A konečné skóre je - tadá - nula bodů ze sta!

Pánské gravel kolo GRVL 900 s titanovým rámem

Za magisterské státnice jsem si slíbila nové kolo. To sice bylo už před dvěma lety, ale já vůbec nevěděla, jak na to! Já si nikdy dřív kolo nekupovala - stávající jsem měla po mámě a to předtím jsem měla taky po mámě a jediné nové kolo, které jsem kdy měla, bylo dětské a bylo mi v té době asi deset, takže to jsem si taky nevybírala sama. Jak se kupuje nové kolo?

Pak se to ale hezky sešlo, že se mi nabídl kamarád, že mi řekne, co si mám pořídit. Že na bike packing by byl prima titanový rám a že má najité díly na poskládání a že mi ho pomůže postavit a poslal mi seznam toho, co si mám pořídit, přičemž u poloviny věcí jsem vůbec netušila, že existují a že jsou součástí kola. Jenže ho to celé dost zaujalo a tak přišel o pár dní později, že by mě ta skládačka vyšla na šedesát tisíc a čekala bych na to dlouho, protože některé díly byly z Číny, a že Decathlon má solidní titanový gravel za sedmdesát tisíc a ať si pořídím ten.

A tak jsem přišla do Decathlonu, znalecky si prohlédla vystavený model, (mhmm, stříbrný, to by šlo,) a pak jsem zašla za prodavačem, že bych ho chtěla a co pro to mám udělat. A on mi ho pomohl objednat. A taky nášlapy, protože jezdit bez nášlapů se dneska nenosí. A slíbil mi, že mi to všechno smontují a že na něm budu moct odjet.

Takže jsem měla tři týdny na pořízení treter. Jenže já strašně nechtěla do žádného cykloobchodu, protože tretrám nerozumím a oni by se ke mně chovali shovívavě a já nemám ráda, když se ke mně lidi chovají shovívavě. Takže jsem v jeden okamžik měla doma tretry za dvanáct tisíc, než jsem nevyhovující naposílala zpátky a nechala si ty, které mi seděly a které jsem si uměla nazout. Ahoj, já jsem Eithné a boty objednávám na Alze.

A pak mi do Decathlonu přišlo kolo. A mě přešla odvaha. Kolo jsem vyzvedla autem, a protože na něm nebyly rychloupínáky, nacpala jsem ho do auta v celku.

A pak bylo v obýváku, já kroužila kolem a přemýšlela, co s ním budu dělat.

První pokusy s nášlapy proběhly v bezpečí domova s kolem upíchnutým do cyklotrenažeru

To jste věděli, že existuje něco jako momentový klíč a že se jednotlivé komponenty nových kol mají utahovat na konkrétní momenty? Já nějaký dostala ke kolu. Dokonce jsem ho i vzala do práce, aby mi to manuálně zruční kluci vysvětlili. Koukali na něj úplně stejně bezradně jako já. Jiný jsem si nebyla schopná pořídit dodnes, a tak komponenty utahuju stejně, jako jsem to dělala vždycky. Jízdo č. 6, ty to slyšíš...

Co bylo horší: Nebyla jsem schopná přijít na to, jak se na tom kole přehazuje. Byla tam jedna páčka, a když se posunula doleva, přeřadila jsem na těžší převod. To jsem udělala desetkrát. Pak mi došly rychlosti. A jiná páčka tam nebyla. Doprava s ní pohnout nešlo. Takže jsem si sedla ke googlu a zeptala se, jak mám řadit na kole. Na přehazování kupodivu neexistují žádné tutoriály... Nakonec jsem našla videorecenzi na nějaké... já ani nevim, jak se tomu říká... a tam to ukázali! Takže prosimvás, na lehčí převody se přehazuje brzdou, a to jejím posunutím na stejnou stranu jako u té páčky, co je pod ní a co se s ní přehazuje na těžší.

Zkušební jízda

Nikdy jsem nejezdila s nášlapy. Cyklistické tretry, to je ta strašidelná věc, kvůli které si kolega zlomil nohu v kotníku, když v práci snášel kolo ze schodů a tretra mu na hladkých schodech podjela a on se sesypal až dolů. Tretry = respekt až strach.

Takže jsem si vzala kolo před dům a zakroužila si na něm na otočce, kde nejezdí moc aut, abych si vyzkoušela, jak mi půjde vycvakávání.

"Já když jel poprvé v tretrách, tak jsem se nedokázal vycvaknout, a tak jsem tu botu zul, a to už ji pak vůbec nedostaneš z pedálu," vyprávěl mi o den dřív kamarád. A tak, když jsem horkotěžko vycvakla pravou nohu, jsem sestoupila, levou zula a pak se na chodníku snažila dostat levou botu pryč z pedálu.

A vrátila jsem se domů pro nářadí, abych povolila zámky na nášlapech na nejmenší pevnost. "Nášlapy mají tři stupně tuhosti, při povolování jsou indikovány cvaknutím," psali v manuálu. Tak jsem je dotáhla na maximum a potom třikrát cvakla. A potom ještě. A ještě. A ještě. V podstatě by z nich měla bota vypadnout i při zafoukání letního vánku.

Staré a nové

1. jízda

Po malé silnici, která vede od mého domu, přijíždím k hlavní, kterou potřebuju přejet. Přijíždí auto. Chci sestoupit z kola. Noha drží na pedálu, protože mám nášlapy. Abych nevjela pod auto, tak na silnici jen najedu a vrátím se zpátky na chodník po přechodu, který je hned vedle křižovatky. Řidič auta se kvůli mně předpokládám budí hrůzou dodnes. Já rozdýchávala infarkt dalších deset minut.

