Novodobé Stonehenge tvoří ulice některých měst, které mají své hlavní velké ulice s mrakodrapy orientovány tak, že Slunce vychází a zapadá v určité dny přesně jejich v linii. Popsaný efekt zaznamenávají návštěvníci a obyvatelé Baltimore, Chicaga, Toronta, Montrealu či New Yourku, kde jej pozorují na Manhattanu. Odtud je také používán novodobý termín Manhattanhenge.

Na Manhattanu nejsou ulice orientovány přímo ve směru východ – západ, ale svírají s tímto směrem přibližně úhel 29°. Proto zmiňované východy a západy slunce přesně mezi mrakodrapy se sice odehrávají čtyřikrát do roka, ale neodehrávají se přesně během slunovratu. Pozoruhodné a fotogenické divadlo se odehrává tři až čtyři týdny pře letním a zimním slunovratem a v podobném časovém odstupu i po nich. Ideální podmínky pro pozorování se vyskytují hlavně v létě, kdy v městě není tolik smogu a mlhy. Proto události jménem  Manhattanhenge se obvykle vyskytují kolem 28. května a 12. července a 13. července.

Pojem  Manhattanhenge je odvozen od Stonehenge, kde vycházející a zapadající slunce vyvolává mezi obrovskými kameny podobně dramatický efekt. Nové slovíčko zavedl v roce 2002 astrofyzik Neil deGrasse Tyson z American Museum of Natural History.