Vize, jakou potřebujeme/113

"Slovo do pranice", resp. před sobotní diskusí k vizi od Jaroslava Šulce:

Poznámky k Vizi "Kudy z krize" II. část/1

Jaroslav Šulc

Před čtvrt rokem – k 7. lednu 2022 – jsem dokončil první část svých poznámek k té v tehdy známému stavu Vize na etapy publikované Radimem Valenčíkem, a to v této struktuře[1]:

1.                  Charakter naší doby aneb v jaké fázi se nacházíme na začátku 3. dekády

2.                  Jaká by mohla být podoba cílového stavu, aby naplňovala vizi vlastenectví a demokratismu

3.                  Jak by mělo vypadat přechodné období, abychom se k cílovému stavu dopracovali.

Mezi tím byl podniknut pokus reagovat na text docela nebezpečné NOVÉ DOHODY a minulý týden jsem dokončil text[2] řešící čtyři aktuální okruhy otázek a výzev, a sice:

1. Současný konflikt na východě a jihu Ukrajiny se z čistě ekonomického hlediska dá vnímat v první řadě jako snaha o co nejrozsáhlejší přerušení obchodní výměny mezi Ruskem a Evropskou unií, z čehož by mohly profitovat zejména USA.

2. Jestli označujeme snahu o přerušení obchodní výměny jako opatření v první řadě, co jsou potom opatření v řadě druhé, třetí atd.?

3. Jestliže politická moc nyní posiluje na úkor ziskových motivů i za cenu snížení koupěschopnosti domácností, stát bude možná v blízké budoucnosti lépe kontrolovat pohyb investic, zboží a služeb. Jak dlouho může tento manévr vydržet v rozděleném světě?

4. Když se od středně a dlouhodobých dopadů současné krize rozebírané v předchozích bodech přeneseme do současnosti, nakolik se případné významnější přerušení dodávky surovin, zemědělských komodit a různých výrobků z RF a jejich náhrada z jiných zdrojů projeví na cenách a hospodářském rozvoji v Evropské unii, samozřejmě se zvláštním zřetelem na Českou republiku? Jak se tyto změny projeví ve spotřebním koši chudších obyvatel EU, zejména ČR?

ovšem s tím, že jsem se snažil nazírat na také zde vyjmenovanou problematiku čtyř propojených bodů prizmatem kdysi na podzim 2021 dohodnutého textu našeho Manifestu "Kudy z krize". K zadaným čtyřem otázkách jsem se pokusil vymezit pomocí mně v té době známých informací (nepochybně selektivně vybíraných), což mi u každé z nich tvořilo východisko k formulování Předběžných závěrů. Měl bych doplnit i "neúplných", a to proto, že představují skutečně jen první pracovní variantu závěrů, ke které by bylo žádoucí se kriticky vyslovit ve větší skupině, aby to nebyla jen moje prezentace náhledu na velmi kontroverzní tématiku. Opravdu nemám nejmenší ambice mluvit za celou partu KzK, to odporuje mému stylu týmové práce.

Další text se od výše jmenovaných[3] příspěvků bude zásadně lišit formou i obsahem. Jeho struktura se odvíjí od struktury některých diskuzních příspěvků, které chodí na web Radima Valenčíka a on na ně zpravidla nějakým způsobem stručně reaguje ("k tomu ode mne"). Takže by asi bylo poctivé následující komentáře - začínám textem zaslaným Michaelem Krohem, pokračuji reakcí na text zaslaný Janem Schneiderem a poté Markem Řezankou, více nestíhám. Nejdříve kurzívou, v uvozovkách a očíslovaně kopíruji jen tu pasáž z textu autora, ke které mám potřebu něco v největší stručnosti poznamenat (obyčejným písmem); byť jsem si vědom, že můžu být snadno nařčen z vytrhávání vět z kontextu. Ale pokud postupuji právě touto metodou, tak nikoliv ve zlém úmyslu, ale výhradně ve snaze upozornit na pasáž nějakým způsobem pozoruhodnou. Snad to právě takto bude pochopeno, za což předem děkuji.   

