V pondělí 11. července od 19.00 do 21.00 budu mít ve Svobodném rádiu rozhovor s Vladimírem Kapalem, autorem pořadu.

Zde: https://svobodne-radio.com/ 

Začal jsem se na tento rozhovor připravovat a dělat si poznámky, zapisovat některé myšlenky. Reagoval jsem přitom na následující poznámku Davida Vorovky k jednomu mému textu. D. Vorovka mj. píše: "Předpokládám, že znáte koncept cyklických dějin a spenglerovských fází civilizace? Chápu, že Váš pohled na situaci je trochu jiný, ale já jsem z empirických důvodů spíše zastáncem Spenglera než Vašeho výkladu. Žádná civilizace opakovaně nevstává z popela. Evoluce jistě probíhají skokově, ale v rámci světa. Skoková evoluce má za následek zánik některých civilizací a posun jiných. Pokud řešíme Západ, ten zcela jistě zanikne.

Zánik civilizací není jen otázka přejmenování kolonky v učebnicích, ale mnohdy kataklyzmatické destrukce či pomalá, ale bolestivá smrt všech organismů dané civilizace, zatímco na její místo přichází jiná. Jistě to neznamená, že my jak tady teď jsme, mávnutím proutku vymřeme. Život nějak půjde dál, ale invenci a sílu Evropana vystřídá invence a síla Asie a na myšlenkách a ideách nějakých Evropanů určitě záležet nebude. Už 70 let hraje Evropa druhé housle, ale mnoho Evropanů přes okraj láhve nevidí. Nyní to bude ještě horší."

S tím částečně souhlasím, ale chtěl bych to doplnit. Tak jsem se pustil do práce a vyšlo z toho něco, co lze využít ve Svobodném rádiu jen částečně, resp. jen část toho, co jsem napsal. Ale i tak jsem rád, že jsem se do psaní pustil, protože se mně poprvé podařilo zformulovat některé z myšlenek, které považuji za důležité. Text, o kterém mluvím (původně připravovaný pro Svobodné rádio, odlišuji barevně:

Říká se, že současná doba je složitá. Na to něco je. Ale lze se v ní vyznat. Chce to ovšem trochu nadhledu a opřít se o dobrou teorii.

Ani špatný pozorovatel si nemůže všimnout, že naše, tedy tzv. "západní" civilizace je v rozkladu. Aniž by to byl důvod k radosti, spíše naopak, jsme svědky jevu, který se v dějinách opakuje znovu a znovu. Civilizace vznikají, rozkvétají a pak dochází k jejich úpadku, jejich místo obsazují nové civilizace, přičemž některé z nich posunou vývoj opět o větší či menší kus dopředu.

Velmi dobře a s doložením nesčetnými fakty to vyjádřil egyptolog, profesor Miroslav Bárta: Sedm: jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají

Existuje v knižní verzi, ale za poslechnutí či přesněji shlédnutí stojí jeho přednáška zde:

https://www.youtube.com/watch?v=bJF3Nlq0u9M&t=2021s

K tomu doporučuji obdobnou formou se seznámit s knižní verzí či přednáškou evolučního biologa profesor Jaroslava Flegra: Evoluční zamrzání a evoluční tání, viz: zde

https://www.youtube.com/watch?v=fVYoIB7vIHg

K tomu jsem nedávno uvedl:

"Nejvíce vás překvapí to, že pohled na dějiny z hlediska zcela odlišných úhlů (egyptolog na jedné straně, parazitolog, resp. evoluční biolog z druhé strany) vede ke stejným závěrům. A také aktuálnost myšlenek obsažených v obou skvělých přednáškách.

Pokusím se stručně shrnout to nejdůležitější, co se vztahuje k současnosti: Jakmile dojde k pokroku nějaké populace (ať již v rámci přírodního nebo společenského vývoje), jakmile se populace dostane o něco výše, než byla a nemusí usilovat o každodenní přežití, začnou v ní nezadržitelně bujet mechanismy toho, co bych nazval parazitování na úspěchu (pro současnou civilizaci je to prorůstání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad s pozičním investováním segregujícím společnost). Obojí je možné právě díky "polštáři evolučního úspěchu". Tím se zablokuje další pokrok, končí postup vpřed a populace (v případě společnosti civilizace) začne upadat. Zahubí jí právě to, co ji zrodilo, onen evoluční úspěch, který vytvořil živnou půdu pro "endoparazity", tj. pro ty parazity, kteří jsou z dané populace a nikoli zvně.

Další pokrok je možný v alternativní, dobře oddělené enklávě nebo po prodělání hluboké krize, která přivede populaci na pokraj přežití. Právě v takových podmínkách se může (ale nemusí) zrodit nové, následuje evoluční skok, další evoluční úspěch, populace se dostává na vyšší úroveň, "rozjede se", aby tímto další evolučním úspěchem vytvořila živnou půdu pro nové "endoparazity"."

