Sportování podevětapadesáté. Sportovně to bylo slabší, ale upekla jsem tři dorty a koupila si Ňuňíka, což je piáno. (A ke všemu jsou fotky!) Taky jsem byla maličko marůdek a taky jsem si nechala odstranit dalších deset znamínek. Takže je vlastně zázrak, že jsem si stihla zaběhat aspoň párkrát a že jsem byla i několikrát na krav maze. O poslední trénink v měsíci jsem přišla kvůli schůzi SVJ, na kterou jsem šla poprvé... a přišlo nás 46 %, takže jsme nebyli usnášeníschopní, takže jsme pár minut poseděli a šli zase domů.

čtvrtek 1. 11. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme hodně opakovali k Adéliným zkouškám na P4. Před pádem ze židle jsme hodně procvičovali jak pády, tak ofenzivní vstávání, ale i tak mě z těch pádů z výšky na záda rozbolela hlava jak střep. Pak zopakování zrcátka (1, 2, 3, 4), které mi zoufale nejde. Nakonec kombinace, sparing a zombíci, tedy sparing ve třech, kdy ti dva na jednoho můžou jen přímímy údery a přímými kopy.

Pojďme si povědět něco o nevšedním životě.

Ve čtvrtek jsem cestou z tréninku - tj. v půl desáté večer - potkala kolegu z kanceláře, který šel hned po práci s dalšími lidmi z práce na pivo, a teď byl nametenej úchvatným způsobem. Já nikdy ještě nepotkala nikoho tak roztomile opilého, smála jsem se mu celou cestu autobusem, než vystoupil. Mimo mimořádné přítulnosti - což jsem jako zcela nekontaktní člověk trpěla jen díky vědomí, že se mu za to další den hrozně vysměju - trpěl také mimořádnou výmluvností, a to bylo zajímavé. Na pivu byl totiž s lidmi z oddělení, se kterým intenzivně spolupracujeme, ale já ty lidi osobně moc neznám a oni jsou na mě podle všeho dost zvědaví - zvali mě do hospody spolu s kolegou, ale já nebyla ochotná obětovat krav magu. A pak se kolega rozhovořil o tom, jak je to u nás super, a že když se ho na to ptali oni, tak že jim řekl, že jsem prima a že jestli budu chtít někdy odejít, odejde taky. Na tom se můj myšlenkový vlak zastavil a hřeje mě to ještě mnoho dní poté :)

V pátek jsem upekla dort a začala přitom víkendovou tour de pohádka milou oddechovkou S čerty nejsou žerty, která je ideální ve chvíli, kdy hrozně usínáte, ale potřebujete počkat, až vám vystydne korpus, abyste ho promazali krémem, protože se to musí přes noc spojit - a nemůžete ho chladit na parapetu, protože venku prší. V sobotu jsem zkoukla Hodného dinosaura a v neděli V hlavě. K mé víkendové teplotce to krásně sedělo.

V sobotu máma oslavila šedesátiny a ráda bych tu uvedla, že jako hlavní dar dostala od táty cestu na Aljašku a ode mě s bráchou a jeho ženou turistický batoh s pláštěnkou, nafukovací karimatku a nepromokavý vak do velkého batohu. Což se mi jeví jako důstojná vyhlídka na skoro-důchod.

Dort pro mámu. Vizuálně měl až příliš silnou konkurenci, ale chuťově byl snad lepší, uf :)

Pondělí - pracovní doba: Kdybych bývala byla věděla, že se pracovně dostanu i do chemiček, byla bych v téhle práci už dávno. Ach, industriál! Má cenu říkat něco víc? A zrovna tohle je chemička nad chemičky, kdysi dávno to byl jeden z nejpřísněji střežených objektů komínářům známých.

Jelo nás tam z práce několik a naše mise neklapla, ale mně udělalo radost aspoň to, že jsem je pak přemluvila k okružní jízdě areálem, když jsme se vraceli k bráně. Jů jů jů!

Pondělí večer: mise piáno! Alfík neprozřetelně prozradil, že letí na pár dní do Česka a že se chce vidět. No a já, člověk lstivý, jsem mu navrhla, že místo tradiční hospody bychom se mohli sejít v kytary.cz a on by mi mohl pomoci vybrat piáno, po kterém od návštěvy Granady nesmírně toužím...? A že ho za to pak pozvu na pivo (a tříchodovou večeři, což ve smlouvě nebylo, ale Modřanský Biograf je hospoda levná a Alfík si to zasloužil. Navíc jsem mu půlku snědla).

