Jedná se o experiment, který navrhl Benjamin Franklin, ale sám jej neprovedl. Byl totiž realizován ve Francii severně od Paříže v malé vesničce Marly la Ville.  Jeho návrh přeložili do francouzštiny Georges-Louis Leclerc (známý jako Comte de Buffon) a jeho přítel Thomas-François Dalibard. Ti také 10. května roku 1752 vztyčili 12 metrů dlouhou kovovou tyč, kterou upevnili do masivní dřevěné trojnožky přímo před Galibardovým domem. Kovová tyč byla dole ukotvena v prázdné láhvi od vína.

Franklin uvažoval, že dlouhá tyč přitáhne blesk, svým kovovým tělem jej stáhne dolů, aby se zachytila v láhvi, která měla plnit funkci leydenské láhve. Chtěl tak zjistit, čím je vlastně blesk tvořený.  Zbývalo jen počkat na bouřku.

23. května 1752 v 12:20 hodin udeřil do tyče .blesk a ozval se hlasitý hrom. Když asistent doběhl k láhvi upevněné na dolním konci tyče, přeskočila na jeho prst z tyče jiskra doprovázená silnou ránou a sírovým zápachem, která mu popálila ruku. Tato jiskra odhalila, čím je skutečně blesk tvořen. Byla to stejná elektřina, jakou už v té době dokázali lidé získat pomocí třecích elektrik.

Experiment byl opakován i v dalších evropských zemích a dokonce král Ludvík XV dokonce zaslal děkovný dopis Benjaminu Franklinu za zveřejňování informací o vytváření takových hromosvodů.

Objev to byl na tehdejší dobu zcela mimořádný. Vzhledem k tomu, před touto událostí byly bouřky s blesky často považovány za posly božího hněvu, změnil se na ně pohled jako na přírodní jevy, které by mohly ve skutečnosti být předvídatelné, a dokonce, v případě blesku, kontrolované.

A tak se i boží posel – blesk musel podřídit lidskému vědění.  Blesky jsou během bouřek tvořené elektřinou, která se dá přitáhnout k zemi a také zachytit. Elektřina se tak stává přírodní silou, kterou je možné ovládnout.

Zdroj: https://www.revolutionary-war-and-beyond.com/benjamin-franklin-and-electricity.html