Když se nedaří, tak se nedaří.

Mám hrozně ráda tuhle písničku. Sousedi, jděte se bodnout, ona se musí poslouchat nahlas. Hodně nahlas.
Ta, co ji mám staženou, je o minutu delší, nevím, kde je rozdíl.

Neudělala jsem Peterku. Opět - už jsem dělala dva pokusy loni. Ve všech třech případech byl počet dosažených bodů 10. Maximum 20, průchozích k ústní 12, za jedna bez ústní 15. Neudělala to ani Stáňa, Lucka s Ájou jdou k ústní, držím jim palce. Vyletělo 58 lidí z 95, bez ústní prošlo 16. Chci to udělat, strašně to chci udělat. Není jiné cesty. Tak zas na konci června a potom v září. Deset bodů? Čas změnit tradice.

Včera jsme měli mít výsledky z německé lexikologie a ještě nejsou. Ani tam si nedělám příliš velké naděje; nehledě na to, že jsem nedala zápočet a jdu na něj znova v pátek.

Zkouškové mě vyčerpává a to ještě pořádně nezačalo. Čeká mě toho moc - až příliš.

Deprimující pohled...

Nebaví mě věci, které mě obvykle baví.
Nebaví mě věci, které by mě bavit měly.

Potřebujeme do prázdnin sehnat minimálně jednoho člověka, který by s námi jel do Norska.
Potřebujeme ho sehnat tak rychle, aby ještě byly jízdenky na autobus.

A... a vůbec!
Miserere mi tu hraje už asi po dvacáté, jdu zavřít výsledky Peterky a pokračovat v Borovici.
Ano, to je další věc, která mi o zkouškovém neskutečně vadí. Já nemám čas dělat články, když prolítávám ve škole u všeho, na co sáhnu. Jenže musím.
Ach jo. Neba!