Vize, jakou potřebujeme/233

Základní údaje o setkání:

Neděle 7. srpna od 18.00 zde:

Připojení (bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

Účastnit se může každý, stačí rozkliknout výše uvedený link.

Temata jsou tato -

-          energetická situace

-          dopady inflace na domácnosti a firmy

-          hrozba represe a kriminalizace kritických názorů

 

Podklad pro diskusi na 9. online setkání k pěstování vize:

Přednosti alternativního politika

Marek Řezanka

 Následující text se bude zabývat parametry osobností, které by mohly být nositeli alternativy.

Než přejdeme k výčtu vlastností a předpokladů, které by měli splňovat všichni kandidáti na pozici protisystémových alternativních lídrů, není od věci si vymezit, čím jsou charakterizování politici prosystémoví.

 Prosystémový politik:

1)     Často mívá nedostatečné vzdělání obecně či nedostatečné pro resort, na němž se nachází.

2)     Vyznačuje se frázovitostí a politickým kýčem. Snaží se být fotogenický, názory vyjadřuje takové, aby v mainstreamu nevyvolaly pozdvižení, a stále zdůrazňuje klíčová slova, která ale v jeho podání nemají žádný obsah, jako "svoboda", "demokracie", "hodnoty", "zodpovědnost" či "slušnost". Prezentuje se jako člověk přátelský, orientovaný na rodinu, který je zcela nekonfliktní.

3)      Je takzvaně flexibilní. Ať už deklaroval názor na cokoli jakýkoli, vždy hlasuje, jak se po něm žádá. Nikdy nevystoupí proti zločinům tohoto systému, nikdy ty zločiny ani nepojmenuje. Tváří se, že vše funguje, a dojde-li k selhání, je to pouze selhání jednotlivce. Není to tedy v žádném případě člověk pevných postojů.

4)     Bývá to člověk zakomplexovaný, který je snadno někomu zavázán. Takový člověk je pak zcela poslušný tomu, komu se cítí být povinován.

5)     Projevují se u něho nezměrné ambice, jež jsou mnohdy v příkrém rozporu s jeho vědomostmi a schopnostmi. Takový člověk je snadno manipulovatelný.

6)     Jedná se o člověka, který má často velké finanční nároky – a v politické kariéře spatřuje způsob, jak proniknout ke značným finančním prostředkům. Aby se k nim dostal, neváhá takzvaně zamhouřit obě oči v podstatě nad čímkoli.

7)     Stává se jím čím dál častěji člověk mladý, bez patřičných zkušeností. Aniž chci kohokoli diskriminovat podle věku, jsem přesvědčen, že věková hranice pro výkon ministerské funkce by se měla minimálně krýt s hranicí stanovenou v případě senátorů. Například člověk, jenž se narodil v roce 1985, by nikdy neměl být ministrem zahraničních věcí. Takovou funkci by měl zastávat diplomat s mnohaletou zkušeností, který se již v terénu osvědčil. A toto se týká i dalších resortů.

8)     Je nečitelný, nevýrazný, "šedý". Je to byrokrat bez chuti a zápachu, stroj na plnění rozkazů, unifikovaný, že je k nerozeznání od ostatních. Používá již zmíněné fráze – a nemá žádnou vlastní vizi.

9)     Útočí na "slabé" a podlézá "mocným". Je to vlastně taková klasická všehoschopná sketa, u níž si nikdy nemůžete být jisti, v jakém okamžiku vám podrazí nohy.

10) Je hravě nahraditelný, neboť jak již bylo předesláno, není ničím osobitý, ale jedná se o sériovou výrobu jednoho a téhož prototypu chování a jednání.

 Výše uvedené desatero by mělo být jakýmsi vodítkem pro nalezení vlastností a rysů lidí, kteří splňují předpoklady pro to, aby se o ně rodící alternativa ke stávajícímu systému mohla bezpečně opřít.

 Protisystémový politik:

1)     Nemůže být poplatný stávajícímu systému a nemůže ho hájit. Musí upozorňovat na jeho hlavní nedostatky – a nesmí váhat v hledání antisystémových řešení, která pomohou občanům – ale z logiky věci budou více než trnem v oku všech, kdo se stávající systém pokoušejí udržet zuby nehty.

2)     Měl by to být člověk s výrazným všeobecným vzdělanostním rozhledem, který v nějaké oblasti vyniká a má v ní dlouhodobě pro společnost přínosné výsledky.

3)     Musí být konsistentní sám se sebou, což nevylučuje v průběhu let určitý názorový posun. Ten by měl být ale jednoznačně vysvětlitelný jeho osobnostním růstem.

