V sobotu 9. dubna úspěšně proběhlo první setkání (workshop) k problematice pěstování vize.

Podrobnější informace o prvním setkání je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10211-prvni-online-setkani-workshop-k-pestovani-vize.html

Bylo na něm dohodnuto, kdy se bude konat druhé setkání a co bude jeho obsahem:

Druhé setkání se bude konat v neděli 24. dubna v 18 hodin a bude se věnovat představě té společnosti, ve kterou by realizace vize měla vyústit.

Připojit se bude možné opět zde (bez hesla, kliknutím):

https://meet.jit.si/radimvalencik

K tomu připojuji text, který může být jedním z podkladů pro diskusi:

Představa společnosti, ve kterou by realizace vize měla vyústit

Úvodní poznámka

V současné době zpracovávám vystoupení na konferenci, která je věnována změnám v chování spotřebitelů. Rozhodl jsem se, že při této příležitosti připomenu odkaz R. Richty a jeho týmu. Vystoupení jsem dal název

Setrvačné tendence a perspektivní změny v chování spotřebitelů

(k aktuálnosti některých myšlenek Radovana Richty)

Když jsem téma zpracovával, uvědomil jsem si, že zčásti obsahuje i představu o společnosti, ve kterou by realizaci vize měla vyústit. Z pracovní verze příspěvku tak vybírám to, co je podle mě pro nedělní setkání relevantní:

Stručně o R. Richtovi

Osud mu dopřál jen krátký život. Narodil se v roce 1924 a pronásledován několika nemocemi zemřel v roce 1983 v nedožitých 60 létech. Během Heydrichiády se zapojil do odbojové činnosti a na podzim roku 1944 byl zatčen, vězněn ve vězení pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně, onemocněl tyfem a řadou plicních onemocnění, která se rozvinula v těžký případ tuberkulózy. Život mu zachránila skupina švýcarského Červeného kříže, která evakuovala těžce nemocné vězně do Švýcarska (jeho spoluvězni byli v posledních hodinách "Říse" povražděni. Tam byl nejen úspěšně léčen, ale dostal se i s tehdy málo známému dílu Karla Marxe Rukopisy "Grundrisse" (1857-1859), na kterých o mnoho let později založil jeden z nejvýznamnějších společenskovědních bestsellerů Postkapitalismus P. Masson (2015).

Z Rukopisů "Grundrisse" vyšlo i jeho první významné dílo Člověk a technika v revoluci našich dnů (Richta 1963), které bylo základem pro sestavení a práci týmu (61 osobností české vědy), který v roce 1965 vydává slavnou Civilizaci na rozcestí. Jen první vydání vyšlo v nákladu více než dvou desítek tisíc exemplář, dílo vyšlo v několika světových jazycích a bylo respektováno světovou odbornou veřejností.

O dobové podpoře Richtova týmu svědčí i tato slova v úvodu napsaného tehdejším předsedou Česloslovenské akademie věd F. Šorma: "Studie byla projednána kolegiem pro filosofii a sociologii i na zasedání Presidia ČSAV. Po dalším propracování a konzultaci se stranickými orgány předložila ji ČSAV Ideologické komisi a předsednictvu ÚV KSČ, jež rozhodly o jejím využití v přípravě perspektiv i v další teoretické a praktické práci naší strany. Také na XIII. sjezdu KSČ byla studie hodnocena velmi kladně jako dokument prokazující životní nezbytnost vědy v převratných procesech dnešní doby. – Nová koncepce studie i originální myšlenky v ní obsažené otevírají cestu další vědecké práci na této problematice, jež se jistě bude v dalších letech úspěšně rozvíjet." Odhlédneme-li od tehdejšího způsobu vyjadřování, je z uvedeného zřejmá nejen podpora, kterou práce Richtova týmu měla, ale i vliv díla na obrodný proces v roce 1968.

