...aneb každý někdy nemá svůj den.

"Půjdeme si kreslit?" beru pastelky.
"Já neci keslit! Neci keslit! Ááááá!!!" Hysterický úprk do pokojíčku, prásknutí dveřmi, brekot do peřin.
"Tak... nebudeme kreslit?"
"Jo." Pomalé zklidňování.
"A co budeme dělat?"
"Ci keslit!" osuší dítko poslední slzy.
"... To si děláš legraci."
"Ááááááááááááááá!!!" Brekot do postele.
"Dobře, jdeme si kreslit. Mám vzít pastelky?"
"Jo."
"Dojdeš pro papír?"
"Já neci papíl!"
"Teď se rozbreč."
"Já neci blečet. Áááááá!"
"..."
Chvíle ticha, během níž si zapisuju rozhovor.
"Já ci keslit."
"....."