V brýlích se dnes využívá tolik zajímavých fyzikálních jevů, kterým zákazník oční optiky ani nerozumí, hlavně že ho brýle poslouchají. Dnes se zaměříme na zajímavou vlastnost skel či plastů v brýlích – samozabarvování.
Samozabarvovací skla vynikají svou čirostí v místnosti a při pobytu venku se automaticky zabarví až na úroveň klasických slunečních brýlí, čímž chrání Vaše oči před prudkým sluncem. Oslnění slunečním světlem totiž snižuje kvalitu vidění, způsobuje mhouření očí a jejich únavu. Samozabarvovací skla efektivně snižují oslnění a ve spojení s antireflexní vrstvou minimalizují rušivé nežádoucí odrazy.
Samozabarvovací skla reagují z velké části na UV paprsky a současní výrobci si zakládají na tom, že barevná proměna probíhá rychleji, než tomu bylo dříve. Přesto někdy může být proces zpomalen venkovními podmínkami, například teplotou (v mrazu tmavnou rychleji než v horkém dni) a čočky nikdy nejsou úplně čiré. Pokud si pořizujete sluneční dioptrické brýle, určitě vás bude zajímat, že kromě šedavého či hnědavého odstínu dnes můžete mít tyto brýle v neomezené škále moderních barev (v plastu).
A jak tedy většina samozabarvovacích skel dosud fungovala?
Japonští inženýři však nyní objevili čirý materiál, který se v přítomnosti ultrafialového záření okamžitě zbarví do tmavě modré. Jakmile na něj UV záření přestane působit, vrátí se do původního stavu. Fotochromické materiály působením fotonů nebo ultrafialového záření mění svou barvu. Sloučeniny hexaarylbiimidazolu (HABI) jsou normálním stavu je bezbarvé, ale pokud UV záření začne v jejích molekulách narušovat chemické vazby, ztmavne do tmavě modré. Problémem bylo, že celý děj zatím trval příliš dlouho.