Piáno jsme vybírali dvě hodiny. Do úzkého výběru se dostaly čtyři kousky, a můj největší favorit za 15.000 Kč vypadl poté, co jsme zkusili zesílit zvuk, protože ty samply prostě nebyly kvalitní. Pak jsem jedno piáno zavrhla kvůli stisku kláves a zbyla dvě... no a pak Alfík zjistil, že jsme přehlédli celý jeden kout místnosti, kde byly vystavené Yamahy.

Sáhla jsem na první a zamilovala se. Stála sice 40.000 Kč, ale můj absolutní strop byl až na padesáti - a to piáno hrálo tak nádherně! A bylo krásné a vůbec. Vedlejší bylo ještě o chlup hezčí, ale rozdíl ve zvuku jsem už nezaznamenala, a zbytek neprošel buď kvůli ceně, nebo kvůli vzhledu (já potřebuju, aby piáno bylo hezké - abych na něj hrála ráda a aby mu to v ložnici slušelo, protože bude tvořit dominantu místnosti).

Ovládla jsem se a nekoupila ho hned na místě - to až v pátek jsem to nevydržela a zajela tam. A přesně o týden později jsem se stala hrdou majitelkou Ňuňíka. A protože jsem ho umístila úhlopříčně do rohu místnosti, lidi obvykle nereagují zděšeným "na co sis zrovna ty pořídila piáno?", nýbrž ještě zděšenějším "vážně takhle pitomě v rohu? proč?!" Hehe.

Křídla začínala na sto tisících. A přitom by jim to u mě doma tak slušelo!

úterý 6. 11. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dále projíždíme techniky na zkoušky P4 a P5. Začali jsme dvojicí kotoulů (P5 - dopředu přes jedno rameno a návazně dozadu přes druhé rameno) a pak se delší dobu věnovali  regular backkick a backward regular kick. Jeden z nich je bez kolíbky, jakože se při něm moc nepředkláním, ten je na bližší vzdálenost - navážu loktem, kladivem atp. Ten druhý je zákop se švihem a k tomu se ještě předkloním, takže dokopnu dál, a na to navazuju už bez lokte jen kladivem. Pak jsme dělali klasické tlačené backkicky s dokončením a následně ještě přímé údery na různá pásma + obranu.

středa 7. 11. 2018: běh (18,4 km)
13 °C, mokrá zem, před západem slunce a jen chvíli po

Luxusní běh z práce k Bětce na Kalu. Prokopákem až do Řeporyj je to úchvatná trasa, byla jsem zcela okouzlená. Naopak úplně příšerné to bylo před Ořech, protože značka vede po silnici bez chodníků, kde auta jezdí rychle, a navíc vedou z nadjezdu nad Pražským okruhem nájezdy - a tudy se taky musí proběhnout. Fujky. Jak jsem byla ráda, že jsem si nezapomněla vzít spousty odrazek, některé i blikající. Pak už zase od Kalinova mlýna to bylo prima, taky mě moc pobavila cesta "polní cestou", která byla zoraná a po dešti. K Bětce jsem doběhla dříve, než přijela z nákupu, (při plánování jsem se dost podcenila,) ale zvládla mě dostat do baráku i nadálku a čekání v horké sprše bylo velmi uspokojující - běžela jsem v kraťasech a krátkém rukávu, což bylo při 13 °C příjemné, ale po západu slunce už trochu chladno bylo. A pak jsem byla pohoštěná a bylo to celé moc príma. Vzdálenost 18,4 km, čas cca 2 hod 20 min, tempo cca 7:36 min/km, nastoupáno 445 metrů (dle Mapy.cz), boty Salming Trail T3.

Jedna kochací

A jedna k pobavení - proč nezorat i polní cestu, že

čtvrtek 8. 11. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Joj, dneska jsme zase dováděli Honzu k šílenství, páč i P1 cvičí líp než my, nebo tak něco. Na rozcvičku mj. zase kotouly. Pak dlouhé opakování obrany proti kruhovým útokům nožem zepředu. Tam jsme právěže špatně utíkali, takže nácvik na odražečích... Nakonec trénink obrany proti tyči zepředu jednoruč i obouruč.

pondělí 12. 11. 2018: běh (10 km)
12 °C, pošmourno a vlhko

Dneska jsem si vzala půl dne dovolené, protože mi měli odpoledne PŘIVÉZT PIÁNO (pardon - ale uááá, radujte se se mnou!), a protože ho měli přivézt až ve dvě a můj půlden práce končí v jedenáct, měla jsem dost času domů běžet. Což bylo príma, protože jinak bych už asi tenhle týden neměla kdy - ve středu máme mít v práci nějakou děsně oficiální akci, ze které bych těžko utekla, a v pátek jdu na vyřezávání dalších deseti znamínek. A pak budu troska. Běžet mi to moc neběželo - zase jsem si vzala dlouhé elasťáky, protože bývám přes den hrozně zmrzlá, a pak jsem umírala vedrem; ale i tak to bylo moc příjemné.