Pro recidivu těžkých onemocnění se R. Richta (shodou okolností těsně po srpnu 1968) podrobil léčení ve švýcarské klinice. Po nástupu Husákova normalizačního vedení mu bylo nabídnuto, že pokud se vrátí zpět do Československa, bude moci jeho tým pokračovat v práci, v opačném případě ponesou jeho členové všechny důsledky normalizace. Přestože měl nabídku pokračovat v práci v Kanadě a vytvořit tým jak z naší emigrace, tak i některých zahraničních odborníků, vrátil se. V osobním telefonickém rozhovoru s G. Husákem měl však jednu zásadní podmínku – vydání Rukopisů "Grundrisse" v češtině. Ty také skutečně vyšly, ovšem až v roce 1973, zatímco předmluva k nim byla napsána bezprostředně po uvedeném rozhovoru v dubnu 1969.[1]

Složitá situace v období normalizace a její dopady na chování týmu, nedůvěra tehdejšího stranického vedení ke vědám zabývajícím se stavem společnosti a společenským vývojem, podstatně zhoršující se zdravotní situace omezily možnost pro další rozvíjení vize a zejména pak pro její uplatnění v praxi. Vliv tehdejších myšlenek se postupně vytrácel.[2]

To nejdůležitější z Richtova díla

Mezinárodně významné dílo R. Richty a jeho týmu Civilizace na rozcestí (1966) má smysl si připomenout z několika důvodů:

- Vývoj naší současné civilizace je opět v určitém smyslu "na rozcestí", a tak stojí za to využít časový odstup naplňujícího se půlstoletí a ohlédnout se, jak se od té doby změnil pohled na vývoj globální společností a její problémy.

- Je jednou z nejvíce mezinárodně známých a uznávaných českých prací z oboru společenských věd.

- Je komplexní dobově podmíněnou reflexí vývoje globální civilizace s výraznou politicko-ekonomickou dimenzí.

- Překonává neoklasický horizont pojetí spotřeby, uvažuje zpětný vliv (feedback) spotřeby na ekonomický růst, tj. spotřeba je chápána jako faktor zvyšující produktivní sílu práce (všeobecné, resp. tvůrčí práce), která zpětně působí jako nejvýznamnější faktor ekonomického vývoje i růstu.

- V neposlední řadě pak navozuje otázku, proč se výrazně optimistický charakter vize vtělený do slavné týmové práce rozešel s realitou, tj., co R. Richta a jeho kolegové "přehlédli". Základní myšlenka přístupu R. Richty a jeho týmu je zdánlivě prostá: vědecko-technický pokrok (v té době natolik dynamický, že se hovořilo o vědecko-technické revoluci) umožňuje nejen vytvářet podmínky pro plný a svobodný rozvoj lidských schopností, ale také umožňuje a současně si vyžaduje jejich uplatnění jako hlavního faktoru rozvoje výrobních sil (tj. i ekonomického růstu). Tomuto hlavnímu trendu je pak nutné podřídit společenské poměry, což je (z hlediska autorů) možné právě v podmínkách socialismu.

Uvedené pojetí vychází z Marxových Rukopisů "Grundrisse" (1973), ke kterým napsal R. Richta předmluvu, a o jejichž vydání se významně zasloužil. Nejvýznamnější pasáže z díla, kterým se v této části našeho pojednání zabýváme, aby bylo možné udělat si představu o způsobu nazírání reality R. Richtou a jeho týmem:

"Hloubka, rychlost a rozsah výrobních převratů, technických novot a vědeckých objevů ve světě nasvědčuje tomu, že se v současné době dostávají do pohybu procesy, které od základu mění tradiční strukturu výrobních sil společnosti, materiální základnu lidského života a daleko přesahují hranice dosavadních výbojů civilizace vůbec. Proud vědeckých poznatků se očividně urychluje, frekvence vynálezů se už počítá na vteřiny; technické novinky, které ještě na počátku století přinášely zpravidla přírůstky produktivity v rozsahu 5-20 %, dnes často znamenají 50-100% i více. Člověk proniká do nitra hmoty a otevírá svou kosmickou epochu. Před našimi zraky se mění povaha práce i obrysy lidského života, zkracují se vzdálenosti, zintenzivňuje čas, přírodní prostředí je všude nahrazováno umělým, vytvořeným; věda vstupuje do celého společenského života a otevírá stále nové rozměry pohybu. ‚Člověk postupně dostává do moci základnu své vlastní existence. Jestliže dosud každá generace přejímala od svých předchůdců podmínky své činnosti a svého života jako hotovou veličinu, která předznamenává v podstatě celý její život, napříště bude třeba zřejmě počítat s tím, že každá generace bude během svého života několikrát procházet přestavbou civilizačních podmínek a struktury lidského života."

