V brýlích se dnes využívá tolik zajímavých fyzikálních jevů, kterým zákazník oční optiky ani nerozumí, hlavně že ho brýle poslouchají. Dnes se zaměříme na zajímavou vlastnost skel či plastů  v brýlích – samozabarvování.  

Samozabarvovací skla vynikají svou čirostí v místnosti a při pobytu venku se automaticky zabarví až na úroveň klasických slunečních brýlí, čímž chrání Vaše oči před prudkým sluncem. Oslnění slunečním světlem totiž snižuje kvalitu vidění, způsobuje mhouření očí a jejich únavu. Samozabarvovací skla efektivně snižují oslnění a ve spojení s antireflexní vrstvou minimalizují rušivé nežádoucí odrazy.

Samozabarvovací skla reagují z velké části na UV paprsky a současní výrobci si zakládají na tom, že barevná proměna probíhá rychleji, než tomu bylo dříve. Přesto někdy může být proces zpomalen venkovními podmínkami, například teplotou (v mrazu tmavnou rychleji než v horkém dni) a čočky nikdy nejsou úplně čiré. Pokud si pořizujete sluneční dioptrické brýle, určitě vás bude zajímat, že kromě šedavého či hnědavého odstínu dnes můžete mít tyto brýle v neomezené škále moderních barev (v plastu).

A jak tedy většina samozabarvovacích skel dosud fungovala?Při spontánním spojení dvou atomů se uvolňuje energie, takže vzniklá sloučenina je stabilní. Pro opačný proces oddělení atomů je naopak třeba energii dodat. Samotmavnoucí skla do brýlí i v průzoru kosmonautova skafandru obsahují ve skleněné matrici bezbarvé soli stříbra. Sluneční energie ukrytá v UV záření způsobuje, že je roztržena iontová vazba, ionty stříbra se změní v neutrální atomy kovu a sklo ztmavne. Ve stínu opět dochází k původnímu stavu. Ionty se slučují, vznikne bezbarvá sůl a zabarvení skel mizí.

Japonští inženýři však nyní objevili čirý materiál, který se v přítomnosti ultrafialového záření okamžitě zbarví do tmavě modré. Jakmile na něj UV záření přestane působit, vrátí se do původního stavu. Fotochromické materiály působením fotonů nebo ultrafialového záření mění svou barvu. Sloučeniny hexaarylbiimidazolu (HABI) jsou  normálním stavu je bezbarvé, ale pokud UV záření začne v jejích molekulách narušovat chemické vazby, ztmavne do tmavě modré. Problémem bylo, že celý děj zatím trval příliš dlouho.Urychlení změny barvy se podařilo díky modifikaci hexaarylbiimidazolu pomocí cyklického uhlovodíku cyklofanu. Tento materiál se po vystavení UV záření plně zatmí už po 30 milisekundách. Stejně dlouho mu trvá i návrat do původního stavu. Modifikovaná sloučenina je přitom stabilní, takže nehrozí, že by se rychlost reakcí postupem času snižovala.Podle vynálezců se hodí nejen k výrobě samozbarvovacích skel brýlí, ale může být také užitečný pro novou generaci optického uchovávání dat.