Nevím, zkrátka nevím, proč musím mít ve škole největší problém s předměty, které mě opravdu baví. Syntax českého jazyka je úžasná disciplína, kterou bych se ochotně zabývala i ve vzdálené budoucnosti. Bohužel, ze tří termínů zápočtů jsem dneska měla třetí - neúspěšně.

Syntax je disciplína zabývající se větnou stavbou. V tomto semestru jsme se zabývali pouze rozborem jednoduchých vět, větnými členy, jednotlivými slovními druhy. Připadá mi to fascinující v míře, jakou asi nepochopí nikdo, kdo nikdy nenahlédl do hloubky.
Máme skvělého přednášejícího a nikdo by mě nedonutil, abych o něm řekla cokoliv špatného i přesto, že jsem neuspěla. V tom se názory třídy překvapivě shodují - chyba není v něm, je v nás. Ve třetině lidí, které učil.
Bohužel, i přes -fascinuitu- této vědy nejsem schopná udělat zápočet a tedy si předmět v příštím roce zopáknu. Ani zdaleka nejsem sama, ale stejně mě to mrzí a zanechává to ve mně pochyby o sobě samé. Když se nedokážu probít něčím, co mě zajímá, jak to bude s věcmi, které mě nezajímají? Mám šanci dokončit školu?

Při prvním termínu jsem měla v testu 13 chyb, zatímco povolených bylo jen 5.
Při druhém termínu jsem měla chyb 8 a bylo povoleno 6.
Dneska, při termínu třetím a posledním, jsem se svými 10 chybami neměla šanci. Nevím, za kolik se procházelo tentokrát.
Nejhorší na tom je, že přibližně tři chyby jsem dneska měla šanci ovlivnit. Zaprvé - do grafických větných vzorců se píšou i předložky. Už bych si to měla zapamatovat, nebýt toho, při druhém termínu bych prošla. Jenže tehdy jsem to nevěděla, dneska ano. Zadruhé - příslovečné určení nemůže rozvíjet předmět! Váhala jsem nad tím snad deset minut a vybrala jsem si špatně; toto dilema jsem měla na dvou místech, tedy dvě chyby.

Mrzí mě to, propadám depkám a splínu. Mrzí mě, že jsem to neudělala, protože jsem tím o sobě ztratila mínění. Taky proto, že náš přednášející je tahoun, který motivuje k větším výkonům, a mě teď mrzí, že jsem ho zklamala. Samozřejmě, že je to absurdní, když učí dvě třetiny všech češtinářů u nás. Jenže je to člověk, kterého prostě chcete potěšit tím, že to zvládnete - každý takového určitě někdy potkal. Já třikrát: u prvního jsem maturovala za čtyři a snažila jsem se vyrovnat s hořkostí ještě snad rok, nedokázala jsem se mu potom podívat do očí; u druhého - už na VŠ - jsem udělala obě zkoušky na první pokus, ačkoliv jsem se hluboce styděla za počty chyb v obou testech. Tenhle je třetí. Stydím se znovu.

Za rok se na syntax musím zapsat k někomu jinému, taková jsou pravidla. To mě snad mrzí ještě víc.
Když mi dneska dával opravený test, jen se zatvářil trochu zklamaně a řekl: "Bohužel." Jindy nám říkal, jak jsme neschopní... proč mi to neřekl? Cítím se ještě hůř.

Občas se opravdu nenávidím.

Polovina testu druhého termínu. Grafické větné vzroce mi opravdu nejdou.

Druhá polovina onoho testu. I tady mám mezery... bohužel.