Kandidátka na šéfku Pirátské strany Jana Michailidu na otevřeném fóru Pirátské strany uvedla, že zcela otevřeně. "Moje vnitřní přesvědčení je komunistické, ve smyslu původním (demokratickém)".
Vyvolalo to různé reakce – sympatizují s výrokem (konečně se někdo nebál říct něco takového), rozpačité (jak si to vyložit?), rozhořčené (jak si to může dovolit?) i zlobné (propaguje komunistické zlo!).
Doporučuji se dobře podívat, kdo a jak reaguje. Chápu všechny, kteří buď sami, nebo jejich blízcí, byli obětí zlovůle, ke kterému pod vlajkou ideje komunismu došlo.
Obecně však platí, že čím je myšlenka silnější, čím větší má étos, tím větší je snaha darebáků ji ukrást a zneužít. Kolikrát byla v dějinách ukradena a zneužita idea křesťanství pod kterou se vedly křížové výpravy, upalovalo, mučilo...?! Kolikrát byla v dějinách ukradena a zneužita idea demokracie či lidských práv, pod kterou se bombardovalo civilní obyvatelstvo?! – A nikdo se nevzruší, když někdo řekne: "Moje vnitřní přesvědčení je katolické". "Moje vnitřní přesvědčení je demokratické". "Moje vnitřní přesvědčení je humanistické"...
Podstata problému je ovšem jinde. O čem svědčí ty ZLOBNÉ reakce? A dobře se podívejme na ty, kteří hlásají. O tom, že někdo chce nahradit věcnou diskusi o obsahu pojmu "komunismus" ztotožněním slova "komunismus" se zlem. Proč asi? Odpověď je nasnadě. Protože nám to zlo chtějí vrátit v jiném balení. Protože chtějí kádrovat, denunciovat, vylučovat, podporovat agrese apod. do vlajkou "demokracie", "lidských práv", "prozápadní orientace" atd. Proto nahrazují pojmy znaky a znaky symboly. To byl a je typický nástroj manipulace ze strany nositelů zla.
A tak mně nezbývá než parafrázovat: "Ich bin ein Kommunist".