Kromě soustavy jednotek CGS a soustavy SI byly navrhovány i přirozené soustavy jednotek, které by lépe odpovídaly základním zákonům fyziky a byly by nezávislými na době jejich vzniku. S nápadem na přirozené jednotky ve fyzice přišel v roce 1899 Max Planck. Kromě jeho soustavy přirozených jednotek však světlo světa spatřily i  další přirozené soustavy (Schrődingerova, Stoneyova, atomová, elektronická, kvantově elektrodynamická...). Planck hledal jakousi univerzální soustavu jednotek, která by byla použitelná ve všech dobách a dokonce by platila i pro různé možné mimozemské civilizace.  Jeho soustava je považována za unikátní v tom, že tyto jednotky nejsou založené na vlastnostech prototypů těles nebo částice. Dnes bývá označována jeho jménem – Planckova soustava jednotek.

Planckova soustava je založena na 5 univerzálních fyzikálních konstantách:

- rychlost světla ve vakuu c = 299 792 458 m/s

- gravitační konstanta c = 6,673 . 10^–11 m³ kg^-1s^-2

- Boltzmannova konstanta  k = 1,386503 kg . m²s^-2

- konstanta v Coulombovu zákonu 1/4pe₀ = 8,987814 .10⁹ m.F^-1

- Diracova konstanta ħ = 1,054571596 . 10^-34kg.m^2.s^-1.

Zajímavostí je, že Planck v té době neznal konstantu pojmenovanou svým jménem (Planckova konstanta h), která s Diracovou souvisí vztahem ħ = h/2p.

K těmto konstantám se přidává i bezrozměrná konstanta jemné struktury a, která se definuje s pomocí elementárního elektrického náboje e: a = e²/(ħc4pe₀)

Zavedením Planckovy (přirozené) soustavy jednotek se změní podoba rovnic, protože v nich položíme
c = c = k = 1/4pe₀ =  ħ = 1.
Jejich tvary pak můžete najít například zde:  https://en.wikipedia.org./wiki/Planck_units