Díl nabitý skvělými fotkami, minihistorkami a dokonce i jedním videem chobotnice. A co víc, je tu strašidelný příběh o tom, jak na mě zaútočila patnáct centimetrů veliká ryba a jak jsem se hrdinně ubránila, aby mě nesežrala, a jak to bylo celé jeden velký omyl, protože jsem prostě byla jen nejlepší žralok v okolí. Dva dny šnorchlování na ostrově Cozumel.

Moje pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.
Ebří pozorování z Mexika jsou na iNaturalistu zde, z tohoto dílu jsou zde.

Všechna pozorování z poloostrova Yucatán jsou na iNaturalistu zde.

čtvrtek 25. 9. - pátek 26. 9. 2025

Fantazie. Kdo by před rokem řekl, že tohle někdy uvidím na vlastní oči?
(Brazilian Reef Octopus)

Domluvili jsme se na odjezdu v osm, ale když jsem ráno po sedmé vstala, brousili už připravení Ebříci kolem a hledali ptáky. Mně stačil jeden pohled ven, abych spatřila kolibříka - ale taky to bylo to jediné, co jsem ráno viděla.

Ten den, ve čtvrtek, jsme se přesouvali zpátky k moři a ještě dál: na ostrov Cozumel. Protože jsme si tam chtěli vzít svoje auto, museli jsme se trefit na jeden z trajektů, a chtěli jsme zkusit rovnou ten první v půl jedné odpoledne.

Ten den už zase řídil Honza, abych měla čas si dopsat deníček.

Do fronty na trajekt na ostrov Cozumel jsme dojeli dvě hodiny před odjezdem, jak bylo doporučováno, protože jsme odmítli platit nekřesťanské peníze za rezervaci místa pro auto. Fronta aut se táhla přes obrovskou betonovou plochu a jako všichni ostatní, i my ty dvě hodiny čekali s nastartovaným motorem, abychom mohli mít puštěnou klimatizaci, protože bychom se jinak do pár minut vypařili. Připravila jsem nám tam k snídani oběd (ráno jsme moc spěchali, ale už bylo poledne) a houstičky byly krásně rozpečené, jak jsme je měli na zadním okýnku.

Na trajektu jsme s jenom několika dalšími turisty obsadili horní palubu, abychom se mohli kochat výhledy a hledat delfíny. Posádky zbylých zhruba padesáti aut seděly v klimatizované hale o palubu níž.

Cesta trvala přes hodinu (ono to bylo respekt budících jářku dvacet kilometrů) - a pak jsme byli na Cozumelu. Na ostrově, který byl tak na východě, že i moje hodinky chytily správné časové pásmo.

Honza se naloďuje do podpalubí

Cesta byla bezpečná - jela s námi i armáda

Cestou jsme míjeli lány sargasu plující mořem. Takhle sargas cestuje.

Zabookovaný jsme měli hotel Playa Azul, což byl obrovský luxusní komplex se spoustou bazénů a restaurací a barů, který jsme zvolili proto, abychom se dostali na jejich pláž, na níž bylo podle všech snorkeling reportů nejlepší šnorchlování. Přišla jsem si jako houmles, když jsme tam přišli po předchozí návštěvě džungle špinaví, smradlaví a se spoustou batohů a tašek (a ani jedním kufrem).

Ale on ten hotel zas tak luxusní nebyl. Na pokoji jsme neměli žádné plážové osušky a ručníky byly napočítané jen pro dva lidi, bylo tam málo nábytku a ani jedna židle, po stěně lezli mravenci a celý náš pokoj byl dost malý.

Možná tomu jenom nerozumím. To protože nejsem rezortový typ.

Hotel Playa Azul

Výhled z terasy

Z trajektu jsme byli uvaření, a tak nebylo na co čekat - poté, co jsme do pokoje odhodili věci, jsme vletěli do moře.

Když se psalo o tom, jak báječné to tam je, jak tam jsou korály a kdovíco, tak jsem si představovala něco víc. Tady bylo vybagrované dno a na něm poházené betonové kvádry a podesty, které částečně obrostly korály. Dál od břehu už byla jen hluboká travnatá pláň.

Tolik k reptání.

Jinak to tam totiž bylo dost kýčovitý.

