Základní kontrola ostrosti zraku u lékaře spočívá v tom, že v ordinaci z jisté vzdálenosti čteme po zakrytí jednoho oka písmena na tabulce pověšené na zdi. Tato běžně používaná  diagnostická pomůcka se nazývá  Snellenova tabule.  Navrhl ji v roce 1862 navrhl holandský oftalmolog  Hermann Snellen. Používala se tabule s osmi řádky, která obsahovala postupně se zmenšující různá písmena. Dnešní standardní Snellenova tabulka má jedenáct řádků písmen definované znakové sady optotyp (Snellenovy znaky), sázené navíc v rozporu s běžnými typografickými zásadami.

Historie vyšetřování zrakové ostrosti sahá do pradávných dob. Většinou se k tomuto účelu užívalo pozorování hvězd v souhvězdích vlastním zrakem. Arabové například používali hvězdu Alkor, která leží zhruba uprostřed oje Velkého vozu. Nazývali ji Saidak (Suha), nebo-li "zkoušeč". Ten, kdo ji viděl pouhým okem měl výborný zrak. Anglický fyzik Robert Hooke už v roce 1674 začal uvažovat o minimální rozlišovací schopnosti o velikosti jedné úhlové minuty. Všiml si totiž, že jsou-li dvě hvězdy blízko sebe pod úhlem jedné minuty, pak je vnímá lidské oko jako jedinou hvězdu a nerozezná jednu od druhé. Úhel jedné minuty byl na mezinárodním oftalmologickém kongresu v roce 1862 přijat za jednotku zrakové ostrosti.

Jak by mělo vyšetření zraku pomocí Snellenovy tabule probíhat? Pacient si zakryje jedno oko a druhým se pokouší číst postupně menší písmena na tabuli. Při vyšetření stojí nebo sedí od tabule ve vzdálenosti 6 metrů (tomu odpovídá 20 stop). Z této vzdálenosti by zdravé oko mělo přečíst  řádek, kde je velikost písma odpovídající úhlu jedné úhlové minuty - to je velikost písma 8,8 mm.Největší písmeno na vrcholu tabulky je velké 88 mm a osoby, které ho nedokáží přečíst ani s vhodnými brýlemi, jsou v USA pokládány z pohledu práva za slepé.

Z vyšetření lze stanovit tzv. Snellenův zlomek. Čitatel Snellenova zlomku určuje vzdálenost pacienta od Snellenovy tabule. Jmenovatel se vytvoří pomocí velikosti řádku, který ještě pacient dokázal na tabuli přečíst a udává vzdálenost, v jaké by stál nositel průměrného zraku, aby tento řádek rovněž dokázal přečíst. Člověk s ostrostí 6/12 se musí přiblížit na vzdálenost 6 m, aby přečetl písmena, která jsou čitelná pro ostrost 6/6 ve vzdálenosti 12 m.

Člověk s normální zrakovou ostrostí přečte ještě 7 řádek na 8 řádkové tabuli. V metrickém systému to značí 6/6, v USA 20/20. Piloti Air Force musí mít schopnost přečíst 8. řádku - tj. ostrost 6/5, řidiči aut v Anglii musí mít ostrost 6/10 (mezi řádky 5 a 6).

Jako znaky jsou na tabuli použita písmena velké abecedy nebo číslice, což přináší různé nevýhody. Různá písmena nejsou stejně čitelná. Proto někteří autoři těchto tabulek dávají přednost písmenům S, D, K, H, N, O, C, V, R a Z. Další nevýhodou je, že horizontální vzdálenost mezi jednotlivými písmeny v řádcích není úměrná  jejich šířce, kolísá mezi 40–120 % a vertikální vzdálenost mezi řádky neodpo­vídá velikosti písmen.

A tak je celá řada různých znaků na takovýchto deskách - optotypy: neuzavřené kruhy podobné písmenu C s mezerou různě pootočenou, písmeno E (Pflügerovy  háky) v různém pootočení, obrázky pro malé děti (kolo, stůl, srdíčko, houba, židle, dům, čtverec).

Jeden takový počítačový test ostrosti zraku si můžete zkusit zde: https://www.azhearing.com/visual-acuity-test.htm