Při zkoušení tvrdosti betonu se nejčastěji používá odrazový tvrdoměr známý pod názvem Schmidtovo kladívko. Slouží pro nedestruktivní zkoušku nejenom betonu, ale i jiných stavebních materiálů. Uplatňuje se v něm princip centrického rázu dvou těles a princip odrazu.

Povrch zkoušeného materiálu se připraví pomocí abrazivního kolečka, aby vznikla hladká a suchá plocha 10x10 cm s odstraněnou povrchovou vrstvou. Pevnost betonu se určuje z tvrdosti cementové malty, spojující jednotlivá zrna kameniva v betonu. Proto se zkoušky provádí v místě malty a ne v místech kamínků. Proti povrchu zkoušeného materiálu je pružinou vymrštěn ocelový úderník kladívka, který se od něj odrazí. Úderník odrazem napne pracovní pružinu s mechanickým ukazatelem odrazu. Na základě velikosti odrazu kladívka od podkladu se na stupnici zobrazí tvrdost podkladu a z něj se odvodí jeho pevnost  v tlaku. Při zkoušce Schmidtovým kladívkem vznikají v betonu v místech dopadu úderníku vtisky. Pro vyhodnocení jednoho zkušebního místa potřebujeme alespoň pět platných  vtisků. Tvrdoměrem se také musí zaznamenat i poloha, ve které byl přístroj při zkoušce (vodorovně, svisle dolů, svisle vzhůru). Tato skutečnost se totiž projeví při vyhodnocení ve formě opravy vlivu gravitace na funkci přístroje.