Adiabatický děj lze charakterizovat tím,  že při něm nedochází k výměně tepla s okolím a plyn koná práci na úkor své vnitřní energie. Netradičním příkladem adiabatického děje v přírodě může být i vznik mlhy. Zatímco většina mlh vzniká uvnitř vzdušných hmot  v rozsáhlých oblastech s podobnými podmínkami, s adiabatickými mlhami se můžeme setkat například před teplými frontami v blízkosti rozhraní dvou různých vzduchových hmot.

Studeným vzduchem před frontou propadávají relativně teplé vodní kapky, které se vypařují, a touto vlhkostí nasycují vzduch. Pokud takto ustupující studená vzduchová hmota je nasycená vodní parou, pak stačí pokles tlaku vzduchu před samotným přechodem teplé fronty k tomu, aby se vzduch rozpínal a následně adiabaticky ochladil na teplotu, při které už dochází ke kondenzaci vodní páry. Tyto mlhy vznikají v blízkosti frontální čáry a jsou tak navíc většinou doprovázeny trvalými srážkami. Výskyt adiabatických mlh ale vzhledem k potřebě velmi vysoké výchozí relativní vlhkosti není příliš častý a mají většinou jen krátké trvání.

Podle  Martina Nováka