A pak mi přivezli piáno, jůůůů :) Bylo to jako vybalování vánočních dárků, když ho chlapi vyndavali z krabic a montovali dohromady - a vlastně měli docela pochopení, když jsem na ně celou dobu koukala, zářila nadšením a sem tam si piáno došla pohladit. Pojmenovala jsem ho Ňuňík (čtěte: [ňuňík se dvjema ň]), o čemž nesmíte říct Šrotě, protože by jí mohlo být líto, že má Ňuňík mazlivější jméno než ona. Jenže Ňuňík!

I přes den jsem velice ocenila, že má výstup na sluchátka - i když jsem si ho ztlumila na docela tichou hru, měla jsem jinak špatný pocit, že bych mohla rušit sousedy, (a zpětně vůbec nechápu, jak jsme jako děti mohli být s bráchou v paneláku trpěni, když se já učila na klavír a on na klarinet,) zatímco ve sluchátkách zněl klavír úplně stejně, jako by zněl bez nich, takže jsem pak cvičila už jen s nimi.

Ale samozřejmě se objevil problém. Já si vlastně pořídila piáno jen kvůli tomu, že jsem po uši zamilovaná do Einaudiho skladeb, a z nich nejvíc do Nuvole Bianche, takže to měla být první věc, kterou se naučím hrát. Jenže čtyři béčka! Takže to sice nevzdávám, ale i tak jsem to prokládala učením Star Wars Theme, které je mnohem jednodušší a velmi líbivé.

Ach ach - já mám piáno!

Se zlatým nápisem Yamaha ;)

úterý 13. 11. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme opakovali na zkoušky P4 obrany proti kombinaci dvou úderů - přímek i háků.Taky jsme zase zkoušeli kotouly vpřed+vzad, což je myslím P5 - ty mi jdou jen přes stejné rameno, páč přes levé je to prostě divné. A dneska nás Honza ani moc nepeskoval - což je fajn, protože minule už to na mě bylo nějak moc.

čtvrtek 15. 11. 2018: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Je to zajímavý: včera jsem šla spát v osm večer, a tak bych čekala, že dneska budu fit. Mno. Jak to jen napsat... dokud jsme necvičili ve dvojicích, strašně mě to dneska nebavilo a uvědomovala jsem si, že jestli nás Honza začne jebat tak, jak má poslední dobou ve zvyku, sbalím se a odejdu, protože moje odhodlání bylo nulové. Až když jsme se rozdělili ve dvojicích a já nezůstala lichá, jak jsem se bála, protože jsem dneska byla jediná holka a ještě ze všech nejmenší (a to se mi věru se svými 175 cm nestává často), zlepšila se mi nálada, byť to bylo částečně zapříčiněné uměle, protože jsem byla ve dvojici s tím potetovaným sympaťákem, který je hrozně prima. Tři čtvrtě hodiny jsme drilovali s merunou nácvik duckingů (úhyb před hákem) a úhyby před direkty, různě to zesložiťovali zavíráním, úvodem s údery a tak, a pak jsme to jeli už v boxerkách a rychleji. A posledních dvacet minut byl sparing. Už jsem psala to "jediná holka a nejmenší k tomu, a strašně demotivovaná a obecně unavená a mimo", že? Jo, to chcete, aby zrovna dneska byl první sparing po měsíci. Naštěstí máme rozumné kluky, kteří do toho nebuší hlava nehlava, a dokonce i copánkatému Lukáši stačilo lehce naznačit, že se ho bojím (má v naší skupině na kontě nejvíc způsobených zranění), a ubral a jel technicky. A technicky mi to šlo, to se zase musím pochválit, a dokonce i fyzičkou jsem moc pěkně vydržela. Takže nakonec vlastně dobrý... ale jaktože nás bylo jen devět a kde jsou všechny holky? (No - Lenka nemocná a za pár dní odlétá do Ameriky, Domča cvičí přechodně jinde, Jana má zlomenou ruku, Kristýna má boreliózu - nebo tak něco, Mili je na dva roky v Kanadě... a tím nám zbývá Adéla. Takže upravuju otázku: Adélo, kde jsi byla? :-D)

V pátek 16. 11. mi laserem odstranili dalších deset znamínek (anestezie v ceně - taková pohoda!), a tak jsem se rozhodla, že na týden vynechám krav magu, protože než bych vyjmenovala, kam všude mě nesmí bouchat, bylo by po tréninku, a plán byl, že díky tomu budu moct běhat z práce úplně každý den.

