Vize, jakou potřebujeme/208

Ještě k pozičnímu investování – 7. část

Čerstvý absolvent VŠFS Jan Pokorný napsal skvělou diplomovou práci s poměrně nenápadným názvem "Význam a aplikace teorie her v podnikovém managementu". Vybírám z ní ty pasáže, které bezprostředně souvisí s pěstováním vize.

 

Text J. Pokorného

 

Zcela zásadní otázkou tedy je, co je skutečnou příčinou snahy o trestání nespravedlivého chování. Zde se nabízí minimálně dvě následující odpovědi:

 

1. Vnitřní touha po spravedlnosti v lidské společnosti, pro kterou je hráč ochoten se vzdát své výplaty. Snaha o dosažení spravedlnosti je tedy nesobecká, vyjadřuje ideologické postoje jedince, případně vychází z daného kulturního prostředí, ve kterém hraje zásadní roli spravedlivé chování.

 

2. Příčinou je negativní zkušenost vlastní či přenesená a kulturně zakořeněná s nerovným rozdělením bohatství ve společnosti. Pokud je možné v dané společnosti využít finanční převahy k investování do pozice, pak odmítnutím nerovného návrhu druhý hráč sleduje zcela sobecký cíl – zamezit příležitostem využití majetkové výhody prvního hráče, která by mohla ohrozit budoucí výplaty druhého hráče.

Přestože první uvedená příčina může být u některých jedinců skutečným motivem trestání nespravedlivého jednání, nelze ji označit za obecně přijatou. Pokud by opravdu tato příčina byla hlavním důvodem odmítání nerovného rozdělení, pak by mělo docházet ke značným rozdílům v chování v jednotlivých kulturách na základě jejich vnímání toho, jaké rozdělení lze ještě považovat za správné ve smyslu spravedlnosti.

Rozdíly v chování ve hře ultimátum jsou v rozvinutých společnostech velmi malé, ale existují. Okuno-Fujiwara et al. (1991) provedli experiment v Jeruzalému, Lublani, Pittsburghu a Tokiu. Výsledky experimentu obsahovaly drobné rozdíly, které autoři vysvětlují odlišným vnímáním spravedlnosti v daných kulturách. Extrémní odchylku oproti běžnému průběhu hry zaznamenal Henrich (2000) s experimentem, jehož účastníci byli z indiánského domorodého kmene Machiguenga. V tomto experimentu byly takřka vždy přijímány i nižší než 20% nabídky, které se vyskytly v takřka polovině případů.

Tyto rozdíly lze vysvětlit druhou popsanou příčinou – tedy snahou druhého hráče zamezit příležitostem využití majetkové výhody prvního hráče. Pokud je přijato označení spravedlivé chování, pak za nespravedlivé lze označit takové, které může druhého hráče pozičně ohrozit.

V rozvinutých společnostech jsou hlavním a takřka jediným prostředkem směny peníze, v jejichž podobě je obvykle vyjadřováno i bohatství jednotlivců, rodin či států nebo jiných celků. Pokud hráči nedisponují informací o bohatství druhého hráče a vzájemných investičních příležitostech do pozice, pak považují přibližně rovné rozdělení výplaty za neohrožující (spravedlivé). Toto vnímání a s tím související rozhodnutí by mohlo být změněno přidáním dodatečného kontextu do experimentu.

Henrich při vysvětlování experimentu s účastníky z kmene Machiguenga uvádí, že extrémní rozdíl v rozhodování je způsoben odlišným vnímáním spravedlnosti než v případě velkých společností (2000). V souladu s předchozím textem je možné toto vysvětlení modifikovat: hráči z kmene Machiguenga se necítí být ohroženi pozičním investováním umožněným finanční převahou. V jejich společnosti nejsou peníze hlavním prostředkem směny, své bohatství pravděpodobně vyjadřují v jiných než peněžních jednotkách. Z tohoto důvodu nepovažují ani menší než 20% rozdělení výplaty za nespravedlivé.

Vnímání spravedlnosti ve hře ultimátum v podobě rovného nebo rovnému se blížícího rozdělení výplat je důsledkem kulturně zažitých zkušeností s pozičním investováním.

 

HENRICH, J., 2000.Does Culture Matter in Economic Behavior? Ultimatum Game Bargaining among the Machiguenga of the Peruvian Amazon. American Economic Review, 90 (4): 973-979. doi:10.1257/aer.90.4.973

OKUNO-FUJIWARA M., PRASNIKAR, V., ROTH, A.E. a ZAMIR, S., 1991. Bargaining and market behavior in Jerusalem, Ljubljana, Pittsburgh, and Tokyo: An experimental study. The American economic review, pp.1068-1095.

 

K tomu ode mne:

Základní otázka, kterou J. Pokorný sleduje, je následující: Je zdánlivě "neracionální" rozhodování hráčů (nesouhlas s rozdělením, které se zdá být "nespravedlivé") dáno nedokonalostí našeho myšlení, nebo je projevem rozvinutější racionality dané odhadováním možných důsledů pozičního investování (tj. přeměny majetkové či příjmové výhody v něco, co omezuje toho hráče, který možnost pozičního investování nemá)? Dodávám, že takto doposud nikdo otázku nepoložil. Mj. právě proto, že nebyl vyvinut teoretický aparát, který umožňuje rozhodování člověka vnímajícího možnost pozičního investování (aniž by si to třeba explicitně uvědomoval) elegantně popsat.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z rodinných důvodů (pohřeb) jsem musel odjet do Bratislavy. Následující den před návratem jsem si udělal menší výlet na Děvínskou Kobylu, zajímavé kopec se spoustou svědků minulosti a výhledy do daleka.

Weitův lom. Nejvíce navštěvovaný.

 

Lom Srdce, který je na druhé straně (přibližně směrem na Brno).

 

Tady to vidíme. Výhled od lomu Srdce. Areál vlevo je bratislavský automobilový závod u Děvínské nové vsi. Vpravo je začátek Malých Karpat.

 

Druhá část lomu Srdce.