Když zápalkou zapalujeme svíčku, plamen svíčky musí nejdříve rozpustit trochu vosku, zkapalněný vosk vzlíná po knotu a začne se odpařovat. Teprve ve chvíli, kdy se páry vosku začnou mísit s kyslíkem obsaženým ve vzduchu, dojde k zapálení. Pokud by se tekutý vosk nedostal díky knotu výš do míst, kde je dobrý přísun vzduchu, svíčka by nehořela.

Ale pokud je plamen pouhá reakce dvou neviditelných plynů (kyslíku a palivových par), jak to, že ho vidíme? V případě svíčky je plamínek viditelný, protože kyslík není natolik rychlý, aby se rychle odpařující vosk spaloval dokonale. Částečky vosku zůstávají v podobě drobných uhlíkových částeček, které žárem žlutě září a proud horkého vzduchu je nese vzhůru.

Jak částečky uhlíku postupují vzhůru, po okrajích plamenu mají přísun kyslíku a dokonale shoří na neviditelný oxid uhličitý. Směrem vzhůru tedy uhlíkových částeček ubývá, a proto se plamínek svíčky směrem vzhůru zužuje.