Další zastávka u moře a v cenotě. Viděli jsme chobotnice, elektrického rejnoka, puntíkovaného úhoře a spousty a spousty želv. A Honza si udělal otřes mozku.

Moje pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.
Ebří pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.

Všechna pozorování z poloostrova Yucatán jsou na iNaturalistu zde.

pondělí 22. 9. - úterý 23. 9. 2025

Ateliérové focení ryb v cenotě
(gambusie yucatánská)

V pondělí jsme se přesouvali z džungle a hledání zvířátek zpátky k moři na hledání rybiček. Honza našel nějakou šnorchlařsky vychvalovanou zátoku a v ní objednal nejméně předražený hotel, který i tak stál randál, (ale oproti cenám na recepci jsme v něm přes Booking byli asi za třetinu,) a tam jsme se potřebovali dostat.

Chechkin jsme usmlouvali ze tří odpoledne na jednu hodinu, ale i tak jsme měli po ránu moře času.

Proto jsme ve svém ekohotelu znovu využili pěšinky kolem a šli hledat ptáky. Jak jsem si ale myslela, že je mi už dobře, tak se mi zase dost přitížilo, a svoji procházku jsem značně zkrátila a vrátila se ještě na chvíli na postel pod větrák. Stejně tam toho nebylo moc k vidění.

Cestou autem jsme projížděli kolem nějakých lagun, a tak jsme se rozhodli, že se k nim podíváme.  Pak už to bylo jen přemýšlení, po jakých cestách ještě naše auto projede, a zklamání, když všechny končily závorou a poplatkem za vstup 300 MXN. Ono to tam asi bylo udělané jako koupaliště.

Když nevyšlo tohle, přišla jsem s geniálním návrhem já, že budeme míjet odbočku, kde v neobydlené oblasti budou nezatopené cenoty. Žejo, to budou určitě jen neuspokojivé provaleniny do země, tam není důvod vybírat vstup - tam bychom se mohli podívat a najít spoustu netopýrů! Takže jsme se dodrncali po opravdu hrozné cestě na místo určení a zjistili, že všechny tyhle cenoty jsou v lese za plotem.

Prostě bludná cesta. Jako tahle škeble z téhož odpoledne.
(křídlatec veliký)

Už nemělo cenu otálet. Vyrazili jsme do Cielo Maya hotelu.

Já i Ivana jsme si předchozí den vypraly kalhoty, a tak nás pustili dovnitř. Na recepci jsme dostali welcome drink a po dlouhé době jsme předkládali pasy. A pokoj byl veliký a čistý a koupelna byla taky veliká a navíc se do ní nechodilo přes ložnici, což značně zkvalitnilo příchody z moře.

Výhled z terasy

Nebylo na co čekat. Po cestě se mi udělalo trochu líp, a tak jsem šla do moře taky. Akorát jsem si s sebou výjimečně vzala bójku, abych se neutopila, kdybych potřebovala zvracet.

Honza našel mapičku korálů v zátoce, a tak byl jasný plán, kam plavat. Co bylo nečekané, byla chladná vrchní vrstva vody a standardně teplý zbytek moře. Nešlo ani tak o nepohodlí jako o totální neprůhlednost na dno - bylo to jako koukat skrze slabou vrstvu ledu, a ještě horší bylo, když kolem mě proplaval někdo jiný a různě teplou vodu smíchal ploutvemi, to pak nebylo vidět vůbec nic.

Naštěstí byl tenhle problém jenom několik desítek metrů od mola, ze kterého jsme šli do vody (a díky kterému jsme se dostali přes zahnívající i plovoucí sargas).

Hurá do vody

Pak jsme našli korály a svět byl zase v pořádku.

Potkala jsem několik úplně nových ryb, z nichž některé měly opravdu zvláštní tvar. Skoro metr velkou červenou parrot fish jsem nestihla pořádně vyfotit a dvoumetrovou barakudu taky ne - té jsem se lekla, protože jsem si myslela, že je to žralok. Zato jsem potkala tlustoocasku jamajskou a hlavně svou oblíbenou sibu skvrnitou. Zbožňuju rejnoky.

(Ivana to ale přebila nálezem chobotnice.)

Sapíni mají nejkrásnější oči...
(sapín dlouhoploutvý)

...nebo jsou úchvatně zbarvení...
(sapín žlutošupinný)

...nebo na sobě mají diamantový prach.
(dusky damselfish)

Klipky mají zase bezvadný tvar
(klipka čtyřoká)

Maskovaná tlustoocaska
(tlustoocaska jamajská)

Můj oblíbenec
(siba skvrnitá) 

Pokoušela jsem se doplavat co nejdál a najít reef - okraj korálového útesu - ale nepovedlo se mi to. Dál byla jen nekonečná pláň porostlá jedním druhem korálů.

