Poslední jednodenní přestávka v džungli. Na aligátoří vyhlídce jsme neviděli ani jednoho aligátora, ale v lese jsme si spravili chuť spoustou křečků a dalším druhem tarantule.

Moje pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.
Ebří pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.

Všechna pozorování z poloostrova Yucatán jsou na iNaturalistu zde.

středa 24. 9. 2025

Pralesní žabička
(Taylor's Leaf Frog; fotili Ebříci)

Ve středu jsme udělali ze šnorchlovacího světa krok stranou. Honza v mammalwatchovacím reportu našel skvělou lokalitu v rezervaci u městečka Xocén, kde lidi vídali margaye - kočkovité šelmy. A jak známo, nám kočkovité šelmy moc nejdou. Tohle byla příležitost!

Když jsme opouštěli svůj luxusní hotel u moře, svítilo sluníčko a moře bylo klidné.

Protože jsme měli hodně času - přes den v džungli nejde kvůli vedru trávit čas a příjezd jsme ohlásili až v podvečer - vymysleli jsme si na pobřeží ještě výlet na mořskou kosu až k bodu, kde byla v mapě označená vyhlídka s popisem "alligators".

Jeli jsme nejprve mezi palmami, posléze mezi mangrovy, na obou stranách od silnice bylo moře (ale moc na něj přes stromy vidět nebylo) a přes cestu nám běhaly ještěrky. Taky jeden had, ale byl rychlejší než naše foťáky.

Aligátoří vyhlídka byl most. Před ním byla cedule "zákaz stání" a taky "zákaz rybaření" a na něm stálo auto, kolem seděli rybáři a nikde nebyl žádný aligátor.

Pozor na kokodrýly! A nezapomeňte, že 1+31=131.

Výhled na řeku

Chvíli jsme z mostu pozorovali ryby, které se pod námi proháněly, a pak jsme prošli kolem rybářů k protějšímu břehu, kde by v mangrovech mohli krokodýli odpočívat. "Cocodrilos?" zeptal se nás jeden z rybářů, a když jsme přisvědčili, vzal několik malých nalovených ryb a začal je házet před mangrovy, aby krokodýla vylákal. Připlula třeba barakuda, ale s krokodýly to ani nehnulo. Pak tam začal nahazovat olůvko, aby je nalákal na pohyb, ale pořád nic. Na prudkém slunci jsme tam seděli čtvrt hodiny, ale nepřišel ani jeden.

Když jsme chlapíkovi dali nějaké drobné za jeho ochotu, začal nám nabízet chlazené čerstvé kokosové pití a tour na další zvířata. Chytit příležitost za pačesy. Odmítli jsme.

My čekáme na krokodýly, zatímco pelikáni čekají na upadlé ryby

Fešáci
(pelikán hnědý)

V Tulumu jsme se zastavili v sámošce a dokoupili jsme housky, ovoce, džusy a vodu, a pak jsme přejeli na opačnou stranu silnice, že si dáme oběd v restauraci, kde jsme už dvakrát jedli.

Restaurace se rekonstruovala.

Odchytla nás tam ale nějaká paní, ať jdeme za ní, že má restauraci hned vedle, a tak jsme šli.

Hned vedle to nebylo, a tak Honza po výběru jídla došel objet blok a přeparkovat auto s věcmi tak, abychom na něj viděli.

Byl to velice hipsterský podnik. Ivana si dala hipsterské studené kafe chutnající po tamarindu a melase, já si dala latté z mandlového mléka a jídla byla načančaná způsobem, který se jen tak nevidí. Ivana byla se svým jídlem docela spokojená, já byla spokojená, ale vyhrál Honza se svým burritem s veganským chorizem.

Bylo to tam úchvatný. Dochucovadla v lahvičkách s pipetou!
(fotila Ivana)

Pak už jsme jen natankovali. Před benzínkami v Tulumu spousta recenzí varuje, že se tam okrádají lidi: buď že obsluha tvrdí, že platba neprošla, a donutí zaplatit dvakrát, nebo že změní cifry na displeji, když se člověk nedívá... naše obsluha nám místo toho vyprávěla, že zná Prahu z pohádek.

Pak jsme se vydali do vnitrozemí.

Řídila jsem já.

Když měl Honza ten otřes mozku.

"Já se bojim, že Elišku zavřou za překračování rychlosti," pravil Honza po nějaké době. Naše auto totiž bylo svižné a nebála jsem se s ním předjíždět a asfalt na silnicích byl kvalitní. Nevýhoda byla, že když člověk v Mexiku způsobí dopravní nehodu, tak ho zavřou do vězení, dokud neprokáže, že má na zaplacení škody.