4)     Je zapotřebí, aby to byl člověk zdravě sebevědomý, který netrpí komplexy a není vydíratelný. Který se nebojí čelit tlaku – a je ve svých postojích pevný. Který dovede za druhé bojovat, i když mu to přináší mnohá úskalí a komplikace.

5)     Jeho základní ambicí by měla být zdravá rozvíjející se společnost, a ne to, aby si on a jeho rodina mohli žít v luxusu. Neměl by to být psychopat ani sociopat. Moc by pro něho neměla představovat cíl, ale prostředek.

6)     Důležité je, aby to byl člověk relativně nezávislý – jak na finančních zdrojích, tak funkcích a světské slávě.

7)     Měl by mít ve svém oboru prokazatelné zkušenosti, jež může v politice zúročit. Občané by měli být schopni jeho způsobilost posoudit z jeho díla a toho, co vykonal, a ne, aby jim média poskytla falešný obraz "dokonalého" či "dokonalé".

8)     Je zásadní, aby takový člověk byl něčím charakteristický, výrazný, dobře zapamatovatelný. Aby byl nezaměnitelný s druhými – a to právě pro nějaký svůj talent, svou schopnost, své znalosti a své dlouhodobě čitelné postoje. Jeho vize by měla být jednoduchá, srozumitelná a následování hodná. A samozřejmě realizovatelná. 

9)     Snaží se chránit slabé – a neváhá se postavit přesile. O takového člověka se lze opřít, a lze s ním bez obav kooperovat.

10) Je těžko nahraditelný, neboť je něčím unikátní.

Na tomto místě si dovolím několik jmen, o nichž jsem přesvědčen, že výše zmíněné požadavky protisystémového politika splňují, uvést. Jsou to vesměs osobnosti, jejichž dílo je bohaté a veřejně dostupné. Osobnosti, které se dostávají na index nežádoucích. Osobnosti, které se nebojí proti mocenské přesile vystoupit i za cenu značného nepohodlí:

1)     Jan Keller

2)     Petr Drulák

3)     Lenka Procházková

4)     Ivan David

5)     Radim Valenčík

6)     Jan Schneider

7)     Jaroslav Ungerman

8)     Jana Lorencová

9)     Alena Vitásková

10) Jan Kavan

 Cílem tohoto textu ovšem není výčet těch, kdo by mohli v pěstování a naplňování vize alternativního systému výrazně pomoci. Jeho záměrem bylo vytyčit klíčové proměnné, jež nám usnadní tyto jedince identifikovat. Pevně věřím, že se tato stať stane odrazovým můstkem pro texty další – a že se podaří dobrat se shody na tom, koho potřebujeme a koho hledáme. 

K tomu: Můj cíl je nadále pěstovat a tudíž i konkretizovat vizi jako trvalý proces. Výkonná moc není tou oblastí, kde bych efektivně pomáhal. Pozice ministrů patří mladším a do mezigeneračního týmu typu dobré vlády se určitě najde někdo vhodnější.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část letošní dovolené jsem strávil na divokém Balkánu. Skvělý zájezd, skvělý průvodce. Příští rok si zopakuji, Kdo bude mít zájem, s tím se podělím o informace a zkušenosti. Černá Hora, Kosovo, Albánie, Makedonie. Vše oblasti s převažující částí albánského obyvatelstva. Překrásná příroda, města a městečka bohatá na svědky minulosti, fajn lidé, zajímavé diskuse. Zážitkově tak bohaté, že se dostavilo něco, co lze nazvat únava ze zážitků.

3. den: přejezd do oblasti METOHIJE (západní KOSOVO), návštěva kosovského městečka PEC, případně komplexu PECSKÉHO PATRIARCHÁTU. Přesuneme se do DEČANSKÉHO MONASTÝRU, k největší dochované sakrální stavbě středověkého Srbska s cyklem fresek na celém Balkáně, kosovské město PRIZREN s tureckou čtvrtí (po Sarajevu nejzachovalejší muslimské město na Balkáně), přejezd do Albánie, nocleh v zapomenutém BAJRAM CURRI, městečku se snad nejkrásnější polohou z albánských měst s kulisou velikánu Jezerca (2 693 m n. m.). Do severovýchodní části Albánie donedávna nevedly žádné cesty, proto se jedná o nejchudší část země, kde se čas zastavil v dobách Envera Hodžy. Této charakteristice také odpovídá úroveň ubytování jediného místního hotelu. Strava je však skvělá a majitel hotelu pohostinný.

Hlavní chrám v mužském Dečanském monastýru. Vlevo je vidět kousek části, která slouží k ubytování hostů. Přespával jsem zde asi před osmi léty. Moc me mrzí, že se vztahy v této oblasti zase vyhrotily.

 

Vnitřní výzdoba. Fascinující.

 

Ikona u oltáře.

 

A toto je další vedle ní.