Vize, jakou potřebujeme/221

25. 07 2022 | 01.00

 Vize, jakou potřebujeme/221

Představu o tom, jak se bude vyvíjet profesní trh v souvislosti s vývojem technologií (včetně Průmyslu 4.0, digitalizace a tzv. umělé inteligence považuji za velmi důležitou. K tomu se vztahuje i následující příspěvek.

K otázce, jaké profese zaniknou a které vzniknou

Radek Novotný

Obecně lze říci, že není užitečné se tímto úhlem pohledu zaobírat. Nejde totiž o profese, ale o pracovní úkony, které se budou měnit.

Asi víte lépe než já, že každá profese, či pracovní činnost se skládá z pracovních úkonů.

Ve zkratce jde o to, že každá práce se dá rozdělit na jednotlivé pracovní úkony:

1. Práce bez přemýšlení (rutinní pracovní úkony)

- opakované pohyby, jednoduché počty

2. Plnění úkolů podle zadání - pracovní úkony podle předložených faktů, norem

- vaření, účetnictví, expertízy, technologické postupy, laboratorní testy, scénárista nekonečných seriálů

3. Pracovní úkony bez podkladů, jen se zadáním (úkoly, kdy je třeba si informace, údaje hledat) – nebo odborně se tomu říká "samostatné rozhodování".

- úklid dětského pokoje, úkoly na principu: "Všechny cesty vedou do Říma",

- detektivní, vědecká práce, činnost investigativního novináře, dobrého spisovatele, "speciální chirurgické operace" – spíše ve fázi přípravy operace, než v samotném výkonu, atd.

4. Hra podle pravidel - proměnlivé pracovní úkony

- tvorba výjimečného umělce, herní projev sportovce (zejména v kolektivních hrách),

- skutečný/pravdivý rozhovor redaktora s osobností

A poměr mezi těmito pracovními úkony v rámci dané profese naznačí, jak moc se daná práce promění nástupem robotů, či umělé inteligence.

Ale opět je lepší říkat promění, než že roboty a umělé inteligence převezmou pracovní činnosti, protože totální převzetí je jen jednou z typů proměny:

1) substituce – neboli náhrada, kdy technologie převezme úkony, které do té doby zajišťoval pracovník; jako kdysi výpočty na kalkulačce;

2) augmentace neboli rozšíření, kdy technologie rozšiřuje schopnosti pracovníka, umožňuje mu udělat více, kvalitnější práci za méně času:

- počítačová analýza obrazu a z ní vycházející hodnocení,

- medicínské zobrazování orgánů za pomoci virtuální reality a hledání postupu operativního zákroku,

- jednání/vyjednávání s analýzou hlasu klienta, atd.;

3) generování, kdy nová technologie vytvoří úkoly, které pracovník do té doby nedokázal plnit. Jde o nové úkony, ne o převzetí odjinud.

Obecně se dá říct, že nejlevněji se nahradí rutinní pracovní úkony a plnění podle zadání.

Umělá inteligence snadno řeší pravděpodobnostní situace na základě již existujících dat, včetně strojového učení, ale nové situace, o kterých data nejsou, ta zatím řešit nedokáže.

Z tohoto úhlu pohledu je tedy neefektivní roboty a umělou inteligenci nahrazovat úkony spočívající v samostatném rozhodování a proměnlivé pracovní úkony. V tomto případě bude spíš docházet k augmentaci než k substituci.

Tímto jednoduchým postupem (rozklad pracovní činnosti/profese na pracovní úkony a technicko-ekonomická úvaha efektivity substituce, augmentace, generování nad nimi) lze v podstatě odhadnout u velkého počtu profesí, zda a jak se promění.

Pro vlastní prezentační činnost na workshopech mám zpracované profese pedagoga, lékaře, podnikatele a architekta, které mohu v případě zájmu poskytnout.

Třeba Vám tento krátký vhled v určitém poznání či v odhadu pohledu do budoucna v kontextu budování Vize, pomůže.

K tomu ode mne:

Užitečný a inspirující pohled. Jen bych doplnil o dva aspekty:

- Základem specificky lidského je všeobecně zprostředkující charakter lidské činnosti (Hegelova "lest rozumu", Marxovo pojetí práce, Richtova "všeobecná práce"...).

- Velkou pozornost si zaslouží lidská schopnost PŘEDSTAVIVOSTI a s ní spojeného PŘESAHU směrem k odhalení nového. A to z hlediska popisu struktury obého, metodiky kultivovánív rámci výuky apod. (Nepodceňovat - je to důležitá součást vize a její přitažlivosti pro ty osoby, o které jde.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jako každý rok trávím část dovolené na naší chatě ve Slovenském ráji v malé vesničce, původně osadě, Hrabušická Pila. Za těch čtyřicet let, co sem jezdím, se hodně rozrostla. Příroda v bezprostředním i vzdálenějším okolí je stále krásná. Dokonce se mně zdá hezčí a hezčí.

Pohled do Průlomu Hornádu z Tomášovského výhledu.

 

Takto to vypadá, když přijdete na kraj a kouknete dolů. Chce to dobré nervy a dobrý žaludek.

 

Z návratové cesty od Tomášovského výhledu: Trochu se ukázaly. Zítra se tam vypravím, ale z druhé strany, od hranice s Polskem.

 

A toto již je z druhého dne. Výlet z Lysé Polany těsně u polských hranic podél Bílé vody. Na obrázku je vidět polská část Vysokých Tater. Z údolí Bílé vody lze přejít přes hřeben Vysokých Tater několika způsoby až na druhou stranu, ale chce to celý den. Údolí je příjemně chladící a plné krás. Šel jsem jej kus tam a zpět, abych si pak ještě vychutnal polskou kuchyni.