Prohlížení balvanů a betonových segmentů
(fotila Ivana)

Žila tam spousta barevných rybek
(pomec tříbarevný)

Tihle se mi líbili i jako dospělí...
(sapín briliantový)

...ale jako mláďata byli nepřekonatelní. Plovoucí hvězdné nebe.
(sapín briliantový)

Poprvé v životě jsem našla chobotnici na denním světle. Vyvalovala se na kameni a nechala se dlouho fotit, než se jí to přestalo líbit a vsákla se do mezery mezi kameny. Ebříci si v té době plovali na bójkách opodál, a tak jsem na ně mávla, jestli ji viděli, a Ivana se pak tvářila zmateně, kde teda je, když o ní mluvím, ačkoliv plavala přímo nad ní.

Ve zdi mola jsem našla vykukující murénu. Jupí! Mám ráda murény.

Platýzů jsem našla hned několik. Je úchvatný, jak dokonale umí splynout s pískem, ačkoliv na sobě mají jemnou modrou kresbu.

Taky jsem viděla nespočet malých rejnoků.

Největší šou ale připravil velký rejnok, kterého našel Honza. Zavolal k němu mě i Ivanu a nechal nás tam s ním samotné. Domluvily jsme se, že se dolů potopím první, ale jak jsem klesala, připlul k rejnokovi další platýz. Co fotit dřív? Nějak ledabyle jsem zkusila vyfotit obojí (a nevyšlo z toho nic, musela jsem dolů znovu), a při vynořování jsem Ivaně ukázala na platýze. Ivana ukázala ok. Když dofotila a vynořila se, ptala jsem se, jestli ho má vyfoceného, a ukázalo se, že ok bylo na rejnoka. Tak jsem nechala Ivanu s platýzem a plula zpátky ke břehu, kde nebyl takový proud a ještě jsem neměla doprohlédnuté všechny kameny, když tu pode mnou najednou malý rejnok. Vyfotila jsem si ho a pokračovala jsem zbývající kousek cesty, když tu najednou další rejnok! A to všechno asi na třiceti metrech. To už mi přišlo trochu přehnané.

Rejnok je vidět snadno, ale já ukazuju na platýze, který na fotce vidět moc dobře není
(fotila Ivana)
(trnucha americká)

Také tam pluly olihně, a ty je vždycky nádherné pozorovat.

A jak jsou rejnoci a platýzi placatí, tak mi udělaly radost jehlice a lulanky, které jsou naopak protáhlé a tenké.

Z vody jsem lezla už za šera, když jsem měla problém ostřit na ryby.

Na olihních je fantastické, že umí plavat oběma směry - popředu i pozadu, ať už to u nich znamená cokoliv
(fotila Ivana)
(oliheň karibská)

Tyhle ryby byly docela velké a moc hezky barevné
(pomec paru)

Nenápadná korálová rybka
(čeleď pyskounovití)

A ještě spirobranche, které tam rostly leckde a které při vyrušení sbalovaly to chmýří. Větvičky. Spirálky. Safra, občas mi dost chybí správná terminologie. Mimo jiné proto, že to není rostlina, ale živočich.
(Caribbean Christmas Tree Worm)

Bohužel nebylo všechno úplně růžové. V moři byl totiž proud, a to docela silný. Počítali jsme s tím, a tak jsme si vždycky nadeplavali podél břehu, kde byl proud slabší, a kolem korálů dál od břehu jsme se nechali snést zpátky k hotelu. Proud byl ale různě silný i v různých hloubkách, a tak bylo nutné hodně manévrovat při potápění, a z toho mě rozbolelo koleno.

A než mi došlo, že je to tím proudem, tak jsem se taky cítila dost mizerně, že už mi potápění vůbec nejde, protože nestačím s dechem. Doteď jsme se v Mexiku potápěli v mělké vodě, a tak se to ukázalo až teď na hloubkách... no, tak ne. Dech mi opravdu docházel, ale bylo to proto, že bylo náročné pod vodou plout na místo určení a bojovat přitom s proudem a ještě tam během focení zůstat na jednom místě proudu navzdory.

Hejna ryb plovoucí od travnaté pláně blíž ke břehu, kde nebyl takový proud

Skvělé ryby a podle názvu se skvělým naturelem
(vidlatka zvědavá)

Večer jsme si zaskočili přes silnici do burgerárny na večeři. Měli i veggie variantu, které jsem neodolala.