Xocen Birding Lodge

Moje chatička

Bydleli jsme v Xocen Birding Lodgi. Když ji Honza rezervoval, tak se ještě ujišťoval, jestli autem dojedeme až k ní, protože byl poslední kilometr z vesnice po hliněné cestě, ale nebylo to tak strašné.

Lodge sestávala ze dvou samostatných domků. Majitel akorát dochystával druhý z nich, pak nám předal klíče, vysvětlil nám, že je v síti výpadek proudu, který se nás netýká, protože lodge v noci funguje z baterií nabitých solárními panely, ale že kvůli tomu nepůjde internet, (ten se pak obnovil,) a odjel. 

Přendali jsme si dovnitř věci a odjeli jsme taky.

Cesta dál do lesa byla dlouhá sedm kilometrů a místy byla na hraně sjízdnosti. Po podvozku jsme nachytali spoustu trávy, projeli jsme spoustu děr a přejeli spoustu kamení, o boky auta se nám otíraly rostliny a slabší větve, ale jezdit se tam dalo.

V lese

Pozorujeme ptáky

Velkou radost mi udělal potos. Přesně takový mám v obýváku. Nesmrtelná kytka, kterou ani já nedokážu zahubit.

Hned z kraje večera nám přes cestu přeběhl zajíc. To byla slibná předehra.

Byl jediný.

Ještě za světla jsme si prošli nějaké boční cesty, které bychom autem neprojeli, abychom napozorovali nějaké ptáky, ale ti byli pouze slyšet - neviděli jsme žádného.

Došli jsme ale k maličkému jezírku, nad kterým seděla na větvi překrásná zelená žabka (z úvodní fotky článku) a v něm se proháněly stovky salamandřích pulců a spousta maličkých želviček.

Na jiné cestě jsme nedokázali projít na její konec, protože byla země pokrytá strašlivou spoustou mravenců - přišli jsme na to ve chvíli, kdy už je měli Honza s Ivanou nalezlé do kalhot.

Ebříci předvádí mexický dešťový tanec při snaze dostat mravence z oblečení. Štípali.

Mraveniště tam vypadala takhle

Velikej leguán s pankáčským čírem
(leguán zelený)

Kombinace příšerného vedra a nevyspání vyústila v bolest hlavy. Noční prales se mi ale nesmírně líbil, a tak jsem ji postupně udolala dvěma prášky a pozorovala dál.

V deset večer (yukatánského času - byli jsme o hodinu posunutí proti normálnímu pásmu, tentokrát byl čas v souladu s mými hodinkami) začaly vylézat myši. 

Křečků ušatých jsme na stromech podél cesty viděli deset nebo ještě víc. Kromě nich Ivana v pulsaru ale našla i jednoho křečka yukatánského s roztomilou páskou přes oko. Mně udělalo radost, že jsem jednoho křečka dokázala najít i ve světle baterky, protože tohle je jinak záležitost pulsaru.

Křeček. To zvířátko v kolečku, co se mu pořád musely dávat čerstvé piliny. Nadýchaná roztomilá kulička. Tak mi neříkejte, že je džungle nebezpečná, když tam tohle domácí zvířátko může přežít.
(křeček ušatý, fotili Ebříci)

Ten druhý byl zlatý a s páskou přes oko. A já si vždycky myslela, že takovíhle křečci jsou uměle šlechtění.
(křeček Yucatánský, fotili Ebříci)

Ještě jeden plyšáček, další druh tarantule
(rod Acentropelma, což je sklípkan)

Něco, co by mělo být menší a pod kamenem
(mnohonožka)

Jedna z malých želviček z jezírka
(klapavka yucatánská)

Zrovna tady byla ta krásná žabka z úvodu článku

Vyzkoušeli jsme i vyrazit na asfaltku za vesnicí, ale byl tam moc velký provoz. Nakonec jsme na těch sedmi kilometrech těžko průjezdné lesní cesty jezdili až do půl dvanácté.

Ve svém domku jsem po návratu ještě stavěla moskytiéru, což byla překvapivě rychlá operace, protože tam měli na správných místech na zdech háky, a pak jsem na noc otevřela na noc nejen jediné zasíťované, ale i všechna ostatní okna a dveře, aby tam v kombinaci s puštěným větrákem bylo aspoň trochu přijatelně. Ono se totiž těžko větrá, když je vevnitř ke třiceti stupňům a venku nočních šestadvacet.

Příprava na noc

 

předchozí    -    následující