Vize, jakou potřebujeme/62

První vstup ženy do pěstování vize. A významný!

VIZE Česka ve  21. století

Ing. Jana Simonová, CSc.

Koncem minulého režimu celý národ věděl, že změna byla nutná, a proto se tak snadno vzdal své moci a bohatství. I když mnozí měli představy, jaké změny by vedly k lepšímu, nebyl čas a prostor pro získání větší podpory pro nové myšlenky. Národ neměl žádnou konkrétní vizi, jen víru, že Západ nám poskytne lepší budoucnost.Nyní víme, že víra nestačí, že Západ sleduje především své zájmy, které realizuje bez ohledu na to, zda je to také ve prospěch jejich spojenců (privatizací počínaje, daňovými úlevami a různými pobídkami, a rostoucími vojenskými výdaji konče). Dnes víme, že poklonkováním a slepou poslušností si jako národ nepolepšíme, jen několik jedinců získá extra výslužku.

Zatímco jsme se v 90. létech utápěli v politických půtkách a výčitkách, tak jsme přišli o národní majetek, a teď se nedivme, že noví vlastníci si odvádějí své zisky do zahraničí. V našem urputném boji o svobodu a demokracii jsme zapomněli, že největší zisky jdou vždy majiteli, pak vrcholnému managementu a jen drobky zůstanou pro provozní personál. Tak to je, vždy bylo a bude, dokud bude soukromé vlastnictví. Připomínám to jen proto, že je třeba vnímat realitu, v níž žijeme. Dobrovolně jsme se vzdali vlastnictví toho, co přináší zisky, a získali jsme svobodu poznávat svět, cestovat a účastnit se vojenských konfliktů ve světě. Po 30 letech stále naše příjmy a důchody se nepřibližují těm v západní Evropě. Proč tedy na sebe bereme stejné závazky jako ostatní země bohatého Západu, např. 2 procenta HDP? Nikdo nás nenutí být v tomto nejrychlejší.

Stejně, jako jsme v 80. létech došli k národnímu konsensu, že takhle dál ne, tak dnes musíme hledat národní konsensus na tom, kam chceme směřovat. Neustálá práce a kultivování naší společné vize je tou cestou, na které lze mnohé objasňovat a získávat podporu lidí. Jak píše R. Valenčík, jde o "nalezení cest reintegrace společnosti jako funkční pospolitosti".

K základním bodům:

1. Jde o vizi budoucnosti ne o prognostické scénáře možného vývoje. Hodnotový rozměr vize je tedy zásadní  Vize by měla odpovědět na otázku, jak chceme žít. Jaká je společná představa lepší společnosti, o kterou chceme usilovat. Vize proto musí být živá, reagovat na nové impulsy a měnící se podmínky. Musí být inkluzivní, aby získávala co nejširší podporu.

2. Jak chceme žít? Východiskem pro debatu může být:

- mír a bezpečí, spravedlivý právní stát;

- stabilní prosperita – kontrolovaná role trhu, progresivní zdanění, se společensky dohodnutým rozsahem veřejných služeb v oblasti zdravotnictví, školství, obrany, bezpečnosti, správy, vodohospodářství, veřejné dopravy a energetiky, bankovnictví;

- rovnost příležitostí (gender, mezigenerační, zachování přírody).

Každý bod obsahuje řadu souvislostí a možných politik, kterými by se mohla naplňovat představa lepší společnosti, ke které chceme směřovat.

3. Jak toho dosáhnout? Dle mého názoru směřování je cesta, nikoliv revoluce.

Např. jedním ze zásadních problémů současného světa je nezkrotný růst příjmové nerovnosti. Revoluční řešení již z minulosti známe, nebylo bezbolestné a ani efektivní a hlavně vedlo k trvalému rozkolu společnosti. Dle mého názoru je jedinou cestou postupné směřování ke snižování nerovností, zejména formou progresivního zdanění, pokud lidé považují efektivní veřejné služby za základní kámen kvality života. Lidé musí dojít k tomu, že progresivní zdanění musí reflektovat rozsah nerovnosti, že rovné daně nejvíce zatěžují nízkopříjmové skupiny a podkopávají rozvoj celé společnosti. Lidé musí být ochotni za lepší svět bojovat nebo aspoň něco udělat či něčeho se vzdát.