Ebříci večer vyrazili autem hledat místní endemické mývaly, zatímco já naprosto odpadla. (Což zahrnovalo taky teda praní kalhot a hubení armády mravenců u mé postele.)

Večeře...
(fotila Ivana)

 
...a pak zalézt domů a spát.
(Giant Hermit Crab)

V ceně hotelu byla snídaně, a byla opulentní. Když jsme tam přišli - byli jsme na ní sami - dvě servírky zvedly poklopy od spousty várnic s teplým jídlem, abychom si nabrali. Míchaná vajíčka měli skvělá, párečky s habaňero salsou taky a hashbrowns jsem si šla přidat. Ebříci zvolili lívanečky a opečené banány.

Po snídani Ebříci odjeli k čističce pozorovat mývaly a ptáky - viděli toho dost málo - zatímco já odpočívala na pokoji.

Po návratu jsme společně vyrazili na Playa Corona, kde podle internetu mělo být taky dobré šnorchlování. (Cestou jsme se zastavili pro víc vody a pak se vrátili do hotelu pro Ivanino šnorchlovací oblečení.) Přístup na pláž patřil restauraci, a tak jsme jim slíbili, že si u nich dáme oběd, abychom za vstup nemuseli platit, (stejně nám ho naúčtovali,) nechali jsme si u stolku pod slunečníkem věci a šli na to.

Ještě před vstupem do vody si mě odchytla nějaká žena, jestli se chystám freedivovat? "Sort of," zaváhala jsem, protože říkat tomu, co dělám, freediving, je trochu přehnané - jenže ten zátěžový opasek je dost výmluvný. Pak mě upozornila, ať nesaháme na korály, respektujeme přírodu a nepotápíme se hlouběji než deset metrů. "I am not very skilled, I can do about 6 meters only," zasmála jsem se, a pak jsem se potápěla osm metrů. Protože tam nebyl proud, a tak to najednou šlo.

Planina

Měli tam nainstalovanou konstrukci na růst korálů

Potápět se tam dalo krásně, protože tam nebyl skoro žádný proud

A plavání na hladině prý taky dobrý

Byl tam menší proud, to bylo príma.

Korály u pobřeží měli ohraničené bójkami, aby k nim lidi nemohli a neničili je, ale zase měli bójkami ohraničený i prostor, kam nemohly lodě, a tak jsem si nemusela brát bójku, kterou jsem s sebou po zkušenosti z minulého dne měla raději u sebe.

Taky to tam bylo docela malé, po dvou hodinách už jsem neměla co zkoumat. Ale líbilo se mi tam.

Akorát ve vodě kromě spousty žebernatek byly i medúzy, a ověřila jsem si, že žahají.

Byly tam, potvory, a nedalo se jim vyhýbat. Hlavně při vynořování jsem do nich byla schopná narazit přímo a pak to bolelo. Naštěstí jsem další den o spáleninách už nevěděla.
(Southern Moon Jelly)

Žebernatky se mi vůbec nedařilo fotit. A vlastně pořád nevím, co to vlastně je - takové slizké křehké nic.
(žebernatky)

Přímo u vchodu jsem viděla murénu. Byl tam perutýn schovaný pod velkou betonovou deskou. Když jsem připlula k jednomu korálu, kolem kterého byly rybky, lekly se a zajely dovnitř tak synchronizovaně, až to udělalo zvuk, kterého jsem se lekla na oplátku já. U jiného korálu byla armáda ryb sešikovaná v hustém, jasně ohraničeném tvaru. Byl tam jeden malý rejnok a několik platýzů.