Jedu dál a nohu preventivně vycvakávám u každé silnice, poblíž všech psů a dětí a lidí, při moc velkém zpomalení a při moc velké rychlosti a v podstatě je mimo nášlap víc než v něm. Pro jistotu.

Abych nejezdila po silnicích a nespadla pod auto, volím cestu naším modřanským lesem. Je tam potřeba vyjet prudký kopeček po hlinité pěšině na krátké loučce. Zpomaluju, a když najedu na vystouplý kořen, kolo se začne kácet. Chci si odšlápnout, ale noha drží na pedálu, protože mám nášlapy. Kácím se do trávy a řídítka si zabořím do stehna takovým způsobem, že tam mám černé jelito další měsíc.

A rozdýchávám další infarkt, protože jsem se skácela doprava, takže na své (do pedálu uvězněné) čtyřikrát operované koleno.

Na další jízdu jsem se odhodlávala šest týdnů.

4. jízda

"Cink cink cink..."

Kde se mi asi tak melodicky odráží kamínek o trubky?

"Plesk plesk plesk..." Aha, to asi nebyl kamínek. Kurnik, ten plášť je úplně placatej. Aha, spínací špendlík.

Hm... úplně nový kolo, náhradní duši nemám, to nemůžu zvládnout! Pět kilometrů domů. Někde ho tu zamknu a dojedu si autobusem pro auto? Někomu zavolám? Ale co, aspoň to zkusím. Stejně budu mít vyschlé lepidlo.

Vida, kolo dolů jde. Hm, pláště ne. Sakra, to bude tím, jak jsou tubeless ready. Proč jsem se do toho pouštěla? Mohla jsem to pro auto doběhnout, v těch tretrách by to byla skvělá historka! Hele, už to jde. Vida, najít díru v plášti nebylo těžký. Ale tohle lepidlo je vyschlý. Hele, to druhý ne, bezva! Ale tahle záplata je taková ztrouchnivělá... Dobrý, tahle ne. Už to drží, víceméně. Mohla jsem to lepidlo namazat spíš na větší než na menší plochu, ale to už je teď jedno.

Tak zpátky do ráfku, a pláště... týjo, ony jdou nasadit! Možná jsem u minulého kola nebyla TAK MOC neschopná, možná to bylo jen patkami plášťů starého kola!

Nojo, ale jak to mám teď dofouknout, když ventilek není přidělaný k ráfku a zajíždí? Oukej, už si zase připadám stejně neschopná jako dřív, v pořádku. Snad to půjde, když to kolo postavím. Jé, já mám rozpadlou pumpičku, tu jsem si vlastně chtěla koupit! Ale když ji budu držet tady a tady a ventilek tady a budu se hodně snažit... Cha!

Hotovo, vítr ve vlasech a pět kilometrů v cuku letu! Jsem dobrá!

5. jízda

Potkala jsem v Albertu švestky. Nedalo se nic dělat, to jde svobodná vůle stranou, musela jsem do práce upéct švestkový koláč s drobenkou. Hezky to vyšlo, že ho přinesu na poradu našeho oddělení, tak tam aspoň nebudeme sedět jen tak. A tak bylo osm večer, v kuchyni teplý plech, v předsíni na ráno nachystané kolo... plech... kolo... hm.

"Manželka potřebuje na zítřek auto, vezmeš mě ráno do práce?" vytrhla mě ze zadumání zpráva od kolegy, který bydlí za rohem.

"Když si přijdeš pro klíčky, dostaneš moje auto i s koláčem!"

"Já teď uspávám..."

A tak jsem ráno z bytu vyrazila s kolem v jedné ruce a pekáčem v ruce druhé. Podotýkám, že do výtahu se vejde kolo jen nastojato. Ale zvládla jsem to: koláč jsem odložila do auta a kolegovi jsem klíčky dovezla v 5:45, když venčil psa. Nutno dodat, že když já v práci slézala z kola, moje auto akorát zatáčelo na parkoviště.

6. jízda

Hele, jaký to je, bejt šikovná? Neni to nuda?

Přijíždim po cyklostezce k hlavní, chci si vycvaknout tretru z pedálu, ale nějak to nejde, a tak udělám kolečko, abych nevjela pod auto, dobrý. Ale asi si na to budu muset dávat větší pozor a doma zkontrolovat, v čem je problém.

Doma, to je za dva kilometry.

Přijíždim po parkovišti k baráku, chci vycvaknout tretru z pedálu. Nejde to. Dělám kolo kolem našeho velikého parkoviště a furt to nejde, kufr na tretře se protáčí, ze dvou šroubů se jeden ztratil. Takže během dalšího kola po parkovišti měnim přístup a snažim se za jízdy zout a nezabít se přitom. Daří se.

U výtahu samozřejmě potkávám osmdesátiletou sousedku. Ptá se, jak se mi daří a že mě už dlouho neviděla, a dívá se přitom na moje barevný ponožky. Říkám, že dobře, a mile se usmívám.

(O den později jsem při shánění chybějícího šroubu obešla jedno železářství a dva cykloservisy, odevšad si něco odnesla a utratila dohromady korunu šedesát. Pak že je cyklistika drahý sport.)

 

Myslim si, že mi ta cyklistika vyloženě jde. Že na ni mám talent.

Zůstaňte se mnou a sledujte mé osudy!

Sázky na další nehody, karamboly a podivné příhody je možné uzavírat u jakékoliv dobré sázkové kanceláře!!