"Souhrn těchto změn v subjektivní složce výrobních sil ústí nezbytně, v kulturní revoluci v mnohem hlubším a širším smyslu, protože se neomezuje na změny uvnitř kultury, ale převrací zároveň samo postavení kultury v životě společnosti, dělá utváření jejích materiálních předpokladů přímo závislým na rozvoji člověka, na kultivaci lidských sil.""V industriálním modelu růstu výrobních sil má člověk v podstatě jedinou užitnou hodnotu: pokud představuje další pracovní sílu. Ve vědecko-technické revoluci však tomu tak není: nyní záleží mnohem víc na tom, jak vydatný obsah vědy jakožto výrobní síly – je zapojován lidskou činností (kvalitativní hledisko). Protože pokrok vědy a techniky je ve velkém rozsahu závislý na stupni rozvoje lidských tvůrčích sil, a tedy samých lidí, stojíme tu před novou vazbou moderní civilizace. Na určitém stupni růstu se nezbytně ukáže, že nejefektivnějším způsobem rozmnožování výrobních sil společnosti a lidského života se stává rozvoj člověka samého, růst jeho schopností, jeho tvořivosti – a nakonec člověka jako sebeúčelu.""Strojová průmyslová produkce, jež původně tvoří materiálně technickou základnu socialismu, je příliš úzká, aby vystačila pro společenský rozvoj každého člověka – tedy jako báze komunistického života; kdežto vědecko-technická revoluce naopak představuje onen pohyb techniky, jenž nejen dovoluje, ale přímo vyžaduje všeobecný rozvoj schopností a sil každého člověka – tedy odpovídá nárokům komunistického života."

R. Richta o tom, co brání změnám

Z toho, co jsme si uvedli, by se mohlo zdát, že Richtovo pojetí je příliš optimistické, že nevidí úskalí, které na cestě ke společnosti, jejíž základní rysy nastiňuje. Do značné míry je to pravda. Právě proto si zasluhují pozornost ty pasáže v jeho díle, které na problémy upozorňují:

"Bezprostředně lze odstranit kapitalistické výrobní poměry a převzít industriální produkci pro cíle socialistické společnosti (a to bylo velké dílo socialistické revoluce). Avšak dosažený soulad mezi společenským charakterem výrobních sil a výrobních poměrů ihned otevře rozpor v jiné rovině: poměry všeobecné spolupráce, jež tak byly vytvořeny, ocitají s v rozporu s omezenými vývojovými možnostmi dané struktury výrobních sil - jedna pro přílišnou délku a abstraktní povahu práce, nutné v převzaté průmyslové produkcí, jednak pro omezenost zdrojů, jež tato produkce poskytuje společenství, ve kterém se uplatňuje nárok na rozšiřování životního procesu všech. Tento fakt se ozývá se svéhlavou nepoddajností a bylo by čirým idealismem domnívat se, že problém možno odstranit nadále vlastnickými přesuny, akcemi politické správy či pouhým uvědomováním (zvýrazněno - R. V.) - a že je vůbec možno se s ním vypořádat ze dne na den, z roku na rok. – Rozhodující vymožeností socialistických výrobních poměrů je ovšem skutečnost, že rozpor, který takto vzniká, je na jejich půdě řešitelný; totiž cestou (a za předpokladu) úplné proměny celé struktury výrobních sil, celé civilizační základny lidského života. Výrobní síly, rozpolcené a dříve zvnějška proti sobě uváděné do pohybu kapitálovým výrobním poměrem, dostávají spolu se socialistickými výrobními poměry společenský základ, jenž dovoluje jejich plné převádění k vnitřní technické jednotě. Právě tím se socialismus od počátku liší od kapitalismu: že zapojuje novou výrobní sílu, sílu celospolečenského sjednocení (rozporné jednoty zájmů), která je potenciálním základem nového, mnohem širšího pronikání vědy do výrobního procesu, a nakonec sílu lidského rozvoje jakožto specifických výrobních sil sociální revoluce. Ovšem praktické uplatnění těchto možností může mít různou váhu a pod určitou civilizační úrovní těžko nalézá půdu."