Jako hejno špačků

Tyhle nádherné lesklé ryby v nejkrásnějším odstínu modré jsme viděli jen na Cozumelu. Ivana je ukazovala na mobilu o večer dříve, že je musíme najít, protože se tu mají vyskytovat a jsou moc pěkné.
(sapín černomodrý)

Platýzi tam byli všichni stejní, ale stejně mi dělali radost, protože jaké zvíře na sobě má modrá kolečka, no?
(kambala měsíční)

Tohohle fešáka jsme viděli jenom tady. Pořád si nejsem jistá, které všechny triggerfishe jsou nebezpečné, ale tenhle se držel daleko a plaval pryč.
(ostenec oceánský)

Byl tam tenhle úchvatně žlutý ježík. Byla jsem zklamaná, že byl stejného druhu jako ti obyčejně šedohnědí, které jsme vídali často.
(ježík obecný)

Tenhle měl zase oči jako takoví ti kýčovití plyšáci z hračkářství
(ježík hnědý)

Úkryt pod korálem
(chňapal šedý)

A ještě
(ploskozubec zelený)

Ty barvy, to je něco
(ploskozubec červenopruhý)

Potkala jsem tam bodloka, který měl v tlamě menší, podlouhlou rybu - nebo jsem si to aspoň myslela. Bylo to zvláštní, protože jsem bodloky viděla vždycky jenom ojídat korály a přišlo mi zvláštní, že by uměli i lovit.

Jenže pak se podlouhlá ryba pustila, a zatímco bodlok prchnul, vrhla se na mě.

Já si ji chtěla jenom vyfotit, vážně!

Ale být sežraná rybou dlouhou patnáct centimetrů, to by se na epitafu nevyjímalo moc hrdě, a tak jsem ji kopla ploutví, načež ryba se zastavila pode mnou a začala číhat. Já ji fotila a hlídala.

Ultimátní zakončení téhle historky nastalo ve chvíli, kdy jsem zjistila, co to bylo zač, a tady si vypomůžu anglickým názvem: sharksucker. Ti žijí přisátí na žralocích a živí se jejich parazity a odpadlými zbytky jídla a symbióza je to poklidná a oboustranně dobrovolná.

Tenhle byl asi dost zoufalý, když se přisál na maličkého bodloka, a když uviděl mě, vyhodnotil mě jako mnohem lepšího žraloka a chtěl si přesednout.

Zpětně mě vážně mrzí, že jsem ho odehnala - živě si představuju, jak připlavu za Ebříky a přivezu jim na vyfocení rybu, kterou tu ještě neviděli. A pak bych ho pojmenovala Bohoušek a vzala si ho domů a chodil by se mnou do práce a strašil by lidi.

Sharksucker na bodlokovi
(bodlok zálivový a štítovec lodivod)

To je on. Ta drážkovaná plocha na hlavě je sací disk, kterým se přisává na žraloky. A já jsem byla nejlepší žralok v okolí, cha!
(štítovec lodivod)

Když mi došla baterka ve foťáku, vylezla jsem na břeh, ručníkem si pečlivě usušila foťák, vyměnila jsem baterky, znovu jsem pečlivě usušila foťák... a ten přestal fungovat. Ve vodě mi udělal jednu fotku a potom mi začala hlásit error karty - a potom se úplně přestal zapínat.

Přišla jsem o foťák? Jasně, byl téměř konec dovolené, ale já s ním ještě chtěla fotit tady a další den na Playa de Carmen a vůbec!

Takže jsem z něj vyndala kartu i baterku a nechala ho vysychat. Nakonec se večer ještě ne úplně ochotně znovu zapnul, ale bylo znát, že mu není úplně dobře. Nicméně ze sebe vydal to nejlepší - odfotil i poslední dny.

Když z vody o další hodinu později vylezla i Ivana, dali jsme si slíbený oběd - konečně jsem si objednala krevetové ceviche, které jsem si slibovala celou dovolenou, a nelitovala jsem. Ebříci byli se svou grilovanou rybou a s rybími tacos taky spokojení. Akorát zadarmo to nebylo.

Balíme

Po návratu do hotelu jsme vyrazili šnorchlovat přímo u hotelu.

Tam proud byl - a silnější než předchozí den. Když jsem viděla, jak rychle dál od břehu pluje ve vodě sargas, tak mi z toho nebylo úplně dobře. Narozdíl od Ebříků jsem tak nešla vůbec šnorchlovat po proudu a vydala se proti proudu. Ono to fungovalo jako matějská: člověk si oddřel cestu podél pobřeží, pak doplaval pár desítek metrů hlouběji do moře a za pár chviliček ho proud donesl až k hotelu. Akorát teda nesměl zapomenout vystoupit.

Viděla jsem dvě murény, velkého i malého rejnoka a strašně moc perutýnů. Myslela jsem si, že to byly aspoň tři různé druhy, ale pak jsem zjistila, že tam žije jen jeden jediný.

