Vize, jakou potřebujeme/269

Součástí rozšíření verze vize nemůže nebýt koncepce odstranění úpadku vzdělání a důsledků tohoto úpadku, a to i pokud jde o vymezení toho, co by mělo být nezbytnou součástí obsahu vzdělání. Vzdělání je základem produktivní spotřeby, základem naplnění smyslu žití, který je založen na rozvoji a uplatňování schopností. Ve zlomové době však k tomu přistupuje i to, že přirozená autorita vzdělání umožňuje alespoň částečně vytlačit z naší psychiky zapouzdřující memplexy, tj. ty replikátory v komunikačním prostoru, jejichž stabilita je založena na tom, že si podmaňující psychiku člověka a uzavírají jej do stereotypů a názorových bublin. S takto zasaženými lidmi se pak snadno manipuluje.

Několik následujících dílu seriálu k pěstování vize je věnováno náčrtu toho, jak by mohlo být koncipováno funkční a přitažlivé vzdělání odpovídající úrovni univerzitního vzdělání.

Projekt UNIVERZITY VŠEHO VĚKU – část 5.

Teoretická ekonomie 2 - makroekonomie

Poměrně náročná disciplína. Odměnou za její studium je, že nás naučí chápat, jakým způsobem stát zastupovaný vládou a centrální bankou působí na ekonomiku. 

Na každý reálný problém prizmatem makroekonomie jako jedné z teoretických ekonomických disciplín nahlížíme:

1. Prostřednictvím ekonomických ukazatelů, z nichž hlavními jsou:

- Hrubý domácí produkt (Y), cenová hodnota všech finálních statků daných výdajovou strukturou definovanou jako Y=C+I+G+NX vytvořených v určité zemi během roku (spotřeba domácností, investice firem, vládní nákupy, čisté exporty).

- Inflace (π), procentuální změna cenové hladiny (zpravidla měřené prostřednictvím indexu spotřebitelských cen),

- Nezaměstnanost (U), procentuální podíl nezaměstnaných ke všem práceschopným osobám

2. Jako na ekonomický koloběh neustále přeměny příjmů ve výdaje a výdajů v příjmy mezi domácnostmi a firmami, do kterého vstupuje stát a zahraničí, čemž odpovídají čtyři ekonomické sektory, na základě kterých definujeme finální statky.

3. Při rozlišení:

- krátkodobého kolísání (↑či ↓Y), na které z důvodu stabilizace ekonomiky reagují více uvedené politiky

- dlouhodobého ekonomického růstu Y (který má exponenciální charakter)

4. Z hlediska role subjektů zastupujících stát v makroekonomické politice:

- Vlády, která dělá:

- expanzivní, tj. prorůstovou fiskální politiku: ↑G, ↓TA, ↑TR

- restriktivní, tj. protiinflační fiskální politiku: ↓G, ↑TA, ↓TR

            (zvyšování či snižování – podle šipek – vládních nákupů, daní, transferů)

- Centrální banky, která dělá:

- expanzivní, tj. prorůstovou monetární politiku: ↑M

- restriktivní, tj. protiinflační monetární politiku: ↓M

            (zvyšování či snižování – podle šipek – množství peněz v oběhu)

5. Při respektování možností a významu:

- stimulace (agregátní) poptávky (AD)

- podpory dlouhodobého ekonomického růstu (podporou agregátní nabídky, tj. AS)

6. Na základě pochopení a analýzy role výdajového multiplikátoru (1/(1-c(1-t)+m)), včetně toho, co snižuje jeho účinnost (s, t, m; vytěsňovací efekt – domácí i zahraniční, konzervování setrvačného vývoje Y)

