Od dubna nenapsal jsem ani slovíčko... Tak budu muset něco doplnit. Dnes už ne, balím se na cestu. Na vandr v okolí Jindřichova Hradce. S Danou.

Večer vyrazil jsem na poštu se složenkou. A... zavřeno. Přece jsem věděl, že je 17 listopad, dokonce 20. výročí sametu...

Nepochodil jsem se složenkou. A vůbec, těch 20 let... Dá se hovořit o úspěchu? Je to složité. Před 20 lety radoval jsem se, jako skoro všichni. Ale čekal jsem rozhodně něco jiného, než to, co skutečně nastalo.

Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme zvonili klíčema na náměstí...

Naivita?

Kdybych byl věděl, co nastane po pádu komunizmu, asi bych do toho nešel. Nejhorší je dopad toho nového na mezilidské vztahy, zejména v zaměstnání. Pokud vůbec nějaké máme.

Na druhou stranu, nebýt Listopadu, nemluvil bych dnes česky (asi), necestoval bych tolik po Československu. Československu? No přece existuje... Ve mne.

Stýská se mi po socializmu. Jako kdysi mé babičce po Rakousku-Uhersku...