Tenhle druh murény jsme viděli jen párkrát
(muréna žlutoocasá)

Podle s sebou vytisknutého seznamu to byly na místě nejčastější ryby, ale stejně jsem je měla ráda. Seržant majory.
(útesník pruhovaný)

Hvězdic jsme vídali obecně málo, a tak mě pobavilo, že to byla stejná hvězdice, jako jsem viděla na Maledivách. A přitom má po světě ani ne tisíc pozorování.
(Common Comet Star)

Blízko u hladiny se na rybách skvěle lámalo světlo
(havýš plástevný)

Perutýn
(perutýn ohnivý)

Pak už se začalo šeřit a ryby se fotily dost obtížně, a tak jsem vyrazila do hotelu. Chystala jsem se i na noční šnorchlování, ale ta logistika přitom stojí za prd: má se člověk na tu necelou hodinku převléct do suchého (a mýt vlasy a tak), nebo zůstat mokrý, klepat se pod klimou zimou a máčet všechno, čeho se dotkne? No jasně že jsem se osprchovala a zalezla na postel. A jasněže se mi pak do mokrých věcí ukrutně nechtělo - obzvlášť při té tmě za okny. Ale Ivana mě přesvědčila (v noci do vody sólo nechodíme) a Honza nás vykopal pryč. (Protože Honza nešel, ale nechtěl, abychom se vrátily v noci moc pozdě, protože by i on šel spát moc pozdě.)

"Já se tak stydim..."

"Nefoť mě!"
(Ocellated Box Crab)

A stálo to za to. Nikdy jsem neviděla tolik chobotnic - první jsem našla po šesti minutách, ještě dřív, než přišla Ivana, která se vracela na pokoj pro zapomenuté ploutve. Navíc se vůbec nebály, vysedávaly na vrcholcích kamenů a zalézaly, jen když jsme při focení otravovaly moc. Jedna z nich se ohnala po rybě a není mi úplně jasné, co se stalo, ale na tom místě zůstal jen zvířený písek.

Chobotnice karibská. Protože tohle se musí vidět. Chobotnice nemají kosti a jediná tvrdá část jejich těla je jejich zobák. Proto kudy projde zobák, projde i celá chobotnice.

Miluju ten jejich gaučový posez. Takhle se jich tam kolem kamenů rozvalovala většina. Ještě lahváče do chapadla.

Když se přece jen začaly bát, tak se vsákly někam do štěrbiny a zčervenaly až skoro do hněda. Tohle je stejný jedinec jako na předchozí fotce, jen o pár desítek sekund později.
(chobotnice karibská)

Taky tam bylo dost murén.

Zjistila jsem, že rejnoci mají odrazivé oči. Vyrazila jsem totiž k něčemu s hodně odrazivýma očima v domnění, že to bude obrovská kreveta, protože nic jiného ve zdejším moři s odrazivýma očima jsme neviděli. A byl to rejnok.

A co víc, později jsem viděla rejnočí miminko, sotva deset centimetrů na šířku veliké. Ťuťuťu.

Muréní miminko
(muréna poskvrněná)

Rejnočí miminko - mělo sotva deset centimetrů v průměru
(tlustoocaska jamajská)

Konečně jsem viděla středy ostnatých hadic (nekecám - já myslela, že to jsou buď ježci, nebo hvězdice, ale je to třída hadice), které mají pohyblivá chapadla, kterými pátrají po okolí. Většinou jsou vidět právě jen ta chapadla.

A co víc, viděla jsem sasanky, ze kterých vedly tenoučké dlouhatánské bílé nitě, o nichž jsem nikdy netušila, kam vedou.

A taky jsem viděla nudibranche, který se plazil po korálu a vypadal úplně jako suchozemský slimák. A přitom je z naprosto fantastického řádu, který je jako z tripových fantazií, prohlédněte si fotky!

Tyhle rybky byly ve dne nepozorovatelné. Možná proto má na celém iNáči jen 38 pozorování, a jedno z nich je moje, hrdík!
(parmovec plochočelý)

Hezká fotka ježka
(Atlantic Long-spined Sea Urchin)

A ještě zelený krab závěrem
(krab smaragdový)

 

předchozí     -     následující