Jedním ze směrů pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize je zpracování monografie "Metodologická role vize při orientování a aplikaci výsledků společenskovědního výzkumu". Následující text vznikl jako podklad třetí části této monografie.[1]

Ještě před tím, než tento materiál zveřejním jako důležitou součást konkretizace představy toho, co vše musí dostatečné komplexní a konzistentní vize obsahovat, zformuluji několik úvodních poznámek týkajících se toho, co lze nazvat "dynamicky se odlehčující růst nového typu".

Tento pojem vyplynul jak při zpracování třetí části monografie, tak z řady diskusí, mj. i k projevu Viktora Orbána, který je skvělý, ale právě v pojetí růstu a s tím spojených globálních politik se dopouští toho, co by spisovatel Miroslav Souček nazval "obecně oblíbeným omylem".

V řadě dříve publikovaných materiálů jsem upozorňoval na to, že současný vývoj je nutné chápat prizmatem změny obdobné průmyslové revoluci, ale ještě výraznější, kdy se jako dominantní prosazuje nový ekonomický sektor, konkrétně odvětví produktivních služeb (které se stává těžištěm ekonomického růstu a tím, co určuje podobu tohoto růstu).[2]

Tato změna je na dlouhá desetiletí a jako každá výrazná změna v dějinách je a bude doprovázena řadou otřesů, zvratů a turbulencí, které jsou výsledkem snahy prosazovat nadále setrvačné tendence v podmínkách, kdy tyto tendence narážejí na stále větší bariéry, výsledkem střetů pocházejících ze snahy udržet privilegia pocházející se stávajícího typu fungování společnosti, privilegia, která se stala neudržitelnými. – Vím, že toto pojetí současné doby je poměrně náročné na představivost, že ještě nějakou a patrně i delší dobu bude trvat, než se budou ti, kteří se trápí otázkou, co se to vlastně v současné době děje, budou vymaňovat ze stereotypů. Zde nezbývá než trpělivě vysvětlovat a hledat různé způsoby či cesty, jak podstatu současného dění co nejnázorněji a nejsrozumitelněji vyjádřit.

Jednou cest objasnění výše uvedeného pojmu "dynamicky se odlehčující růst nového typu". V této souvislosti se vrátím k tomu, co považuji v Orbánovu projevu za nejslabší místo. To, když se domnívá, že jedinou perspektivní politikou je silová politika zaměřené na kontrolu surovinových zdrojů, že je to politika, která bude vždy dominovat. – Nikoli. To je politika, která dnes sice vládne světu a ještě nějakou dobu se bude držet zuby nehty z důvodů, které uvedu později, ale je to politika minulosti. Je to politika, která se přežila, která žene svět do větších a větších existenčních rizik. Politika, která ne náhodou vytvořila falešnou vizi v podobě tzv. "trvale udržitelného rozvoje" (spojenou s ideologií Green Deal), která ve skutečnosti nejenže závislost ekonomického růstu na přírodních zdrojích nesnižuje, ale naopak – zvyšuje a promítá ji do snahy ovládnout prostřednictvím ní jednotlivé země i život lidí v nich.      

Nyní již k pojmu "dynamicky se odlehčující růst nového typu". Pokusím se formulovat jeho charakteristiky, a to právě z hlediska odlišnosti od tzv. "trvale udržitelného rozvoje":

1. Jedná se o kvalitativně neomezený růst, růst překonávající jakákoli omezení, růst, který limitně směřuje k tomu, že (názorně řečeno) "téměř cokoli může být vyrobeno z téměř ničeho". (Příklad – využití nanotechnologií včetně nanorobotů spolupracujících s geneticky upravenými mikroorganismy schopnými dosáhnout dokonalé recyklace nejen odpadů budoucí ekonomiky, ale i současné, či vzletněji – nanorobotů "pasoucích stáda" mikroorganismů; ale to je jen jeden z mnoha příkladů cesty k produkci typu "cokoli z ničeho").

2. Jedná se o trvalé odlehčování ekonomické růstu, kterého se dosahuje mnohonásobným zvýšení inovačního potenciálu, a to právě na základě toho, že se jedná o růst nového typu¸ jehož cílem není konzum (hromadění statků a okázalost spotřeby), ale takové uspokojování zvyšujících se a zintenzivňujících potřeb, které vede ke svobodnému rozvoji člověka, k plnému využití potenciálu daného každému jedinci přírodou, k využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním jeho schopností podle míry jejich výnosnosti, tj. příspěvku k inovační aktivitě společnosti (a to inovační aktivitě i a především ve sféře nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností).

3. Přechodem k dynamicky se odlehčujícímu růstu nového typu končí předhistorie lidstva, končí roztržka mezi přírodou a člověkem, je nastartován vývoj plnohodnotné civilizace, která řeší hádanku dějin a směřuje k překonání časoprostorových omezení své existence.

Tímto prizmatem je nutné číst i text, který v příštích dnech uveřejním v několika pokračováních.