Římské číslice se i dnes používají na cifernících hodin, při označování kapitol v některých hodin, u označení pořadí panovníků nebo při označování letopočtů. K zápisu čísel stačí 7 římských číslic, které se zapisují pomocí vybraných písmen z abecedy. Tyto číslice vznikly z vyjadřování čísel pomocí rukou. Římská číslice I vznikla z vyjadřování čísel pomocí jednotlivých prstů, číslice V je tvar mezi roztaženým palcem a malíčkem jedné ruky, znamenající dlaň s pěti prsty. Číslice X znamenající 10 je spojením dvou dlaní rukou.  K zapamatování římských číslic je možné používat několik mnemotechnických pomůcek.

 

První písmena slov představují římské číslice v pořadí, jak jdou za sebou (I = 1, V = 5, X = 10, L = 50, C = 100, D = 500, M = 1000):

Ivan, Vašek, Xenie Lijí Cín Do Mumie 

nebo

Ivan Vedl Xenii Lesní Cestou Do Města 

nebo 

Lev Couvá Do Manéže 

nebo 

Letí Cihla Do Malty

LCDM - LCD Monitor

nebo pozpátku od 1000 

MeDiCimbaL.

Další znaky římských číslic vznikly následujícím způsobem. Číslo 100 je latinsky centum. Proto se značí C.

Polovina ze stovky je 50. Značí se písmenem L, které vzniklo rozpůlením znaku C.

Podle Slovníku antické kultury vzniklo L rozpůlením původního řeckého označení pro sto - Ψ (psí).

Tisíc je latinsky mille (odtud M pro 1000). Znak D pro 500 vznikl opět grafickým "rozpůlením" znaku M, tentokrát svisle. Vznikl tak znak podobný písmenu D.