Když jsem se vracela zpátky do míst, kde byly korály a rybičky nejlepší, uviděla jsem Honzův šnorchl, ale žádnou bójku. Takže jsem okamžitě zamířila tím směrem, abych zjistila, co se děje, jestli nepotřebuje pomoct a abych mu dala svoji bójku... a tak jsem zjistila, že kromě nás tam byl ještě jeden šnorchlař.

Koráli jako schovka pro útesníky

Zahrádka

Hejna ryb jsou skvělá, jak se kolem člověka přeskupují

Jóó hejna

Podvodní stonožky jsou hrozně zajímavé. Fascinovalo mě, že ty nožičky jsou vlastně snopky štětinek.
(bearded fireworm)

Ve vodě jsem vydržela tři hodiny. Bylo mi tam kupodivu lépe, akorát jsem se moc nemohla potápět, protože mi docházel dech. Ven jsem vylezla chvíli po Honzovi, ale ještě před Ivanou, takže jsme se i pohodlně prostřídali ve sprše.

K večeři jsem si troufla sníst housku a jablko (banány došly) a pak se mi zase udělalo hůř, a tak jsem na noční šnorchlování nešla.

Večerní výhled z hotelu

Terasa v patře 

Ebříci mě nechali spát do devíti - kvitovala jsem to o to víc, že jsem se poprvé v Mexiku dobře vyspala. Toho elánu! Té energie!

Akorát že za okny zuřila bouřka. To se pak do moře těžko chodí...

Jako náhradní program jsme vybrali Gran Cenote, cenotu, kde se v azurové vodě mezi krápníky plave nejen s rybičkami, ale i se želvami. A rovnou tady vyspoiluju, že tam byly i plné stropy netopýrů a několik hnízd vlaštovek.

Po dešti začali po molu v cenotě běhat bazilišci
(bazilišek pruhovaný)

Želv tam bylo několik druhů. Nejčastější byla tahle.
(želva středoamerická)

Vytvářely tam roztomilé rodinky
(želva středoamerická)

Tuhle jsem potkala jen jednu
(klapavka)

A netopýři! Plné stropy netopýrů!
(listonos plodožravý)

Bohužel tomu výletu předcházela z mojí strany řada špatných rozhodnutí. Protože mi v dřívějších cenotách byla zima, rozhodli jsme se, že se budeme střídat o neopreny, a vzali jsme s sebou tudíž i velké foťáky na focení čehokoliv, co na břehu bude - třeba těch netopýrů. (Kteří nakonec šli fotit jen z vody.) 

První šli do vody Ebříci - a protože pršelo, neměla jsem tam moc co dělat, protože pobíhejte po trávníku kolem a hledejte motýly, když tam žádní nejsou. A když máte promokavé foťáky na zádech. A mobil jsem si nechala v hotelovém trezoru.

Pohled na cenotu - hezky tu vynikne, že jde opravdu o krasové propady v zemi

Ta bójka vzadu je někdo z Ebříků

A co hůř, hrozně mě žrali komáři. Do cenot se samozřejmě nesmí ani s opalovacím krémem, ani s repelentem, a tak jsem tam první půlhodinu, než z vody vylezl Honza, skutečně trpěla. Tomu vzápětí vysvitlo sluníčko a komáři dali pokoj, a tak si našel vlastní způsob, jak trpět: na mokrém mole uklouzl a nejspíš si způsobil lehký otřes mozku. Já ten pád neviděla a při vzájemné domluvě, že pohlídá věci a já půjdu do vody, jsem to nepoznala, ale Honza má tu dobu takovou rozmazanou.

Protože mi byl Honzův neopren velký a Ivana z vody ještě nešla, vlezla jsem dovnitř v plavkách, což byla poslední chyba - rychle jsem promrzla a pak už jsem se ani v neoprenu nezahřála.

Pohled z vody

Stalagnáty pod vodou

Pohled z jeskyně

Z téhle fotky je mi zima, jen se na sebe podívám. Já si ale myslela, že když budu mít vlněné ponožky, tak mi bude teplo.
(fotila Ivana)

Ale bylo to tam pěkné. Želv tam měli několik druhů a vůbec se nebály lidí, a tak se s nimi dalo plavat. Hlouběji v jeskyních plavala spousta sumečků s dlouhými vousy. Zase tam byly na pohled obyčejné ryby, které ale uměly vztyčit červenou zubatou hřbetní ploutev a proměnit se tak v draka. A pak tam byly maličké rychlé rybky, které se rády schovávaly k hladině a špatně se fotily.

