Vize, jakou potřebujeme/303
Vize, jakou potřebujeme/303
Na 13. online setkání k pěstování vize bylo nastoleno několik otázek:
- Lze současné dění u nás chápat jako polaritu (střet) "levice-pravice", nebo jako polaritu (střet) sil hájících národní zájmy se slouhy cizí (globální) moci?
- Je globální polarita, která se nás nejbezprostředněji týká (dominantní hra, do níž jsme vtaženi): NATO (vedené USA) versus Rusko, nebo jde o nevyhlášenou, ale účinnou válku USA proti EU (v jejímž čele je selhávající Německo, které je hlavním cílem útoku)?
- Je Německo náš tradiční nepřítel, nebo země rovněž ovládaná slouhy cizí moci, která je rovněž obětí, jen s tím rozdílem, že její silnější pozice umožňuje své problémy přenášet na nás?
Připomenu poznatek, který je jedním z důležitých dosavadních výsledků získaných při pěstování vize: Když špatně pochopíme dominantní polaritu, nevytvoříme dostatečně silný potenciál spojenců schopných čelit zlu a nutně prohrajeme. (Tj. perspektivní, realistická a přitažlivá vize musí obsahovat logickou bázi na základě triády ZMĚNA, tj. o jakou historickou změnu jde, SUBJEKT, tj. kdo je schopen změnu realizovat, POLARITA, tj. jaký hlavní střet se odehrává.
Z diskuse na toto téma vyplynulo, že velmi důležité a aktuální je ujasnit si prizmatem současného dění, co je to levice a co je to pravice. To bude i jedním z témat 14. online setkání k pěstování vize v neděli 16. října v 10.00 zde:
Připojení (bez hesla):
https://meet.jit.si/radimvalencik
Jako přípravu na toto setkání i jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:
https://casopisargument.cz/?p=45534
Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.
Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.
Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 6.
Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.
Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/5
Symbióza kapitalismu a nové levice
Přestože se to stále ještě může někomu jevit na první pohled paradoxně, nová kulturně-liberální levice a ekonomicky liberální pravice nejsou vůči sobě nijak protikladné, ale naopak komplementární ‒ funkčně se doplňují a vzájemně (byť nerovnoměrně) podmiňují.
Nemělo by nás přitom vůbec mást, že na nominální úrovni mohou představitelé nové levice často deklarovat antikapitalistické postoje, nebo dokonce přejímat i marxistickou rétoriku. Ta však slouží většinou pouze jako přitažlivé pozlátko předstírané nonkonformity, spíše jako určitý druh životního stylu než jako vážně míněný pokus o změnu. Jak jsme řekli, jejich heslem je "boj proti všem formám útlaku", v němž ekonomický útlak představuje jen jeden z mnoha. Po více než šedesáti letech aplikace tohoto hesla v západní Evropě již každý ví, co tato politika znamená reálně: příklon k liberalizaci společnosti jak v rovině kulturní a politické, tak v rovině ekonomické, která usnadňuje panství kapitálu, otevírá mu nové možnosti a zároveň odvádí pozornost od ekonomických nerovností a problémů většinové společnosti. Vzdaluje sociálně slabé vrstvy levici, což podvazuje její možnosti, a mizí tak síla, která by se mohla proti ekonomickým nerovnostem účinně, nikoli pouze rétoricky, postavit.
Symbiotické spojení kulturního a ekonomického liberalismu přitom není nic nového. Jak víme již z Komunistického manifestu, podstatou kapitálu je rozbíjet všechny tradiční vztahy a neponechat "mezi lidmi žádný jiný svazek než holé sobectví, než bezcitné ‚placení hotovými‘", kdy "vše ustálené mizí jako pára, všechno posvátné je znesvěcováno" a zůstává jen "na nic se neohlížející svoboda obchodu". Rozbíjení všech vazeb, oblastí společenského života, všech institucí, které nepodléhaly dosud nadvládě zbožně-peněžních vztahů, je vlastní povahou kapitálu, který tato místa obsazuje svoji zbožně-peněžní logikou. Začíná být zcela evidentní, že politický program nové levice je pravou ideologií současného kapitalismu par excellence. Instituce, které se snaží nová levice rozbíjet na jednotlivé atomy, jako např. stát nebo rodina, stále ještě slouží jako hráze, které se neomezené destruktivní síle kapitálu stavějí do cesty.
První krok, který tak musí učinit každý, kdo to s obnovou levice myslí vážně, je přiznat si, že dominantní část levice proměněná kulturními revoltami je od 70. let v dokonale symbiotickém vztahu s cíli kapitálu a s jeho potřebou přechodu na flexibilnější formy vykořisťování pracující síly.
K tomu ode mne:
Jedna z nejlepších částí článku Petra Kužela a Dominika Formana. Takto destrukce intelektuální složky levice skutečně proběhla. Velmi úzce souvisí s tím, co se dělo po porážce hnutí Nové levice v roce 1968. K neúspěchu hnutí podstatně přispěla i okupace ČSSR Sovětským svazem. K tomu jen několik poznámek:
1. Nelze nevidět, že k ideovému odzbrojení levice podstatným způsobem přispěla i sterilita vládnoucí aparátnické sovětské interpretace marxismu. Největší mozky byly omezovány. Příklad, - E. V. Iljenkov, který si pod tlakem nepochopení jeho díla v 54 létech podřízl hrdlo stěpařským nožem, přitom přispěl k jedné z největších invencí navazujících na přírodně historické pojetí dějin, dodnes nepochopené a dodnes nepřekonané. O dopadu normalizace u nás ani nemluvě.
2. Nevím, nakolik k devastaci intelektuální levice přispělo její agenturní rozpracování a dosazení vědomých i nevědomých kolaborantů a provokatérů. Ale fakt je, že teroristický extrém levice k tomuto rozpracování otevřel cestu.
3. Především však likvidace ideového zázemí proběhla přesně podle toho, před čím varoval Lenin v Materialismu a empiriokriticismu. Postmoderní levice na místo pochopení vývoje pravdivého poznání jako otevřeného systému, neustále se obohacujícího v hlavách lidí (marná byla snaha Habermasse o komunikativní filozofii, nejslušnějšího, nejerudovanějšího a nejpracovitějšího filozofa Frankfurtské školy), který je základem pro sjednocují komunikaci a akční chování, prosadila totální relativismus, který nutně vyúsťuje v rivalitu zapouzdřených ambiciózních pseudointelektuálů.
(Pokračování 7. dílem)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.
Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.
Nahoře na zrekonstruované strážní věži. Zde bylo dělo, ze kterého se střílelo na lodě rozžhavenými koulemi. Bylo to dost účinné.
Pooloostrov přes záliv. Z druhé strany je vidět i z našeho hotelu. Je to ten největší.
Městečko Fornells. V dálce vpravo je vidět bílý areál, ve kterém je i náš hotel. Z něho je v noci vidět blikající maják na mysu Far, který je na opačnou stranu od tohoto místa.
To už je z dalšího dne. Měli jsme den klidu, tak jsem vyrazil po Koňské cestě na druhou stranu od hotelu. Zde také hluboko do vnitrozemí zasahuje záliv.
