Vize, jakou potřebujeme/69

Únorové úvahy nad dalším (ne)směřováním KUDY Z KRIZE

Jaroslav Šulc

Kolega Radim Valenčík udělal v tomto týdnu uprostřed února záslužnou věc, když zkompletoval seriál šedesáti dílů Vize, jakou potřebujeme/ 1 – 60a jako samostatnou a účelně strukturovanou stať ji "pustil do světa". O něco podobného jsem ho žádal přesně před dvěma měsíci, kdy jsem postupně začal v příspěvcích a komentářích ztrácet přehled a čekal na "poslední díl" – kdy už to bude hotovo?

Souběžně s tehdejší Radimovou odpovědí, že "Vize není dokument, ale proces" jsem napsal asi sedmistránkovou reflexi k zatím publikovaným textům Vize a Radimovým reakcím (ani nevím, zda ji někde uveřejnil na zvláštním webu, či komentoval jen některé pasáže, protože můj plný text šel mailem všem lidem z party kolem Kudy z krize, myslím s výjimkou prof. Budila, kterého jsem ještě v té době neměl v rozdělovníku). Teď jsem si ten dva měsíce starý text znovu prolítnul a nemám důvod na něm cokoliv měnit. Nejsem vůbec rád, že se mi podařilo odhadnout inflační trend (skoky na 6,6 a pak dokonce 9,9 % za poslední měsíc jsou děsivá čísla, celkový dopad inflace si zatím uvědomuje asi jen pár expertů), ale citelně ho každodenně zažívají miliony kupujících (placením za potraviny počínaje a benzínem konče), ale současně vnímám klíčový nedostatek své prosincové reflexe. Ten se mi stále jasněji rýsuje při čtení příspěvků především Michaela Kroha, Ládi Žáka, Karla Haise, Štěpána Forgače, Tibora Ganzera a nekompromisního Jiřího Benesche. Nemusím snad dodávat, jak blízké jsou mi postřehy jmenovce Štefce (nějakou dobu jsem se profesně věnoval managementu a teorii řízení obecně). Nemám potřebu tyto příspěvky komentovat; dělal to Radim průběžně a v zásadě s jeho reakcemi nemám mentální problém (ostatně jsme pod nějakým citovaným odborným článkem ve Fóru sociální politiky oba spolupodepsaní), detaily v rozdílech nejsou podstatné.

Právě až dalších cca čtyřicet prakticky každodenních pokračování "Vize" mi naplno ukázalo klíčovou slabost = neúplnost mých prosincových úvah k tématu, a sice nedocenění faktoru času.

Omluvou mi nemůže být ani zjevný fakt, že kategorie VIZE je sama ze své podstaty nějakým PROJEKTEM BUDOUCNOSTI, tudíž jde o nějakou přibližnou představu o budoucím žádoucím stavu nějakého jevu, předmětu, společenského uspořádání, chování atd. V "našem" případě snahy o vytváření "životaschopného národního státu zajišťujícího důstojné materiální podmínky, svobodu, bezpečí, spravedlnost a životní perspektivu svým občanům" (jak říkáme někde v Manifestu KUDY Z KRIZE). Co se mi nepodařilo tehdy exaktně zformulovat, je aspoň rámcový OBSAH PŘECHODNÉHO OBDOBÍ, tj. časového úseku mezi dnešním tristním stavem našeho "národního státu" a jeho žádoucí budoucí podobou. Tím vůbec nechci jakkoliv dehonestovat dosavadní praktické kroky týmu KUDY Z KRIZE činěné víceméně systematicky právě v tomto duchu, tj. operativním reagováním na několik málo zcela aktuálních problémů přechodného období (ať už to byly reakce na obsah vládního prohlášení, energetickou krizi, napětí v důchodové bilanci atd.). Navíc pořád se držím skeptického stanoviska, pokud by snad šlo o snahu imitovat funkci "stínové vlády" – na to prostě nemáme především dostatečně robustní kapacity^[1].

Nezbývá, než jet souběžně po "obou kolejích", jak té vizionářské, dlouhodobé, tak po té kostrbaté a plné zatáček kopírujících všední život – operativní. Podle zásady – "ševče, drž se svého kopyta!", ostatně jsem ze Zlína a profesí makroekonom – právě nyní vnímám akutní výzvu vycházející z posledních ekonomických informací a z rizik spojených se státním rozpočtem na zbytek letošního roku a inflaci, jak na ně (ne)reaguje současná vláda. Po této "předmluvě" se právě tomuto chci v další – samostatné stati – věnovat.

K tomu ode mne: Kdo bude mít zájem poslat celý text (baťovských 99 stran), ať mně napíše na tuto adresu:

valencik@seznam.cz

Cena? Příspěvek do této diskuse, napřiklád kritická reflexe tohoto materiálu.

(Pokračování dalším tématem)

 

A k tomu trochu inspirující přírody:

Ještě se vracím několika vzpomínkami na nedávný pobyt na Maltě. Hodně velký kontrast s tím, co jsem měl možnost zažít před pár dny při návštěvě Karlových Varů.

Přírody na Maltě není mnoho. V tak hustě osídlení zemi jsem ještě nikdy nebyl. Ale najdou se pěkná místa. Inspirující.

Ale teď už obrázky z Malty.

Celé hlavní město Valletta je obklopeno pevnostmi.

 

A také je obklopeno několika zálivy plnými jachet. Asi zde přezimují jachty z celého světa.

 

Vojenský přístav ve Vallettě. Vypadá hrůzostrašně.

 

Nedalo mi to a vyfotil jsem Líbí se mně tento typ domů.