V roce 1714 zkonstruoval německý foukač skla a amatérský fyzik Gabriel Fahrenheit skleněnou trubičku obsahující tenký sloupec rtuti. Jenomže jeho teploměr byl dosud bez stupnice. Fahrenheit musel odvodit hodnoty čísel, která by napsal na svou trubici, k nimž rtuť dosáhne u všech takových teploměrů při stejné teplotě. A tehdy to podle historiků, kteří dodnes spekulují jak to vlastně bylo, zvrzal.
Nejdříve se rozhodl, že by podle dělení kruhu na 360° bylo vhodné mít také 360 dílků – stupňů na stupnici teploměru. Jenomže při 360 dílcích by byl každý příliš malý, takže se místo toho rozhodl pro 180. Tak se ustálila velikost jednoho stupně, přesně na jednu stoosmdesátinu vzdálenost sloupce rtuti mezi bodem mrazu a bodem varu. Pak zřejmě uvažoval, jaká skutečná čísla použít.
Zastrčil teploměr do tehdy nejstudenější látky, kterou dokázal vytvořit – do směsi ledu a chloridu amonného. Tuto teplotu označil nula. Jak naivní!
Když pak změřil teplotu svého vlastního těla, rtuť v trubičce vyšplhala na 100 stupňů (přesněji by to mohlo být 98,6). To se asi Fahrenheitovi líbilo, měl pocit, že lidé by měli na teplotní stupnici dosáhnout stovky.
Pak zasunul teploměr do ledové vody a zjistil, že rtuť vystoupala o 32 dílků výš, než kde stanovil nulu. Tak se stalo, že bod mrazu se stanovil na 32 stupňů. A pokud vroucí voda měla být o 180 dílků výš, stačilo sečíst
Dodnes nechápu, proč se někde ve školách učí a na různých webových stránkách ukazují ty složité vzorce při převodech z Celsiovy teplotní stupnice na Fahrenheitovu a obráceně. Objevuje se zde 32 stupňů, závorky a nepravé zlomky, kdo by si takové složitosti pamatoval?
Existuje jednodušší způsob:
Při převádění stupňů Celsia na stupně Fahrenheita přičtěte 40, vynásobte
Při převádění stupňů Fahrenheita na stupně Celsia přičtěte 40, vydělte
Funguje to neboť:
a) 40° pod nulou je stejná teplota na obou stupnicích
b) Celsiův stupeň je 1,8x větší než Fahrenheitův (180 : 100 = 1,8)