Francouzský lékař Jean-Louis Poiseuille (čti poazej), který žil v letech 1799–186, se zapsal i do dějin fyziky. Zabýval se studiem dýchání a krevního oběhu. V roce 1828 použil rtuťový manometr k měření tlaku krve. Proslul svým zákonem pro poznání průtoku krve arteriemi a popsal závislost krevního tlaku na exspiraci a inspiraci. Zkoumal laminární proudění kapalin trubicemi.  

Na základě prováděných experimentů v letech 1840-1841 odvodil zákon proudění viskózních kapalin úzkou kapilárou.

Poiseuillův – Hagenův zákon  vyjadřuje vztah mezi průtokem kapaliny (např. krve) v dlouhé úzké trubici (např. céva), viskozitou kapaliny a poloměrem trubice. Poiseuillův zákon platí pro newtonovské kapaliny, při jeho odvození se vychází z Newtonova zákona o tečných napětích v kapalině.

Průtok kapaliny závisí nepřímo úměrně na délce trubice a na viskozitě kapaliny (odpor, kterým kapalina působí proti síle snažící se uvést ji do pohybu) a dále závisí přímo úměrně na čtvrté mocnině poloměru trubice (cévy).

Vztah mezi průtokem krve, odporem cévního řečiště a tlakem krve má velký význam pro mechanismus vasokonstrikce, regulující distribuci krve k orgánům.