Na výše uvedené pak navazuje následující pasáž:

"Výrobní poměry neodpovídají ovšem vždy okamžité úrovni a pohybu výrobních sil. Může se ukázat, že výrobní síly společnosti zvítězila socialistická revoluce - včetně specifických faktorů, zapojených sociálním převratem - jsou zatím mnohem slabší než v soudobém kapitalismu; a dokonce že socialismus stojí ještě před dlouhou řadou industrializačních úkolů. Tehdy ovšem vzniká uvnitř společnosti silné napětí a nebezpečí disparit mezi civilizační úrovní a sociálními přeměnami. Z druhé strany kapitalismus z různých příčin může být nucen překročit hranice průmyslové revoluce a adaptovat se podmínkám vyšších pohybů výrobních sil. Celý proces dovršování industrializace a počátků vědeckotechnické revoluce bude mít při kombinaci obou případů - a to je dnešní skutečnost - řadu principiálních odlišností, ale také řadu analogií a obdob. Pohyby v civilizační základně jsou výrobními poměry modifikovány, probíhají v různých formách: socialistická industrializace nezná zbídačování, nezaměstnanost atd.; naopak počátky vědeckotechnické revoluce v kapitalismu jsou spojeny s chronickým nevyužíváním širokých možností pro rozvoj lidských sil apod. Nicméně převažující struktura výrobních sil si v takovém případě vynucuje řadu obdobných tendencí, daných úrovní výrobních sil a spotřebních zdrojů, technickými podmínkami práce a života - což vykonává silný tlak na celý společenský život. Úroveň civilizační základny striktně vymezuje hranice, v nichž je možné uplatnit rozdílnou podstatu výrobních poměrů. Trvají-li tyto podmínky delší dobu, mohou vést i k jisté nevyvinutosti či deformovanosti příslušných výrobních poměrů. Principiální převaha socialismu a komunismu nad kapitalismem může vystoupit v plné podobě, plasticky teprve tam a potud, pokud a kde je položena adekvátním pohybem a úrovní výrobních sil, pokud a kde se realizují nové výrobní poměry jako stimuly výrobních sil v nových dimenzích."

Pozitivní zde je, že R. Richta si velmi dobře uvědomoval, že samotné "odstranění kapitalistických výrobních poměrů" (tj. znárodnění) ještě nevede k té společnosti, ve které člověk plně využívá svůj potenciál daným mu přírodou, kultivovaný výchovou, vzděláním a sebevzděláním tak, aby se jeho schopnosti (to, co nabývá ve volném čase) měnily prostřednictvím jeho participace na využívání možností technického pokroku v nejvýznamnější faktor ekonomického růstu i toho, co určuje jeho kvalitu.

Velmi významné je zejména to, že si uvědomoval následující: "bylo by čirým idealismem domnívat se, že problém možno odstranit nadále vlastnickými přesuny, akcemi politické správy či pouhým uvědomováním. To mnoho těch, kteří v současné době uvažují o změnách k lepšímu, stále nedokáže pochopit a žijí v levných iluzích (levných ve smyslu snadno nabytého zjednodušeného názoru, mnohem těžší je "protrpět" cestu k poznání nalezení realistického východiska ze současné krize).

Pokud se podíváme podrobněji na výše citované pasáže, jeho problém (a problém jeho týmu, který po jeho smrti nedokázal pokračovat v jeho díle) spočíval v tom, že přeceňoval vliv technického pokroku na vytvoření podmínek pro naplnění jeho vize. Podle něj technický pokrok, který změní charakter práce v práci tvůrčí, který uvolní volný čas pro vzdělávání a sebevzdělávání se, který zabezpečí dostatek spotřebních statků, bude dostačující pro vytváření nových vztahů mezi lidmi. Tuto představu reálný vývoj nepotvrdil.

Co musí obsahovat vize z hlediska zkušeností R. Richty a jeho týmu

Pokusíme se o určitý výčet, aniž bychom pretendovali na jeho úplnost. Pokud budou podniknuty další pokusy o vytvoření perspektivní, realistické a přitažlivé vize, bude otázka, proč vize R. Richty a jeho týmu nesehrála dostatečnou roli v proměnách společnosti, ještě dlouhou dobu inspirující (byť i částečně "negativní formou" v tom smyslu, že poukazuje i na to, co nestačí).