Ad doc. Michael Kroh (Vize, jakou potřebujeme/46)

"Donekonečna komentovat názory snaživých aktivistů a komentátorů ze sociálních sítí není produktivní. Zatím se do diskuse nezapojil nikdo další, kdo by do problému vnesl nějaké významné teoretické náhledy. Ale jsou to přece teoretikové, kteří musejí přijít s návrhy, a ty se pak mohou konfrontovat se zástupci veřejnosti."

Z Michaela tu mluví současně zkušený kantor a životem otřískaný politik. Naší partě vytýká – i když cílí primárně na Radima, že "Ani v 39. dílu ses nepřiblížil meritu věci a nezahájil debatu na téma "Co je špatně? Co je třeba změnit? Jak bude vypadat svět v budoucnu, pokud by nedošlo ke změnám?" atd.

I v dalším odstavci si Michael nebere servítky, když píše: "Diskusi nelze vést jako na zelené louce a objevovat Ameriku. Spousta toho byla řečena a je třeba kriticky zhodnotit i nesouhlasné či naivní ODBORNÉ koncepce, odhalit jejich chyby a prezentovat alternativu. To vůbec neděláš, navíc ani sám bys to nezvládl. Jen kladeš otázky, na které nedáváš odpověď. V tomto směru Tě chci upozornit, že mikroekonomickými pohledy a nástroji žádnou vizi nevytvoříš, protože ji nedokážeš "zabalit" do širšího obecného rámce, který mikroekonomie není schopna postihnout. Společnost 4.0 je krok správným směrem, ale pokud se nebudeš věnovat problémům vlastnictví (veřejný statek), vyloučení trhu z některých životně důležitých oblastí, problematice nadnárodních korporací (jak omezit jejich vliv), světovému finančnímu systému, globalizaci, válce a míru atd., nic pořádného nevytvoříš. A snažit se problémy řešit pouze jako investiční příležitosti, to je z hlediska vize metodologický, ale i politický lapsus. Tím se z bludného kruhu současné liberální ekonomie těžko dostaneš."

Michael je trochu nespravedlivý, když se naváží jen do Radima. Pravdou přece je, že jsme v tom Radima nechali my všichni ostatní. Omluvou může sice být, že nikdo z nás nemá nekonečné časové rezervy (snad pouze já jako od 1. 1. 2022 starobní penzista na full time), Petr Hampl pravidelně a neohroženě publikuje, Josef Skála dělá svůj tv program a přemýšlí o kandidatuře, skvělé komenty Jana Kellera jsou vidět v !Argumentu atd., ale marná sláva, nemáme zatím nikoho, kdo by dělal tu "černou" redakční práci s nějakou svodkou.

Jako bývalý šéfredaktor vím, jak je to práce nevděčná, navíc v tomto týmu KzK jsou samé silné individuality, a to vidím jako zcela objektivní blok. Ale s tím mikroekonomickým pohledem má Michael sice také pravdu, ale Radim je moudrý jako švec, který se drží svého kopyta.

Proto tím málem, kterým se snažím do diskuze k Vizi aspoň trochu přispět, jsou právě komplementární pohledy makroekonoma, resp. analytika-statistika. Ale sám cítím, jak je to nedostatečné, nikdo mi to neoponuje, riziko subjektivismu je obrovské. Abych měl v záloze navíc ještě nějaký globální, politologicky kvalifikovaný postřeh k tomu, co se děje, jak se v posledních týdnech riskantně překresluje mapa Evropy a světa a hlavně kam by to vše mělo – resp. nemělo cílit – ve smyslu KUDY Z KRIZE, na to opravdu nemám intelektuální kapacitu. A o výlevy diletanta nikdo nestojí, protože těmi současný mediální prostor přímo oplývá a je to bohužel poznat.   

(Pokračování)

Po delší době jsem o víkendu neučil. Využil jsem toho, že mě pozval známý, který nyní žije kousek od Bayreuthu, vyrazil do Němec. Už jsem tam více než dva roky nebyl. Příroda je zde zvlněná, trochu připomíná Vysočinu, ale údolí jsou zde širší a nabízející se výhledy do větších dálek. Udělal jsem si několik výletů, po dva dny, vždy dopoledne a odpoledne.

Jedna z uliček v historickém centru Kulmbachu.

 

Ohlédnutí za Kulmbachem.

 

Typická krajina v této oblasti.

 

Malá obec Lanzendorf.