Když jsem zaplula do jeskyně k netopýrům, byli tam nějací Američani, kteří si povídali, a ty ti netopýři hrozně překvapili - neviděli je, protože s sebou neměli světlo. Pak se na ně nemohli vynadívat a dokola mi děkovali, že jim na ně svítím.

 
Rybky
(gambusie yucatanská)

Taky tyhle
(rod Astyanax)

A s vousky
(anténovka guatemalská)

Cestou z cenoty jsem si vyzkoušela novou dovednost: řízení v pantoflích. Tenisky zůstaly na hotelu a tohle nám přišlo bezpečnější než nechat za volantem Honzu s otřesem mozku nebo Ivanu, která řídila naposledy před deseti lety.

Zastavili jsme se na jídle v restauraci, kde jsme už jedli při našem prvním průjezdu Tulumem před cca pěti dny. Abych žaludek zbytečně nedráždila dalším masem, dala jsem si vegetariánské fajitas, ale nepomohlo to - zbytek cesty jsem řídila nejen v pantoflích, ale i s křečemi v břiše.

Na obědě

Na hotelu jsem tomu musela dát čas, aby to přestalo. 

Podle Windy potom přestaly být v naší oblasti blesky, a tak jsme se s Ivanou rozhodly jít do moře. Honza s otřesem mozku zůstal na pokoji.

Do vody 

Daly jsme si za cíl najít poslední zdejší nenavštívené korály nalevo od hotelu. A našly jsme je! A taky jsme u nich našly takový příboj, že to kolem nich byl víc boj o život než hledání ryb.

Nestrávily jsme tam moc času - dosahovaly k nám i vlny s bílými špičkami, které vodu provzdušňovaly bublinami vzduchu, přes které nebylo vidět, a byl tam zvířený písek a hlavně byl velký problém být neustále v takových místech, aby námi vlny na žádný korál nehodily.

A tak jsme se začaly pomalu vracet.

Byla tam tahle obrovská fantastická sasanka
(sasanka sluneční)

A taky mořští slimáci
(zej karibský)

A ryby, které opravdu nechtěly být nalezeny
(podřád Scorpaenoidei)

Ono se taky začalo pomalu stmívat. Měla jsem na ruce hodinky, takže jsem i viděla, že je pět hodin, ale bylo to pět hodin Eliščina času, což byl čas variabilní o hodinu libovolným směrem. (Respektive jenom jedním směrem, ale já si nikdy nepamatovala, kterým.) Takže jsme se rozhodly vrátit pro světla, nové baterky do foťáků a taky se podívat na Honzu.

Když jsem doplavala k hotelovému molu, zjistila jsem, že zmizela moje taška s věcmi. Jako třeba s podvodním světlem. To mě rozhodilo - co jako budu dělat? A kdo tady vůbec může krást, když se sem dá dostat jen z hotelů kolem?

Ale pak se ukázalo, že ji odnesl na recepci hotelový personál, když šel v altánku na mole rozsvěcet světla.

Malá a ještě menší
(hranobřich nosatý s útesníkem pruhovaným)

Můj oblíbený šnek. To, co vypadá jako ulita, je ve skutečnosti měkká tkáň, kterou je obalen. A tulí se k němu maličkatej krabíčíček.
(vejcovka obručová a Blue-legged Hermit Crab)

Na noční šnorchlování jsem vylepšila setup: kromě svojí podvodní baterky, která svítí jasně, ale vydrží jen necelou hodinu, jsem si vzala do podvodního pouzdra ještě silnou baterku na pozorování zvířat v džungli.

Tentokrát jsme se vydaly opačným směrem, ke korálům nalezeným předchozího dne vpravo od hotelu.

Nebylo samozřejmě jisté, že je najdeme, protože v noci se kolem nich dá proplavat na deset metrů a nevšimnout si jich.

Ale my je našly.

A taky jsme našly chobotnici. A tři druhy rejnoků. Murénu plazící se po písku, která vypadala prostě jako had. Dva druhy červů, kteří se svíjeli ve vodě, a vůbec nedávalo smysl, že plavali. Spoustu slimáků a okurek. A krevety.

