Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Domy v Amsterdamu jsou velmi rozmanitých tvarů a velikostí. Koncentrace tak velkého počtu lidí na malé ploše si vyžádala, aby se domy stavěly s velmi úzkými průčelími. Ceny pozemků zde byly vždy vysoké a také daně se odvíjely od šířky domu. Pokud se díváte z venku na průčelí domů, upoutají vás v jeho horní části do ulice vystrčená ramena s hákem na konci. Jaký mají smysl tyto "šibenice"?  

Za vstupními dveřmi takového domu hned najdete strmá schodiště, která stoupají do vyšších pater. Pokoje jsou malé a útulné, ale jak se do těchto místností dostanou velmi objemné kusy nábytku, sedačky či dokonce klavíry? Po tak úzkých a příkrých schodech by to nahoru dopravit nešlo, proto byl vymyšlen důmyslný způsob, jak vyzrát na stěhování objemných předmětů do domů.

Pod štíty domů byly umístěny nosníky s kladkou či hákem na konci. S jejich pomocí se prostřednictvím lan či kladkostrojů zvedají objemné předměty vzhůru, aby se pak často nezvykle velkými otevřenými okny vsunuly do požadované místnosti.

Zajímavostí je, že průčelí domů jsou často nahnutá ze svislého směru více směrem do ulice. Má to prý několik důvodů: jednak zavěšovací trám s hákem na konci nemusí být příliš dlouhý, potom také nedochází k odření fasády domů od vytahovaných předmětů a pak také údajně na takto nakloněné fasádě rychleji stéká voda po dešti.