Celé j zde: https://radimvalencik.pise.cz/10314-barta-a-flegr-podnety-pro-pestovani-vize.html 

Proto ta biblická (zdánlivá) "marnost nad marnost".[1]

Tak to je jeden "pohled z nadhledu" na současnost. Tak trochu pesimistický. Můžeme se ptát, co a kde přijde po nás. Například zda se nové nezačne rodit v zemích typu Číny, Indie, Indonésie, Brazílie apod., které jsou v některých ohledech "zdravější", v nichž žije velká většina světové populace, které signalizují známky nezávislosti na úpadku "Západu", ke kterému se hlásíme.

Když se podíváte na můj blog, zjistíte, že někteří z pěstitelů vize zastávají tento názor (nedávno jej poměrně přesně a invenčně zformuloval Martin Hofer).

Slůvko "zdánlivá" (v kontextu biblického "marnost nad marnost") jsem použil záměrně. Přes zdánlivou cykličnost dějin lze zaznamenat a empiricky doložit i vzestupný charakter společenského vývoje, zejména pokud dějiny chápeme jako přírodně historický proces v tom smyslu, že:

1. Vývoj společnosti je pokračováním vývoje přírody.

2. Proces sebeutváření společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody společnosti, podobně jako i sebeutváření člověka (jeho vědomí) se evolučně odvíjí od procesu přetváření přírody člověkem.

I na tento vzestupný, a tudíž trochu optimističtější, charakter dějin je nutné se podívat z nadhledu a třeba i trochou fantazie. Podle mého názoru nám právě tento pohled a právě dnes velmi chybí. Aniž bych zabíhal do podrobností, řeknu, jak to vidím:

1. Dosavadní dějiny jsou pouze předhistorií lidstva, lidstvo jako takové se teprve propracovává k tomu, aby se naplnilo skutečné bohatství života každého člověka.

2. Tak jako vznikla živá příroda z neživé a myslící z nemyslící, tak nás čekají i další zásadní vývojové vzestupy.

3. Jedním za takových vzestupů může být to, že se to, co dělá člověka člověkem, osvobodí od časoprostorových omezení své existence, což dá zpětně smysl i našim dějinám, tomu, co prožíváme, tj. že vývoj lidstva dospěje až k odhalení a ovládnutí samotné podstaty symetrie plynutí času.

4. Žijeme v mnohem bohatším světě, než si uvědomujeme, přesněji ve světě, který je kosmologicky i everettovsky (kvantově) mnohosvětovým. Příroda jako kdyby zkoušela všechny možné varianty uspořádání světa i jeho vývoje. Proto má smysl snažit se v "tom našem světě" udělat vše proto, aby měl pokračování, aby dospěl až ke třetímu přesahu.

5. Vrátím se do současné reality: Na rozdíl od těch, kteří již naši "západní civilizaci" odepsali, ale i od těch, kteří jsou tak omezení, že nevidí či nechtějí vidět její úpadek, jsem přesvědčen, že se tato naše civilizace s problémy vyrovná, že je dokáže řešit svými vnitřními silami a že změnu, která je ještě výraznější, než byla průmyslová revoluce a která je především společenskou a nikoli technologickou proměnou, zvládne. Že se podaří přechod ke společnosti, ve které bude dominovat sektor produktivních služeb, tj. služeb orientovaných na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka k naplnění reálného bohatství jeho života.

Mj. na závěr něco jako pocta Giordano Brunnovi: Jaký byl hlavní důvod jeho upálení v roce 1600? Právě myšlenka mnohosvětovosti, tj. existence nekonečně mnoha různých nekonečných světů. Proč?  Protože omezíme-li rozhled člověka na "tu a teď, zbavíme-li jej nadhledu, zbavíme ho i smyslu žití, vtlačíme ho do kobky omezenosti a pak se s ním snadno, velmi snadno manipuluje. Doba vyžaduje silné osobnosti s rozhledem i nadhledem. Proto to, co vypadá jako fantazie, je ve skutečnosti tou nejnutnější a nejpotřebnější výbavou k tomu, abychom se se současnou dobou dokázali důstojně a aktivně vyrovnat.

K tomu zpětně:

Potud text, který jsem připravoval pro Svobodné rádio, který se však patrně dostal za hranice toho, co může posluchače zajímat. Snad se mně něco z toho podaří využít. Spíše v druhé části pořadu, do které vstupují posluchači svými otázkami. Když někdo něco z toho, co jsem napsal, přemění v otázku a "nahodí", budu rád.