Ano, je to tak. Je to diagnosa a zatím tedy nevím, jak příznivá je prognosa ;-) Začala jsem svůj druhý týden praxe a na 100 % umím zatím 3 věci: - najít oddělení chirurgie bez toho, aniž bych bloudila déle než 5 minut; - najít ve skříni s léky diuretika; - zapnout injektomat zn. Alaris (?) bez toho, aniž by zalarmoval polovinu oddělení. No jo, talent od přírody :-) Nebo to možná bude tím, že měření tlaků a pulsů mě nepřipravilo na plnohodnotnou sesterskou praxi. Zatím válčím a jako debil si připadám průměrně jenom pět krát denně. Ovšem dnes jsem se trošku škodolibě usmívala pod fousy, když jsem zjistila, že ani medici po čtvrťáku nevypadali o moc moudřeji než já...
Zbývá mi poslední služba a tady máte pár mých postřehů o zařizování a průběhu praxe.
Menší povzdech nakonec:
Upřímně si nejsem jistá, jestli nám k něčemu sesterská praxe k něčemu je. Pokud po pravdě řeknu, že nás daný výkon nikdo neučil, tak mi většinou řeknou, ať se dívám, že si to taky na dalším pacientovi zkusím, ale ne vždy se další pacient konal...nebo rovnou řeknou, tak to nic, to dělat nebudete. Pokud nás má sesterská praxe seznámit s jejich prací a naučit si vážit jejich práce, tak slušně vychovaný člověk to nepotřebuje a namachrovanému "sežral jsemvšechnumoudroustsvěta" medikovi to moc nepomůže... Každopádně je to zajímavá zkušenost a jsem ráda, že sesterskou praxi mám téměř za sebou.
P.S.: Nepřijde vám vtipné, že na zdravotní sestru můžete studovat až 9 let (4 roky zdravka, 3 roky bakalář a 2 roky magistr), ale MUDrem jste za 6 let (ano, vím, zapomněla jsem na atestace atd., ale stejně...)?