Pokud nemáte k dispozici voltmetr, kterým si snadno změříte jejich napětí, pak jednoduchým experimentem se o to můžete pokusit.  Vědecká studie z Princetonovy univerzity v USA potvrdila, že vybitý monočlánek od nabitého poznáte podle výšky jeho odrazu při pádu na podložku. Když je monočlánek vybitý odrazí se mnohem výše než ten, co je nabitý.

V alkalickém monočlánku v poniklovaném pouzdru probíhají při jeho vybíjení chemické i fyzikální změny, které významným způsobem mění jeho útroby.  V alkalických monočláncích probíhají chemické reakce mezi zinkem a oxidem manganičitým. Katoda tvořená směsí oxidu manganičitého a grafitu je oddělena membránou od anody z práškového zinku. Aby nedocházelo k sedimentaci zinku v elektrolytu z hydroxidu draselného, přidávají se do elektrolytu různá gelová zahušťovadla.

Pokud je monočlánek "čerstvý" tvoří jeho vnitřní struktura porézní vlákna. Proto při jeho pádu na podložku nedojde k pořádnému odrazu. Původně měkká porézní hmota však při probíhajících chemických reakcích postupně ztvrdne a pak se odráží mnohem lépe. Potvrzuje to analýza z elektronového mikroskopu, která zdokumentovala, že zrnka zinku v gelu jsou postupně obalována v monočlánku vznikajícím oxidem zinečnatým.

Nový monočlánek se tak v experimentech odráží nejméně, nejvíce se tak odráží  monočlánek asi v polovině své životnosti. Když ze stejné výšky pustíme monočlánek téměř nebo zcela vybitý, jeho výška odrazu pak již klesá neznatelně.