Vize, jakou potřebujeme/229
Vize, jakou potřebujeme/229
Pokračuji v prezentování článku Petra Akopova s cílem ukázat, že Rusko zatím nemá perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi. Podrobně k tomu viz 1. díl.
Akopovův článek v českém jazyce lze nalézt buď zde:
nebo zde:
Petr Akopov – část 4.
Spravedlivý řád
Spravedlnost je takový způsob života, který především podporuje vytváření hodnot: od zaměstnance, podnikatele, výrobce, inženýra či vynálezce až po všechny typy uměleckých osobností. Prostě ty, kdo něco vytvářejí, a ne pouze přebalují a přeprodávají. Nemluvím o popření významu marketingu a obchodu, ale o jinak postavenou hierarchii hodnot, jinou pyramidu na trhu práce. A samozřejmě trhu jako takového, i když s podstatným vlivem státu, protože nechceme návrat k sovětskému socialismu, ale dnes už víme, že všemocnost "neviditelné ruky trhu" byla rovněž iluzí.
Spravedlnost není nikdy abstraktní, je vždy konkrétní, a dokonce národní, tradiční. Učitel, lékař, voják – to nejsou pouze rozpočtoví zaměstnanci a strážci zákona, to jsou profese, kterých si naši lidé váží a kterých si stát cení. Pouze spravedlivý způsob života bude našimi lidmi přijat a podporován, stane se základem společenského řádu – a pak ho nikdo nebude moci zničit. Protože spravedlnost znamená svědomí a je hlavním kritériem, podle kterého naši lidé přistupují ke všemu, k jakémukoli problému nebo činu. Co se děje v souladu se svědomím, to je poctivé, a proto pevné. Systém, který odpovídá národním představám o dobru a zlu, pravdě a spravedlnosti, má obrovskou vnitřní stabilitu.
Solidarita a pospolitost. Jde o různé pojmy, ale jsou si blízké. "Pospolitost" znamená vše společné, sdílené a zahrnující všechny lidi: od bohatých po je chudé, od starých po mladé. Společné rozhodování, společná věc, a především společné ideály a chápání hodnot. Společné krédo. V sovětských letech byl pojem pospolitosti a občiny nahrazen kolektivismem, což byl ovšem pojem technokratický se zničující pachutí jednomyslnosti.
K tomu ode mne:
Právě v otázce interpretace tak významného pojmu jako je SPRAVEDLNOST se nejvíce projevuje omezenost přístupu Petra Akopova. Má zde dobré postřehy, např. stručnou, ale přesnou kritiku kolektivismu. Ale to hlavní chybí. Pokud má byt společnost efektivní, musí být dynamická. A jedině dynamické pojetí efektivnosti (ve kterém se rozvoj schopností každého člověka jakožto zvyšování inovačního potenciálu společnosti stává tím, co určuje dynamiku a kvalitu ekonomického růstu) umožňuje dát nesetrvačnou odpověď na otázku, co je to spravedlnost, taková spravedlnost, která by respektovala nezaměnitelnou individualitu každého člověka. Proto je nutno nejen znovu a znovu připomínat, ale neustále mít před očima, že jde o společnost, ve které bude SVOBODNÝ ROZVOJ KAŽDÉHO JEDNOTLIVCE PODMĺNKOU ROZVOJE VŠECH. Jak jsem avizoval již ve 2. části, Petr Akopov doložitelně přehlíží dynamický aspekt solidarity, tj. obrovský potenciál, který dříme v každém z nás a v celé společnosti, potenciál, který je spojen s všestranným rozvojem schopností člověka, tj. s plným využitím investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností.
Mj. v závěru zde citované částí Petr Akopov potvrzuje svou afinitu k tradicionalistickým představám blízkým vzdělanějším a osvícenějším narodníkům.[1]
(Pokračování další částí prezentace článku Petra Akopova s poznámkami)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.
1. - 2. den: odjezd z ČR přes Maďarsko a Srbsko do Černé Hory, turistika v PROKLETÝCH HORÁCH (Prokletije) v okolí Plavského jezera, nocleh v podhorském městečku na úpatí pohoří Visitoru.
Plavské jezero kousek od hotelu. Lze se v něm koupat, jsou zde místa očištěná od vegetace, tedy převážně stulíku, trochu podobnému leknínu, jsou vidět i jeho žluté květy.
Několik z nás se muselo ubytovat v centru Plavu, protože se nepodařilo včas opravit některé pokoje po požáru, který v našem hotelu loni řádil. Bylo vyřízeno operativně a mohl jsem si prohlédnout i malý hřbitůvek s pomníčky padlých partizánů. Hvězdy na nich většinou rudé, tento mě zaujal trocistickým symbolem vpravo nahoře.
Loučení s Visitorem a Plavským jezerem časně ráno. Odjíždíme do Kosova přes Prokleté hory.
A co nás dnes čeká?
3. den: přejezd do oblasti METOHIJE (západní KOSOVO), návštěva kosovského městečka PEĆ, případně komplexu PEĆSKÉHO PATRIARCHÁTU. Přesuneme se do DEČANSKÉHO MONASTÝRU, k největší dochované sakrální stavbě středověkého Srbska s cyklem fresek na celém Balkáně, kosovské město PRIZREN s tureckou čtvrtí (po Sarajevu nejzachovalejší muslimské město na Balkáně), přejezd do Albánie, nocleh v zapomenutém BAJRAM CURRI, městečku se snad nejkrásnější polohou z albánských měst s kulisou velikánu Jezerca (2 693 m n. m.). Do severovýchodní části Albánie donedávna nevedly žádné cesty, proto se jedná o nejchudší část země, kde se čas zastavil v dobách Envera Hodžy. Této charakteristice také odpovídá úroveň ubytování jediného místního hotelu. Strava je však skvělá a majitel hotelu pohostinný.
Ale ještě před tím nás čeká vodopád, kterým pramení řeka Drin. Po té, resp. po umělém jezeře na ní, poplujeme další den. Na foto je vidět část "mládežníku", jak nás nazval a oslovoval vedoucí výpravy. Některým bylo dost přes 70, ale zvládali to perfektně.
