Volají ze Stařečkova. Nutně potřebují doktora s razítkem.
Koridorem III oddělení jde stařenka a tak nějak zíra skrz mne, za obzor. Konečně se objeví i sestřička.
Na stole už leží chorobopis. Narozená... svobodná... cukrovka... demence... agonie...
Sestra odhalí prostěradlo. Nechci rukavice. Tep... ne, to je můj.
Zbývá vyplnit papír pro matriku. Místo narození? Nevím, to si doplní. Poslední byliště? Ano, toto je opravdu poslední...
Jdu zpátky dlouhým koridorem. Vidím do sálů: ležící lidé z toho oddělení se už nikdy nedostanou ven.
Na dvorku je krásný den...
Dva světy, oddělené propastí.