V pražském Klementinu opět padl teplotní rekord 228 let starý, hlásají novinové titulky či kvákají sličné rosničky v televizních předpovědích počasí. Problém denních teplotních maxim je v tom, že jsou zatíženy takovými chybami, že nemají kromě malého nádechu senzace žádnou významnou vypovídací hodnotu.

Pravidelná meteorologická měření na pražské klementinské hvězdárně byla zahájena v roce 1752. Nebyla to však první přístrojová měření v českých zemích. Éra přístrojového pozorování začíná u nás již o 40–50 let dříve. Nejednalo  se však nikdy o systematická pozorování, dochovaly se pouze některé údaje v soukromé korespondenci, v kalendářích či farních kronikách.Rovněž samotná klementinská měření teploty a tlaku vzduchu jsou do roku 1774 značně neúplná. Dochovaly se záznamy o nejvyšších a nejnižších teplotách a tlaku vzduchu z jednotlivých měsíců roku 1752, měsíční extrémy a průměry barometrického tlaku z let 1752, 1769–1793, součty ranní a odpolední teploty a průměrné měsíční teploty v období 1771–1793 a rovněž průměrné měsíční teploty pro vybrané měsíce v období 1769–1774.
Za počátek klementinské řady se považuje rok 1775. Až do roku 1783 jsou sice v řadě mezery buď celých jednotlivých dní nebo pozorovacích termínů, ale od 1. ledna 1784 je řada z hlediska moderních kritérií souvislá a zcela bez mezer. Už v roce 1752 byly měřeny rovněž atmosférické srážky (déšť, sníh), avšak pravidelná a spolehlivá srážkoměrná měření v Klementinu počínají až 1. květnem 1804.Měření teploty a tlaku vzduchu probíhala zpočátku dvakrát denně: ráno (při východu Slunce, v létě dvě hodiny po východu) a odpoledne kolem 15 hodin. Od roku 1800 až do konce roku 1839 byla prováděna pozorování a měření každé dvě hodiny, počínaje od východu Slunce až do 22 hodin. Základní pozorovací termíny byly v tzv. "mannheimské hodiny" (7, 14 a 21 hodin), které se udržely dodnes. Po roce 1840 se pozorovalo každou hodinu 10–20 denně, později v 19. stoletím však s poklesem významu Klementina jako astronomické observatoře došlo i k omezení meteorologických pozorování. Na konci 19. století se pozorovalo jen 3 × denně v mezinárodních termínech v 7, 14 a 21 hodin. Úpadek observatoře v Klementinu vyvrcholil na počátku 20. století. I přes veškeré nesnáze se však podařilo udržet chod meteorologických pozorování. V 30. letech 20. století počali meteorologové na celém světě věnovat zvýšenou pozornost kolísání klimatu a tak vzrostl i zájem o dlouhodobá historická měření jako např. klementinská.

A jak to je s tolik mediálně propagovanými denními teplotními maximy? Mají vůbec vypovídající hodnotu? Musí se totiž jednat o sledování a porovnávání smysluplných údajů a mezi ty konkrétně sledování teplotních rekordů ke kalendářnímu dni tedy určitému datu nepatří.Problémem jsou velmi krátké časové řady na velké většině našich meteorologických stanic. Když pak poskládáme maximální nebo minimální denní teploty podle data za sebe, dostaneme takový zubatý graf. Hodnoty extrémních teplot tak den ode dne od sebe poměrně výrazně kolísají, přičemž míra tohoto kolísání je dána právě délkou a kvalitou časové řady.

Jedinou stanicí u nás, která má jakžtakž kvalitní dlouhou časovou řadu měření je právě pražské Klementinum. Přesto i u této stanice při podrobnějším zkoumání narazíme na určité kolísání, kdy maximální naměřená teplota příštího například květnového dne bude najednou o 1 až 2 °C nižší než dne předešlého. Což třeba nemusí odpovídat tomu, že se na jaře nacházíme na vzestupné části křivky teplot. A pak se sice reálně přihodí, že sice dnes bude naměřené maximum teploty o něco nižší než včera, ale rekord byl překonán dnes a včera nic.Následující mediální publikování novinářů jsou pak matoucí, protože o dnech bez rekordního zápisu se nemluví úplně stejně jako třeba o tzv. nosičích vody na cyklistickém závodě Tour de France.

Zatímco z hlediska délky časové řady teplot je klementinská časová řada aspoň trochu přijatelná i pro sledování denní rekordů, kvalita dat už tomuto účelu neodpovídá. Stačí se podívat na fakt, že v chladné části roku je v posledních letech překonáno poměrně hodně rekordů v oblasti maximálních teplot, ale prakticky žádné v oblasti teplot minimálních. Je pravda, že zimy jsou většinou mírné, ale na žádné stanici nebude tendence k oteplení tak velká, jako právě v zimě v Klementinu. Když se nad tím zamyslíte, přijdete na problém teplotních řad ze zdejších záznamů. Samozřejmě hraje roli několikerá výměna teploměrů za nové a přesnější typy, ale hlavně proměny Klementina samotného a jeho blízkého okolí.
Podívejme se na místo dnes. Zahrada je vydlážděná, okolo domy, ulice a chodníky – žádná zeleň. Když už v Praze napadne náhodou sníh, je v této turistické lokalitě velmi rychle uklizen a jeho zchlazovací účinek vynulován. Po uklici se pohybuje velké množství vozidel, která jsou kromě škodlivin i vydatným zdrojem tepla. Budova Klementina samotného se dnes vytápí mnohem lépe než v minulosti. Navíc stanice je umístěna naprosto netypicky. Standartně probíhá měření teploty aspoň na relativně otevřeném prostranství v radiačně chráněné meteorologické budce 2 metry nad povrchem, který by měl být tvořen krátce střiženým trávníkem.
Z historických důvodů, je ale nutné nechat klementinskou stanici tam, kde byla – tedy na věži Klementina a také nad okny některých místností. A podle dostupných svědectví se právě v zimě projevuje typický nešvar. Je-li prostě v místnostech moc teplo, otevřou se okna a větrá se. A teplý vzduch, který jde oknem ven je lehčí a stoupá k teplotním čidlům stanice.
Teploty naměřené v Klementinu můžete sledovat i zde: https://www.chmi.cz/meteo/ok/extrklem.html

Denní teplotní rekordy jsou zatíženy takovými chybami, že nemají kromě malého nádechu senzace žádnou významnou vypovídací schopnost. Ale to vůbec neznamená, že neexistuje možnost porovnávání současného stavu s minulostí. Už podstatně lepší obrázek dostaneme, když budeme rezignovat na denní rekord a postačí nám třeba rekord dekády. Sice pak výrazně ubude tučných titulků v novinách, ale když už rekord padne, bude to znamenat výrazně zajímavou situaci.Další možností je třeba sledovat datum nástupu nebo posledního výskytu význačných klimatologických dnů (mrazových dnů, ledových dnů, letních nebo tropických dnů, případně i tropických nocí). Tyto kategorie se od sebe liší definicí, která je založena na překonání nějakého teplotního limitu. 

Letos spousta lidí považuje duben za letní měsíc, ale ve skutečnosti na většině území naší republiky nebyl letní den žádný. Letní den je totiž definován jako den s maximální teplotou vyšší než 25 °C. Z dosud dostupných údajů byl letní den letos zaznamenán pouze ve Strážnici (10.4.) a následující den 11. 4. opět ve Strážnici a v Brodu nad Dyjí.

Podle meteorologa Martina Nováka