To, že má Saturn výrazný prstenec, bylo známo už před 400 lety, kdy jej poprvé pozoroval Galileo Galilei svým dalekohledem jako planetu s "ušima". Prstenec ovšem nemá jen Saturn, ale i další velké planety označované za plynné obry. Úplnou novinkou ovšem je, že Saturn má další prstenec. Byl objeven až nyní a to pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu, který jej zachytil v infračerveném světle.

Tento prstenec je ze všech Saturnových prstenců nejdále od planety. Jeho začátek je ve vzdálenosti 6 miliónů kilometrů od středu Saturnu a dosahuje do vzdálenosti až 12 miliónů kilometrů. Prstenec se sklání k rovině ostatních prstenců  asi o 27° a není tak plochým jako ostatní lépe viditelné prstence této planety. Je silný jako 20 průměrů Saturnu! A přesto není vidět očima. Není totiž pozorovatelný ve viditelné části elektromagnetického spektra.  Tvoří jej částečky prachu o teplotě –190°C, které rotují v opačném směru než všechny ostatní tělesa na oběžné dráze Saturnu.  Tyto částečky jsou tak malé, že stěží odrazí nějaké sluneční světlo.

Jak tento prstenec vznikl? Uvnitř prstence se nalézá dráha Saturnova měsíce Phoebe  a tak by mohl být zdrojem materiálu, ze kterého je prstenec vytvořen. Důkazem by mohla být skutečnost, že jak měsíc Phoebe, tak prstenec obíhají svou mateřskou planetu v opačném směru než všechny ostatní měsíce a prstence. Je-li pravda, že poslední větší měsíc Saturnu vytvořil nově objevený prstenec, pak musí být prstenec kolem Phoebe složen z velice tmavého materiálu. Z pozorování sondy Cassini totiž víme, že povrch měsíce odráží jen velmi málo světla a ve skutečnosti je černější než uhlí.

Existence chladného prachového prstence astronomům pomohla s mnohaletou záhadou, kterou je zahalen Saturnův měsíc Iapetus. Jeho objevitel Domenico Cassini si roku 1671 lámal hlavu nad tím, proč je měsíc pozorovatelný jenom polovinu svého oběhu a pak jednoduše zmizí. Nyní zřejmě vědci záhadu vysvětlili. Zjistili, že polovina povrchu Iapeta je světlá a odráží téměř 50% všeho dopadajícího světla, zatímco druhá polokoule jenom 3-5%. Tento obrovský kontrast mezi dvěmi částmi jednoho tělesa je ve Sluneční soustavě unikátem. Ale proč? Protože Iapetus obíhá poměrně daleko od planety Saturn, za jeho drahou najdeme už jenom jeden větší měsíc -  Phoebe, temný zdroj nového prstence. Už dlouho vědci přijímají hypotézu, že důvodem Iapetovi "rozpolcenosti" v barvě povrchu je Phoebe, který nějakým neznámým způsobem přenáší svou hmotu na přivrácenou stranu Iapeta. Doposud se však nevědělo, jak k tomuto přenosu může docházet, když vzdálenost obou těles je víc jak 8 miliónů kilometrů. Existence prstence tmavého prachu je však velmi dobrým vysvětlením. Jelikož Iapetus obíhá v opačném směru než prstenec, při svém pohybu se vlastně řítí proti sobě, čímž na povrchu Iapeta vzniká jakási "návětrná" strana, na kterou částečky prachu z prstence dopadají a usazují se. Velkou záhadu se tak po dlouhé době zřejmě podařilo rozluštit.

Podle Petra Horálka