Britský inženýr Arthur Kaye si všiml v roce 1963 podivného jevu při svých experimentech se směsí organické kapaliny. Když vyléval svou viskózní směs, všiml si, že se mu pramínek směsi odrazil od povrchu již vylité směsi v nádobě proti směru tíhové síly - což je u kapaliny jev docela nezvyklý. Tato podivná vlastnost kapalin může být ve skutečnosti častým, ale nesnadno pozorovatelným jevem při přelévání šampónů, barev, tekutého mýdla, jogurtů či kečupů.
Důvodem, proč jste si pravděpodobně nikdy nevšimli tohoto jevu, je krátký okamžik, který trvá. Celý proces, od vzniku odraženého proudu k jeho následnému sloučení s kapalinou obvykle trvá asi 300 milisekund, což je tak krátká doba na pozorován pouhým okem.
Když nalijete sloupec těchto viskózních kapalin na povrch, nejprve se vytvoří jakési stočené haldy. Ale v určitém okamžiku pramínek kapaliny sklouzává po straně haldy. Tenká vrstvička kapaliny se chová jako druh maziva mezi těmito vrstvami kapalin, které jim brání směšování.
Versluis a spolupracovníci také našli způsob, jak tento efekt nechat působit trvale. Stačí nalít vhodnou kapalinu z výšky asi 20 cm na nakloněnou rovinu, což může vytvořit kaskádu vznikající z nových tryskajících pramínků tloušťky asi 0,4 mm, které tvoří oblouky dolů po svahu jako řada menších a menších mostů. Oblouky zůstanou stabilní, pokud se bude dolévat kapalina.
Výzkumníci dosud nepřišli na způsob využití tohoto jevu, ale byli fascinováni tím, že když do kapaliny vhodně svítili laserovým paprskem, pak byl výtrysky kapaliny přenášen jako v optickém vlákně. Třeba by se to dalo využít zrovna k přenosu světla (vlastně informace) tímto způsobem.