Realita - v sobotu jsem upekla dort a v neděli ho mezi dveřmi svého morového doupěte předala Sargo k svátku a ulehla s devětatřiceti do postele. V pondělí jsem si vzala dovolenou, v úterý jsem do práce ale musela, protože jsem měla nějaké školení a neměla na to zástup. Reprezentativně jsem si na to vzala do venkovních mrazů sukýnku a silonky, což už se nezdálo být tak dobrým nápadem, když jsem pak stála nad otevřenou kapotou kus od Prahy a zkoumala, jestli je chladič služebního auta opravdu prasklý; a když jsem pak čekala na mechaniky v servisu, abych jim auto předala.

Ve středu už mi bylo dobře, takže jsem se vypravila se Sargo do Hudebního divadla Karlín na Legendu jménem Holmes. Obě nás nesmírně překvapilo, jak kvalitní to představení bylo - živý hudební doprovod (viděly jsme z balkónu do orchestřiště - Sargo tam koukala víc než na pódium, bylo to hrozně zajímavé) a herci uměli nejen hrát, ale i zpívat a tancovat. Jakože nejen ty důležité postavy, ale všichni. Úchatný. Odcházela jsem sice mírně ohlušená, ale zcela nadšená.

Ve čtvrtek nejenže vzal kolega do práce synka, takže jsem tam s ním pokoutně stavěla Lego a hrála si s auty, ale ještě jsem odcházela dřív, abych dojela koupit startovací kabely a následně nastartovat mámě auto. V práci jsem postup nejen hojně studovala na Googlu, ale i vyzvídala od ochotných kolegů, kteří poněkud bledli při mých otázkách "a jak se to nemá připevňovat poblíž karburátoru... co je karburátor a jak vypadá?", ale nakonec to bylo mnohem jednodušší, než jsem čekala. Stačilo otevřít kapoty dvou aut, postavit k nim mě a moji mámu a pak už náhodní kolemjdoucí odhazovali své nákupy v dál a vrhali se k nám se slovy "Dovolíte?" a celé to udělali sami.

Dort pro Sargo

pátek 23. 11. 2018: běh (10 km)
3 °C, konec skoro po tmě, bláto

V pondělí sněžilo, teď už zůstalo jen bláto. Já celý týden nic nedělala, tak jsem běžela z práce domů alespoň dnes... jasně, je to asi trochu umocněné i tím, že jsem byla nemocná, ale už je to tak zřejmé, že to můžu vyslovit veřejně: sbohem, železo, bylo mi s tebou krásně. Tak schválně, kolik měsíců bude trvat, než se odhodlám k doktorovi - ale kvůli Pražské stovce si asi zatím koupím nějaké volně prodejné. Ach jo, nebaví mě to - připadám si jako trotl, když nejsem schopná vyběhnout sebekratší prudký kopec, protože mi tep vyletí do oblak. Najednou už si neříkám "měla bych začít běhat intervaly nebo kopce/schody", nýbrž "nesnáším návštěvy u lékařů". Jinak budu muset do batůžku trvale přidat čelovku, v lese už to bylo ke konci na zabití. Ale bylo vtipné, jak si majitelé daleko přede mnou chytali své psy, protože mám na noze blikající náramek (kvůli autům a cyklistům), takže se báli, že jsem pes :)

O víkendu se u mě doma slavily různé narozeniny a svátky - což byla záminka, abych se mohla pochlubit Ňuňíkem, samozřejmě. Takže jsem se mohla do třetice realizovat a upekla jsem poslední listopadový dort pro tátu:

Dort pro tátu

pondělí 26. 11. 2018: běh (10 km)
5 °C, světlo, pošmourno, ale skoro sucho

Dneska jsem si byla koupit železo - sice to volně prodejné není vůebc silné, ale třeba to aspoň trochu pomůže, dneska jsem si připadala jak hadr na podlahu, hrozně moc jsem chodila pomalu, protože to prostě nešlo. Takže jsem hrozně promrzla, protože foukalo a já neměla ani mikinu, ani šátek. Ale jinak to nebylo špatný.