ale nesmíte pustit nikam dám, ale fakt nesmíte." "Však jasněže, stejně nemám komu. To víte, že k Jghfghd nechtěl vůbec nikdo v létě na eosdfspri, že chtěli všichni na vaši paralelku?" "A ten FB stejně dělá s komunikací divy. Psala mi tam Kasfasdf a začínalo to 'Ahoj, mohl byste mi poradit...'. Chvíli jsem na to zíral a pak jsem se to rozhodl dál neřešit.")
A tak.
Při běhu na metro mi cestou z hospody vypadl z tašky mobil. Teď ho mám před sebou na stole, to jsem dobrá, co?

Druhá procházka byla ze Zbraslavi do Radotína a nesla se v hřbitovním duchu.
(Víte, že je na Zbraslavi socha hořícího Husa?)
Poté, co se nám do cesty postavilo golfové hřiště, (které je na obcházení docela veliké,) byla většina zdrcena obrovskou vzdáleností, kterou jsme ten den urazili, a do hospody šel jen Tomáš, Můj Oblíbenec, já a po chvíli přišel i Oblíbencův kamarád. Takže ačkoliv mám v ročníku jediného kluka, najednou jsme v hospodě seděli já a tři oborově spříznění chlapi. Neuvěřitelné.
V hospodě bylo příjemně.
Tentokrát po šesti pivech končili všichni. (Dozvěděla jsem se, že minule skončili Tomáš s Oblíbencem po desátém pivu - někdy v deset večer, a to seminář končí v půl páté.) Místní znalec nám poradil, že nejrychlejší je jít na vlak, a tak jsme na Smíchov dorazili CitiElephantem. Ostatní se zdejchli na metro, já s Oblíbencem vyšla před halu v družném rozhovoru a uprostřed věty jsem se rozběhla pryč. Jak mi později došlo, bez vysvětlení, že jsem mezerou v křoví zahlédla svůj autobus, který jezdí jednou za dvacet minut. Můj Oblíbenec si toho zjevně nevšiml, rozhodně to příště nijak nekomentoval.

Dneska jsem šli na procházku obrozeneckým Petřínem. Došli jsme až na hvězdárnu, která byla bohužel tou dobou ještě zavřená, a sešli zase dolů. Nakonec jsme šest studentek a Oblíbenec hledali dost dlouho hospodu, ze které všichni zmizeli po čtvrtém pivu, (když jsem byla na záchodě a tudíž je nemohla přesvědčit, že tam rozhodně ještě chtějí zůstat). U stolu zůstal Janovec, já a naše dvě skoro plná piva. "Tak E., asi se známe už dost dlouho, abysme si začali mimo oficiální příležitosti tykat. Tak ahoj." Ťukli jsme si.
Pak něco řekl a tykání znělo jen trochu divně.
Pak jsem něco řekla já a tykání znělo strašně divně.
Ale... o krůček blíž filologickému ráji, kde všichni vědí, že je doplněk pěkná krávovina.

Stačilo celkem šestnáct piv, abych si potykala se svojí lingvistickou ikonou.

Asi už můžu umřít.

Velkého Ó Lingvistu si každý představuje jinak.

P.S. Komentáře obsahující Janovcovo jméno mažu.