Vize, jakou potřebujeme/192
Velmi dobrý příspěvek, který je reflexí pěstování vize, napsal Karel Kužel. Uveřejnil ho i na svém blogu, viz:
https://karelkuzel.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=788647
Rozcestníky civilizace
Karel Kužel
(dokončení)
Jsou i jiné, regionální mocnosti, ale pro jednoduchost se soustřeďme na tyto tři. Mezi nimi existuje řada států, které mají dvojí volbu: uchýlit se pod ochranu té nejvhodnější nebo se snažit balancovat mezi dvěma konkurenčními a nechat se lákat tou či onou stranou. Není to pozice stabilní: příroda ani geopolitika nemá ráda vakuum.
Soupeření mocností o satelity je projevem touhy po uznání. Taktéž vyjednávání ne-silných států s mocnostmi. Snaží se vyzvedávat svá pozitiva, zveličovat svůj význam a potenciální přínos.
Soupeření mocností
Spojené státy, jako vítěz studené války nad Sovětským svazem, získaly ve světě bezkonkurenční postavení. Nejen pro nesmírnou vojenskou sílu a skvělou geopolitickou polohu, ale také pro vysokou výkonnost své ekonomiky. Fungovaly jako policista, dbající na na pořádek. Bohužel svého postavení začaly brzy zneužívat. Díky postavení dolaru jako hlavní rezervní měny a jako jediného platidla za životně důležité komodity, například nosiče energie, ale i drahé kovy a mnohé jiné, získaly báječnou možnost pumpovat vlastní inflaci do celého světa a samy jí zůstat víceméně ušetřeny. To je ovšem jen jeden příklad získávání ekonomických výhod pro svou zemi. Dají se najít i jiné, mnohé dosti odpudivé.
Takové postavení je třeba neustále žárlivě střežit a všemožně se snažit každého vyzyvatele v zárodku eliminovat. Někdy nebezpečný vyzyvatel zůstane mimo zorné pole geopolitických plánovačů. To je případ Číny, která je proti Spojeným státům stále ještě vojenským trpaslíkem. Ale ekonomický růst dává tušit, že i její vojenský potenciál naroste natolik, že bude i pro Spojené státy, disponující stovkami válečných základen okolo Číny i Ruska, tvrdým oříškem. A to je velmi burcující. Čína si je nepochybně vědoma toho, že pro překlenutí určitého kritického období je pro ni životně důležité spojenectví s Ruskem, které se rovněž cítí ohroženo, i když z poněkud jiných důvodů.
Za zmínku tu stojí snaha Evropské Unie o zapojení se do "koncertu velmocí” jako plnoprávný člen. Na rozdíl od velmocí klasického typu nemá EU žádnou srovnatelnou historii. Je to vlastně pokus založit říši od úřednického stolu. Pravda, stojí na mocném základě - na území Evropy, která má dějiny velmi bohaté a inspirující, ale EU má snahu z té pestré palety evropských zemí některé vyloučit. Proč? Vždyť v dobách svého největšího rozkvětu se přece všechny evropské státy hladce obešly bez klotových rukávů bruselského střihu. Snaha vyloučit zejména Rusko je kontraproduktivní. Rusko během své existence ovlivňovalo dění v Evropě a do značné míry i ve světě a jeho vysunování mimo Evropu nedává smysl.
K tomu ode mne:
Dobře napsáno. Stručná a srozumitelná reflexe současného globálního kontextu vývoje u nás. Jen si v této souvislosti dovoluji připomenout starší (či spíše starý, ale prognosticky přesný) článek o současné globální moci (jejím vzniku, mechanismech fungování a degenerování):
https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html
Je více než pět let starý, ale za uplynulý rok měl 3.262 přečtení.
(Pokračování další retro-reflexí)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Trochu relaxu před závěrečným finišem v letním semestru. Částečně odzkoušeno (někteří studenti příjemně překvapili), také státnice se už překlopily do druhé poloviny. Protože mám státnice i ve druhé polovině srpna a navíc jedu v srpnu na zahraniční konferenci, musel jsem si část dovolené vybrat v době, kdy se můžeme s kolegy ve zkoušení prostřídat. Spojit dovolenou s pěšími túrami je dobré i proto, že si člověk může promyslet, co musí ještě před prázdninami stihnout napsat a zorganizovat.
Chodili jsme denně přes 10 km + ještě procházky v cílech výletů, což jsou zpravidla menší městečka.
Na Palermu je fascinující, že na konci každé ulice v historickém centru vidíte, jak se kolem něj zvedají vysoké hory.
Jeden z nejobskurdnější domů nejen v Palermu. V centru města.
V Palermu i okolí kvetou i naše lípy. Tento strom se lípě rovněž hodně podobá (možná, že to je nějaký druh lípy), ale od té naší se liší listy i zvonečkovitým tvarem květů.
Toto již je z dalšího (třetího) dne pěších túr. Z pohoří Madonie, ale směrem od Etny, tj. z druhé strany, než jsme byli minule.