Z hlediska vnějších podmínek to bylo ukončení obrodného procesu vstupem vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. Ze společnosti vyprchal optimismus a R. Richta již neměl oporu ve společenských institucích. (Neslavně proslulou knihou Obyčejný revizionismus prominentní pseudovědkyně Skaržinské vydanou v Sovětském svazu a přeloženou do češtiny byl dokonce označen za hlavu revizionistického protisocialistického spiknutí.) Ale tím nelze objasnit vše. Byť s problémy, přece jen bylo na jeho dílo možné navázat, ale nedošlo k tomu v dostatečně vlivné podobě.

Hlavní příčinou byly vnitřní nedostatky uvedené vize dané její nekomplexností:

1. Podcenila problematiku výrobních vztahů, zejména ekonomických a od toho se odvíjejících vývojových problémů společnosti založené na vyvlastnění. Přitom v jeho době, téměř deset let před vydáním Civilizace na rozcestí bylo i u nás publikováno dílo Nová třída jugoslávského teoretika M. Djilase (1977).https://polek.vse.cz/pdfs/pol/2016/02/07.pdf Ten doložil nestabilitu vlastnických vztahů založených na administrativním aktu znárodnění, to, že se stanou ekonomickou základnou vzniku "nové třídy", která se bude svou roli v realizaci vlastnických vztahů snažit přeměnit v plnohodnotné vlastnictví. Jeho prognóza se stoprocentně naplnila.

2. Richtovo pojetí sdílené jeho týmem sice správně deklarovalo, že "bez uplatnění, uvolnění soustavy zájmů nebude možné otevřít dveře vědeckotechnické revoluci, zjednat jí její vlastní ekonomickou půdu a konečnou převahu", ale nedokázalo tento postoj přetavit do pojetí komplexních reforem. (V té době zde dominovala Šikova koncepce reformy, která nebyla propojena s Richtovou vizí.) Bez pochopení a poctivého propracování komplexních reforem v ekonomické oblasti včetně jejich převedení do podoby dílčích na sebe navazujících kroků nelze dosáhnout potřebné změny.

3. Richtovo pojetí sdílené jeho týmem nedokázalo najít cestu k obyčejným lidem, nedokázalo zlidovět. Byť za ním stály silné nástroje osvěty, byla interakci s veřejností věnována nedostatečně pozornost, nebyla do vytváření vize zapojena laická veřejnost. Při tvorbě vize, která má ambici ovlivnit reálný vývoj, je nutné věnovat mnohem větší pozornost marketingové komunikace s odlišnými, přesně identifikovaným a definovanými sociálními skupinami, komunikaci, která vychází z podstatně více empatického pojetí potřeb člověka.

4. Důležité je přitom vycházet z přesné analýzy polarizace společnosti, identifikovat subjekt změn a jeho spojence, roli vize při utváření subjektu změn a získávání spojenců. Tento prvek v Richtově vizi chyběl, resp. byl obsažen jen v náznacích.

5. Ne nepodstatné je i to, že Richtovo pojetí nepřesně uchopilo jeden z důležitých atributů historické změny – postupné prosazování odvětví produktivních služeb jako dominantního sektoru ekonomiky, resp. to, že tento sektor musí stát na svých vlastních nohou, ekonomických nohou. Dodnes přežívá iluze, že síla subjektů poskytujících vzdělávací, zdravotní a podobné služby je daná tím, kolik prostředků se jim poskytne z veřejných zdrojů. Je to jedna z hlavních bariér pochopení toho, o co v současné době jde. Iluze, která je velmi obdobná názoru, že nejlepší podporou řemesel jsou cechy. Jedním z nejdůležitějších předpokladů změn (který bezprostředně souvisí s rolí marketingu) je, aby prostřednictvím komplexních reforem bylo umožněno financování sektoru těchto služeb z ekonomických efektů, které poskytují, a aby si v této oblasti konkurovaly.

V závěru tohoto bodu stojí za připomenutí, že efektivnost využití dílčích poznatků bádání v oblasti věd zabývajících se společenským vývojem, včetně například problematiky perspektivních změn v chování spotřebitelů a role marketingové komunikace při jejich podpoře, závisí velmi silně a velmi bezprostředně na začlenění daného tématu do vytváření perspektivní, realistické a přitažlivé vize.