Jinak řečeno: Na společenskou realitu se z makroekonomického hlediska díváme prostřednictvím základních ukazatelů jako na permanentní přeměnu příjmů ve výdaje, kdy výdaje za statky se stávají příjmem dalších subjektů (jde o koloběh mezi sektorem domácnosti a sektorem firmy, do kterého svými daňovými příjmy a nákupy vstupuje sektor vláda, vývozy a dovozy sektor zahraničí). V rámci dlouhodobého ekonomického růstu dochází ke krátkodobému kolísání, v důsledku poptávkových a nabídkových šoků (tyto šoky graficky posouvají křivky AD a AS, zjednodušeně při růstu produktu tedy pozitivně vpravo, při poklesu produkt tedy negativně vlevo). Zejména poptávkové šoky jsou ovlivněny výdajovým multiplikátorem (= prvotní šok se násobí a je ve výsledku tudíž větší) jak z hlediska poklesu, tak i růstu v míře, která si vyžaduje určitou stabilizační roli ze strany subjektů zastupujících stát, konkrétně vlády provádějící fiskální politiku a centrální banky provádějící monetární politiku s využitím nástrojů, kterými tyto subjekty disponují. Jedná se zejména o stimulaci (případně i tlumení) agregátní poptávky (protože v makroekonomickém systému nejsou zabudovány spontánní mechanismy obnovy makroekonomické rovnováhy) a podpory dlouhodobého ekonomického růstu, který je atributem civilizačního vývoje (daným kvantitativně, tj. růstem měřeným hrubým domácím produktem) a kvalitativně (charakterem ekonomického růstu, který se mění v důsledku technického pokroku a změnou produkční role člověka v ekonomice).

K pochopení, modelování a analýze možností, omezení a vedlejších důsledků působení výdajového multiplikátoru nám slouží zejména:

- Model příjmy-výdaje (bakalářské studium, podrobněji magisterské studium)

- Model trhu peněz (bakalářské studium, podrobněji magisterské studium)

- IS-LM model (jen magisterské studium)

- Mundell-Flemingův model (jen magisterské studium)

- Model agregátní nabídky a poptávky (bakalářské studium podrobněji magisterské studium)

- Model trhu práce (bakalářské studium, podrobněji magisterské studium)

- Phillipsova křivka (bakalářské studium, podrobněji magisterské studium)

K analýze dlouhodobého ekonomického růstu Solowův model (bakalářské studium, podrobněji magisterské studium).
Na jaké otázky umožňuje makroekonomie odpovědět (příklad):

To, proč je makroekonomie důležitá, lze ilustrovat na následujícím příkladu. V obdobích relativního klidu dělají centrální banky politiku cílování inflace, tj. snaží se udržet inflaci zpravidla na úrovni 2 %. Úměrně tomuto cíli zvyšují množství peněz v oběhu. Pokud by to nedělaly, vedl by růst hrubého domácího produktu k deflaci, tj. rostla by hodnota (kupní síla) peněz. Většinový názor je, že by to mohlo poškodit ekonomiku. Domácnosti však tímto cíleným znehodnocováním měny přicházejí o hodnotu peněz, které drží, v určitém smyslu je cílování inflace určitou inflačně emisní daní. Kam takto získané prostředky odcházejí? A bylo by možné tyto prostředky vrátit do ekonomiky tak, aby sloužily těm, kteří o ně znehodnocením peněz přišli?

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:Běhen letošní dovolené, jejíž většinu jsem strávil z rodinných důvodů v Košicích, jsem si udělal řadu výletů. Jeden z nich byl do málo navštěvované oblasti Levočských vrchů. Tento byl do okolí Nižné Repaše. Krásná příroda, kde nikoho nepotkáte s moc pěknými výhledy. Překvapilo mě, že lesy široko daleko se sestávaly téměř výlučně z modřínů. To jsem ještě nikdy nidky neviděl. Až začnou zanedlouho zlátnout, bude to tu nádherné.

Kopce kolem Nižné Repaše.

 

Ranně gotický kostel sv. Anny z počátku 14. století. Viz: https://www.turistika.cz/mista/nizne-repase/detail

 

Nad Nižnými Repašemi.

 

Z cesty na hřbeben, který Nižné Repaše obtáčí.