Pomineme-li skutečnost, že nejmenší teplotou ve vesmíru je teplota naměřená na Zemi – přesněji v "mrazících boxech" vědců zabývajícími se výzkumem velmi nízkých teplot, tělesem s nejmenší teplotou ve sluneční soustavě je Měsíc. Toto překvapivé zjištění získala americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), která byla vypuštěna v červnu 2009. Během července a srpna  letošního roku měřil radiový teplotní senzor sondy LRO množství vyzařovaného a odraženého záření z povrchu Měsíce. Na základě těchto dat byla určena teplota celého povrchu Měsíce - jak denní, tak i noční polokoule. 

Sluncem osvětlené, vysoko se zvedající okolní kopce kráterů v okolí jižního pólu vrhají dlouhé stíny, v nichž je šero a podstatně chladněji než na Sluncem osvětleném povrchu.  Valy kráterů zabraňují slunečnímu světlu dopadnout na jejich dno. Tato místa v neustálém stínu jsou místy s nejnižší teplotou  -240 °C. O 10 stupňů tak byla překonána i rekordně nízká teplota na povrchu Pluta, kde bylo v roce 2006 naměřeno -230 °C (což tehdy zařadilo Pluto společně s Tritonem, měsícem planety Neptun, mezi nestudenější známá místa ve Sluneční soustavě).

Nízké teploty přispívají k možnosti objevu zbytků vodního ledu na Měsíci v místech, trvale se nacházejících ve stínu, kam nikdy nezasvítí Slunce. Nedávné výpočty naznačovaly, že voda a další těkavé plyny mohly uniknout do okolního kosmického prostoru při teplotách zhruba nad -220 °C. Při zjištěné teplotě by mohly vydržet na Měsíci miliardy let a případně posloužit astronautům při kolonizaci našeho souputníka.