V zelených rostlinách probíhá neustále biochemický proces zvaný fotosyntéza. Rostlina při něm přijímá energii prostřednictvím fotonů slunečního světla a přeměňuje ji na chemickou energii v podobě energeticky bohatých sloučenin, jako jsou například cukry.  Rostliny z ovzduší přijímají vodu a oxid uhličitý, které prostřednictvím chloroplastů a dalších organismů složitým a komplikovaným způsobem přeměňují na kyslík, který vydechují do ovzduší. Absorbování slunečního záření zajišťuje chlorofyl – barvivo obsažené v zelených rostlinách, které jim propůjčuje svou barvu. Co však rostliny dělají s přebytkem slunečního záření?

V horkých letních dnech dopadá na listy rostlin s velkou intenzitou obrovské množství energie, která se však nestačí přeměnit na chemickou energii. Hrozí nebezpečí, že se přebytek dopadající energie přemění na teplo a rostlina uhyne. Zelené rostliny však mají svůj obranný mechanismus, který jim pomůže zbavit se tohoto přebytku energie. Proto jej umí molekuly chlorofylu vyzářit v podobě fotoluminiscence. Jde o vyvolání světelkování prostřednictvím elektromagnetického záření. Vlnové délky při fotoluminiscenci chlorofylu mají maximální hodnoty v oblasti červené barvy. Zelené rostliny by tedy měly v horkých slunečných dnech vyzařovat červenou barvu. Tuto skutečnost však nepozorujeme, protože intenzita záření vzniklého fotoluminiscencí je proti intenzitě slunečního světla velmi slabá a tak si ji v denním světle nevšimneme. Navíc naše oči mají svou maximální citlivost nastavenou právě na zelenou barvu – proto pohled na zelenou krajinu je nám příjemný.

Pokud bychom však v zatemněné místnosti ozářili chlorofyl v listech laserovým paprskem, je možné pozorovat v místě dopadu načervenalé luminiscenční záření ve formě malé červené skvrnky.