Červi, to byla věc!
(třída mnohoštětinatci)

Tenhle během plutí hrozně vibroval, a tak jsem si myslela, že podle toho půjde určit. Pletla jsem se.
(třída mnohoštětinatci)

Tady je moc pěkné video o podmořských červech. Nastavené je na čas, ve které se objevuje nějaký vibrující červ, ale skvělé je celé, vřele doporučuju.

Krevety byly pěkné potvory. Ony se snadno nacházejí, protože se jim ve světle odráží oči - jenže když se na ně svítí moc nebo se k nim chce člověk nedejbože potopit, tak si sednou na písek a prostě se do něj zahrabou.

Jeden rejnok se taky zahrabal úplně stejným způsobem. To byla sdílená zásluha mě a Ivany: Ivana ho našla a já ho vyplašila. A byl to úplně jiný druh a Ivana ho ještě neměla vyfoceného dobře, no. Ale já se k němu potopila, a když jsem se chtěla vynořit, tak tam byla Ivana a já neměla kudy, a tak jsem musela kousek poodplavat, ale to kopání ploutvemi na něj bylo moc.

Chobotnice mi dala zabrat. Schovávala se zespodu korálu, který byl docela u hladiny, a byla těsně vedle mořského ježka. A protože u hladiny je vztlak největší, tak bylo hrozně těžké zůstat v nějaké poloze, ve které by šla vyfotit, a přitom se nenapíchnout na libovolného ze spousty tamních ježků. Ale pak si kousek přelezla, a vidět lezoucí chobotnici je prostě - ách.

Chobotnice byla krásně zelená, když se schovávala za ježkem

Po chvíli povylezla, ale taky opatrně zčervenala
(chobotnice karibská)

Taky jsme našly velkou trnuchu. Zpětně mi tohle nepřijde jako nejlepší úhel a vzdálenost, odkud ji fotit - jakože tak moc být vystavená tomu trnu, který dokáže člověka zabít.
(trnucha americká)

Bohužel námi hodně smýkaly vlny a kolem korálů to byl zase dost boj a mě rozbolelo v lednu operované koleno, a tak jsem se rozhodla, že to nebudu dál pokoušet a prostě se vrátím. Což s sebou samozřejmě přinášelo to, že se musela vrátit i Ivana, protože o samotě by to v noci v moři nebylo bezpečné.

Dohodly jsme se, že se vracíme k osvětlenému molu nalevo od zelených světýlek, a pustily se na cestu. Návrat nebyl jednoduchý, byl tam proud a přeplavat ho chtělo hodně snahy.

A já jsem kromě toho zabloudila.

Krevety se podle odrazivých očí dobře hledají, ačkoliv jsou celé průhledné
(rod Velvet Shrimps)

Bohužel se ty potvory rychle zahrabávají, když na ně zaměříte pozornost
(rod Velvet Shrimps)

Zato langusty v noci opouštějí v noci svoje úkryty pod kameny a dají se vidět v celé své kráse
(langusta tečkovaná)

A daly se vidět i malé rybky, které byly přes den neviditelné
(parmovec Conklinův)

Když jsme se domlouvaly, tak jsem se ujistila, že to jsou ta jasná svislá světýlka, a Ivana zaváhala a odpověděla, že prostě ta nalevo od zelených. A jak jsem plavala, tak jsem si uvědomila, že mezi jasnými a zelenými jsou ještě jedna světla, a jestli Ivana nepotvrdila ta jasná, tak to musí být tahle, a plavala jsem k nim.

A přitom plavání jsme se omylem rozdělily a už nedohledaly.

Ale sešly jsme se na molu obě živé, to bylo fajn.

Honza byl na pokoji taky ještě živý, to bylo taky fajn.

Zato noc byla hrozná - nedokázala jsem zabrat k souvislému spánku a ještě nám k ránu vypadly pojistky na okruhu s klimatizací, a než jsme na to přišli, bylo v pokoji příšerně. Nevím, jestli tahle noc plná frustrace měla vyrovnat tu minulou prospanou - zase jsem ale měla spoustu času zjistit u těch nejzajímavějších ryb, co byly zač: že moje muréna byl ve skutečnosti úhoř, že Ivanin rejnok byl elektrický rejnok nebo že vejcovky, které jsme vídali na fialových korálech, mají ulitu obalenou tělem, které jenom jako ulita vypadá.

Domnělá muréna, která byla ve skutečnosti úhořem. A hezky puntíkovaným!
(hadař krátkohlavý)

Ivanin elektrický rejnok
(narcina floridská)

 

předchozí    -    následující