4. Jaký svět umožní realizaci vize, která by korigovala Washingtonský konsensus?  Současné rozložení sil ve světě dovedlo vědomě svět tam, kde je a zároveň nenabízí žádné konstruktivní řešení, jen překotné rozevírání nůžek, bezbřehé bohatnutí nejbohatších a ignorování ostatních. Pokusy o změny, jakým byl Monterrey Consensus z roku 2002, se odrazily ve změnách politik a zahraniční pomoci některých států, zejména Číny a ostatních zemí BRICS. Ale nejbohatší státy světa, zejména USA, přestože Monterrey Consensus podepsaly, jej nerealizují a nechávají volné pole Číně pro novou rozvojovou spolupráci, např. v Africe a jiných zemích světa. - Přesto příležitosti ke změně stále jsou. Většina zemí světa si prošla podobnou zkušeností jako my a v průběhu koloniální nadvlády nebo osvobozovacích procesů přišla o své bohatství. Jejich přírodní a jiné zdroje jsou dnes vlastněny a využívány nadnárodními korporacemi Západu. Přes ztrátu důvěry, všechny země světa hledají cestu k lepší budoucnosti. Že to není jednoduché, není třeba říkat.

6. Není a nebude to snadné ani v Česku. Možná to bude i složitější, protože dost Čechů se stále s nadějí upíná k Západu a je za zájmy Západu ochotno bojovat, včetně naší současné vlády. - Dle mého názoru je třeba, aby vize poskytla základ pro spoluvytváření domácích politik, a zároveň i ovlivňování regionální spolupráce a globální agendy mezinárodních organizací a aliancí, zejména V4+, EU, OECD, NATO, OSN.  Domácí a zahraniční politika musí podporovat jedna druhou a musí se jít na to takticky, s rozmyslem. - Česko zdaleka nevyužívá možností, které mezivládní jednání přinášejí, k prosazování nějaké konzistentní politiky, kterou ale taky nemá. Naše předsednictví EU v letošním roce je příležitostí pro ukázání specifik zemí střední a východní Evropy, neexistenci příjmového polštáře pro tržní výkyvy cen energii a růst vojenských výdajů. Doložit potřebu mimotržního zajištění energie za únosné ceny (nutnost přímých smluvních dodávek a odstranění vojenského napětí), spolupráce v daňové oblasti, zamezení daňových úniků, rájů atd. atd.)

7. Adresátem i realizátorem vize musí být český národ, za podpory chytrých hlav. Úsilí by se mělo směřovat k tomu, aby se co nejvíce lidí angažovalo v debatách a vytváření vize, a aby postupně většina lidí vzala tuto vizi za svou a řídila se jí při posuzování domácích politik, hodnocení zahraničních událostí a ve volbách.

Díky a ať se dílo daří.

K tomu ode mne:

Dobrý vstup do pěstování vize. Jako hlavní oblast vyjasňování toho, o co jde, bych v kontextu výše řečeného tematizoval následující alternativu: Stačí řešit majetkovou nerovnost progresivním zdaněním a formou kompenzací, nebo vytvořením rovnosti příležitostí pro nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka nezávisle na jeho výchozích majetkových a jiných nerovnostech či diskriminacích?

To považuji za jednu z naprosto zásadních otázek vize. Postupně se totiž dostaneme ke konkrétnějším otázkám:

1. Co brání využívání toho, co člověk dostal do vínku jako svůj individuální potenciál, ve prospěch jeho samotného i ostatních?

2. Jakou roli v tom hraje majetková nerovnost a konkrétně přeměna majetkové výhody ve výsadu založenou na majetku?

3. Proč nejsou investiční příležitosti spojené s rozvojem, uchováním a uplatněním lidských schopností (lidského kapitálu) využívány podle míry jejich výnosnosti?

4. Proč se společnost, v níž převládlo poziční investování, dostala do slepé uličky?

5. Jak se z hlediska pochopení triády SUBJEKT-POLARITA-ZMĚNA v rámci společně sdílené vize z této slepé uličky dostat?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z jarní Malty do posledního záchvěvu jiskřivé zimy. Měl jsem příležitost zavítat do Karlových Varů. Učil jsem zde v sobotu až pozdě do večera. Ale protože yr.no (který má skoro vždy pravdu, pokud jde o předpověď počasí) sliboval dopolední sluníčko a na Karlovarsku čerstvě napadený sníh, vyjel jsem s předstihem a vyběhl na Andělskou horu nad obcí Andělská Hora, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/And%C4%9Blsk%C3%A1_Hora_(hrad)

Pak jsem se ještě po cestě zastavil o Goethovy vyhlídky:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Goethova_vyhl%C3%ADdka

Pak už mě čekala odpolední směny, ale studenti byli fajn. Vracel jsem se až za tmy.

Vstupní brána z vnitřní strany.

 

Čerstvě napadený sníh na severozápadní straně.

 

Horní část hradu s výhledem do dálek.

 

Tady odsud je vidět skoro celé Krušné hory. Karlovy Vary jsou tam někde dole.