Nanotechnologie označuje technický obor, který se zabývá tvorbou a využíváním technologií v měřítku řádově nanometrů (1–100 nm), tzn. biliontiny metru, což je asi tisícina tloušťky lidského vlasu. Konstrukčními prvky nanotechnologie jsou molekuly a dokonce i samotné atomy.

Jako jeden ze zakladatelů nanotechnologie je označován Richard Feynman, který základní myšlenky představil ve své slavné přednášce nazvané "Tam dole je spousta místa", kterou přednesl v roce 1959.

Nanotechnologie zahrnuje oblasti vědy a technologie, jejichž cílem je přesné ovládání jednotlivých atomů a molekul tak, aby vznikl nějaký objekt (např.: čip, 1000x menší než struktury vyráběné doposud běžnou technologií) a nebo struktura s novými vlastnostmi, které lze pochopit a ovládnout.
Nanotechnologie a nanomateriály nalézají uplatnění v mnoha oblastech běžného života jako je elektronika (paměťová média, bioelektronika, kvantová elektronika), strojírenství (supertvrdé povrchy s nízkým třením, samočisticí nepoškrabatelné laky), stavebnictví (nové izolační materiály, samočistící fasádní nátěry, antiadhezní obklady), chemický průmysl (nanotrubice, nanokompozity, aerogely), textilní průmysl (nemačkavé, hydrofóbní a nešpinící se tkaniny, goretex - látka propustná pro vodní páry, ale nikoliv pro vodu v kapalném skupenství.), elektrotechnický průmysl (vysokokapacitní záznamová média, fotomateriály, palivové články), optický průmysl (optické filtry, fotonické krystaly a fotonická vlákna, integrovaná optika), automobilový průmysl (nesmáčivé povrchy, filtry čelních skel), kosmický průmysl (katalyzátory, odolné povrchy satelitů), vojenský průmysl (nanosenzory, konstrukční prvky raketoplánů), životní prostředí (odstraňování nečistot, biodegradace, značkování potravin).
V medicíně se uvažuje o několika různých technologiích. Jednou z nich je použití materiálů se speciální strukturou na nanoskopické úrovni. Lehce odbouratelné nanoobaly by dokázaly vyhledat buňku, vstoupit dovnitř, uvolnit ze sebe lék a nechat se odbourat buňkou. Další technologie by bylo možné považovat už za skutečné nanostroje, které by si vytvořily tunely skrz buněčnou stěnu a cytoplazmatickou membránu a umožňovali by průstup pouze specifickým látkám, tzn. že stejná látka vyskytující se přirozeně v organismu by neprošla, ale látka stejná a pouze speciálně označená by se bez problémů dostala dovnitř. Tyto tunely by regulovaly i množství a rychlost průchodu látek. Mezi nanotechnologie využité v medicíně bude ale možné zařadit i nanotechnologické stroje (nanoroboty) využívající i jiné než biochemické principy, pokud budou použity například v rámci diagnostiky nebo chirurgického zásahu.

Vědecké práce ukazují i na vážná zdravotní a ekologická rizika nanotechnologií. Skupina švýcarských vědců uvedla že nanočástice snadno pronikají do lidského těla, jsou biologicky aktivnější než větší částice, mají větší měrný povrch a schopnost dlouhodobě přetrvávat v životním prostřed a hromadit se tam.

Vyčerpávající a jedinečnou publikaci o nanotechnologiích najdete na: https://www.nanotechnologie.cz/storage/nanotechnology_bat_cs.pdf