Vize, jakou potřebujeme/23

Ve vztahu k seriálu o vizi dostávám často otázku, kterou ve skvělém filmu Ve službách papeže klade papež Julius II. Michelangelovi: "Kdy skončíš?"

Nedokážu odpovědět jinak, než jako filmový Michelangelo: "Až budu hotový."

Hlavní problém, proč nelze odhadnout, kdy bude vize "dostatečně hotova" (úplně hotova nebude nikdy a vždy bude existovat v různě modifikovaných podobách v hlavách těch, kteří ji budou tak či onak sdílet a konkretizovat dle vývoje situace), je to, že při jejím vytváření či spíše vypěstování bude nutné trpělivě překonávat protichůdné pohledy. Pokud by ji kdokoli naservíroval jako hotové pravdy, bude mrtvá. Přestane se přemýšlet a spořit o alternativách, každý zůstane a svého pohledu a práce na vizi skončí ve slepé uličce. Proto je nutno postup při pěstování vize chápat jako proces, který vtáhne individuální přínos každého, kdo chápe její význam v současné době. V době, kdy jdeme do turbulencí, kdy personálně i ideově vyprázdněné mocenské "elity" či spíše pseudo-elity nezvládají ani držbu své pozice, natož správu společnosti.

Uvedu konkrétní příklad, jak by bylo možno vizi pohřbít. Osobně jsem přesvědčen, že součástí vize musí být promyšlený komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání, zdraví, penze a vše, co s tím souvisí). Jde o to, aby se rozvoj a uplatnění schopností staly hlavním motorem ekonomiky v kvalitativně vyšší míře, než dnes. – S tím by ještě mohl být obecnější souhlas.

Problém je, když postoupím o krůček dál. Podle mého názoru (k němuž přivítám alternativy a diskusi o alternativách) musí být komplex reforem natolik dobře připraven, aby jeho srozumitelná prezentace, a to i v populární podobě, byla zrcadlem neschopnosti stávající moci (v případě naší země v současné době personifikované pětikoalicí, resp. pátou kolonou současné globální moci) vyvést společnost z krize. – I na tom ještě může být shoda. Pochybnost může vzniknout, jen pokud jde o to, kdo je schopen koncepci takovýchto komplexních reforem připravit a převést jak do podoby akčních alternativ, tak i veřejnosti srozumitelné prezentace. Ale ani to není největší problém.

Troufnu si ještě licitovat a uvedu, že reformy musí být připraveny tak dobře, aby část těch, kteří se podílejí na údržbě současné moci jak svými pozicemi, tak posluhováním těm, kteří tyto pozice mají, pochopili, že existuje nosná a perspektivní alternativa a aby je vize "rozštípla" na ty, kteří půjdou cestou degenerace moci, a na ty, kteří se stanou spojenci provedení reforem. – Tento pohled již nemusí být tak jednoznačně přijímán. Už slyším názory typu: "Jací spojenci?, nakopat jim do zadku!", "S těmi se nespolupracuje, ty je potřeba potrestat jako zrádce!"... Tady budu hájit svůj názor, že takový pohled škodí, štěpí odpor a vede ho do slepé uličky. Ale ani toto ještě není to nejsložitější. Těch, kteří si uvědomují, že odpor je nutno budovat na co nejširším základu, je dost.

Problém nastane ve chvíli konkretizace představ a tom, jak tyto reformy koncipovat, na čem je založit. Když řeknu, že kritériem toho, zda se jedná o ty správné reformy, je to, jak umožní zvýšit míru využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidských schopností podle jejich výnosnosti, vznikne okamžitě problém, který řadu lidí ochotných podílet se na vypěstování vize odradí. Proč? Protože:

1. Mnohým se to bude zdát nesrozumitelné, příliš akademické, odtržené od života i od zájmů lidí.

2. Další v tom uvidí zradu, snahu diskriminovat či jinak poškodit sociálně slabší.

Ani jedno ani druhé není pravda, resp. je neopodstatněnou námitkou. Ale pokud by to bylo takto "naservírováno", přestane mít velká část lidí zájem podílet se na tvorbě vize.

Co s tím? Není jiná možnost, než postupně, kousek po kousku, společně, s vnímáním názorů toho druhého a všech ostatních pěstovat vizi tak, aby se pak odvážnější inovace přesahující setrvačné vidění světa staly srozumitelnými. Se setrvačným viděním reality nevystačíme. Pokud se někdo domnívá, že existuje "kratší cesta", nejsem si jist, že je průchodná.

Pokud se týká toho, jak průběžně výsledky pěstování vize využít, pokusím se vymyslet vhodnou formu "reportů", které budou pravidelně zveřejňovány a v nichž bude shrnuto to nejdůležitější z vize v její aktuální podobě. Strukturu reportů i způsob jejich zveřejnění zvažuji. Uvítám podněty.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Chtěl jsem si užít jiskřivou zimu se sněhem. Tak jsem si objednal penzion (U Modrého zvonku na náměstí ve Zlatých Horách) pro sebe a manželku (i jako vánoční dárek). Vyšlo to. Sněhu tak akorát, asi 5 cm. Všude bílo a současně se dalo dobře chodit. Mrazivo a zářivé sluníčko. Miliardy sněhových zrcátek.

Po cestě z Prahy jsme se stavili v Kladsku, obešel jsem celou gigantickou barokní pevnost. Udělali jsme si i výlet do Nisy a po cestě zpět se stavili na Rejvízu a zašli až k Mechovému jezírku.

Vstup do vnitřní části Pruské pevnosti, největší součásti velmi mohutného opevnění kolem města Nysa.

 

Pevnostní věž, která nyní funguje jako památník.

 

Část opevnění kolem Pruské pevnosti. Pevnost je plně zapuštěna do země, takže téměř není vidět.

 

Řeka Nysa z mostu v městě Nysa.