Vize, jakou potřebujeme/306

Na 13. online setkání k pěstování vize bylo nastoleno několik otázek:

- Lze současné dění u nás chápat jako polaritu (střet) "levice-pravice", nebo jako polaritu (střet) sil hájících národní zájmy se slouhy cizí (globální) moci?

- Je globální polarita, která se nás nejbezprostředněji týká (dominantní hra, do níž jsme vtaženi): NATO (vedené USA) versus Rusko, nebo jde o nevyhlášenou, ale účinnou válku USA proti EU (v jejímž čele je selhávající Německo, které je hlavním cílem útoku)?

- Je Německo náš tradiční nepřítel, nebo země rovněž ovládaná slouhy cizí moci, která je rovněž obětí, jen s tím rozdílem, že její silnější pozice umožňuje své problémy přenášet na nás?

Připomenu poznatek, který je jedním z důležitých dosavadních výsledků získaných při pěstování vize: Když špatně pochopíme dominantní polaritu, nevytvoříme dostatečně silný potenciál spojenců schopných čelit zlu a nutně prohrajeme. (Tj. perspektivní, realistická a přitažlivá vize musí obsahovat logickou bázi na základě triády ZMĚNA, tj. o jakou historickou změnu jde, SUBJEKT, tj. kdo je schopen změnu realizovat, POLARITA, tj. jaký hlavní střet se odehrává.

Z diskuse na toto téma vyplynulo, že velmi důležité a aktuální je ujasnit si prizmatem současného dění, co je to levice a co je to pravice. Jako koncepční příspěvek k pěstování vize přináším rozbor dvoudílného článku v časopisu Argument, zde je odkaz na oba díly:

https://casopisargument.cz/?p=45534

https://casopisargument.cz/?p=45598&fbclid=IwAR1C4QGv5VWN5Bl0Z3gfT_ObdMpoOOGKIvK-z-XocISVIKHP5dUTCOePDVw

Jedná se o velmi dobrý a poměrně obsáhlý materiál, ale budu jej i se svými poznámkami dávkovat tak, abych čtenáře neodradil a aby mohl několik dnů po sobě nad důležitou problematikou popřemýšlet.

Proč jsem seriál sestávající se z uvedených článků a mých komentářů nazval tak, jak jsem ho nazval, čtenář postupně pochopí.

Mouchy pod sklem: Příčiny úpadku a selhání levice – část 9.

Text článku Petra Kužela a Dominika Formana odlišuji barvou.

Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských/8

Třídy se vrací na scénu (pokračování kapitoly s tímto názvem)

"Levicová" reprezentace, která se opírá o tyto vrstvy, může sice používat radikálně levicové pojmosloví, ale pouze povrchně jako fetiš, iluzorní nonkonformismus, jako zboží ze samoobsluhy, které je opět odhozeno, když mu projde datum spotřeby. Pokud by se někdy skutečně rozhodla prosazovat zásadní ekonomická opatření (byť v mezích sociálnědemokratického přístupu), vždy bude v praxi narážet na reálné třídní zájmy těchto vrstev. Z toho nutně vyplývá, že nakonec pokaždé znemožní opravdovou levicovou politiku prosadit. V praxi tak bude skutečná levicová politika zas a znovu obětována výměnou za ústupky v ekologické, genderové či jiné progresivistické agendě, což bude tato politická reprezentace nové progresivní levice před svým elektorátem vždy moci nakonec prezentovat jako své vítězství. Není koneckonců nutné používat budoucí čas. Při pohledu na západní levici můžeme klidně použít čas minulý či přítomný. V přímém přenosu tam pozorujeme to, co zde popisujeme, už více než půl století. (Vzpomenout ostatně můžeme i na angažmá Strany zelených v Topolánkově vládě, kdy pomáhala ODS prosadit ty nejasociálnější reformy, které by bez nich ODS nemohla prohlasovat. Výměnou za to dosáhla takových ústupku, jako například schválení dotací na kotle na biomasu. Tehdejší místopředsedkyně strany, Kateřina Jacques, sice až do vystoupení v pořadu Uvolněte se, prosím netušila, co to ta biomasa vlastně je, ale podstatné zřejmě bylo, že obsahovala kouzelnou předponu "bio".)

Na druhou stranu je potřeba připomenout, že sociální třídy nejsou rigidně stojaté zóny s pevně vytyčenými hranicemi, ale spíše pulsující struktury, které se směrem ke svému jádru stávají pevnější a jasnější; směrem ke svým hranicím jsou naopak stále více rozmlžené a prostupné. Jistě se najde významný počet levicově smýšlejících jedinců, kteří se pohybují na rozhraní progresivistické a skutečné levice a u nichž v důsledku zhoršující se socio-ekonomické pozice začne dominovat příklonnost ke skutečné levici. A jistě naopak také existuje i nemalý počet těch, u kterých navzdory jejich dobré sociální pozici dochází k převrácení (revolucionizaci) jejich třídního vědomí. Zaujetí určité třídní pozice v politickém boji není nic fatalisticky předurčeného, byť sociální determinaci vědomí objektivní sociální pozicí nelze v žádném případě ignorovat. Je ovšem zřejmé, že jádra obou tříd jsou v rozporu a jako dva magnety otočené k sobě stejnými póly se odpuzují a čím dál více od sebe vzdalují. Tato skutečnost se bude stále rychleji a zřetelněji vyjevovat většímu a většímu počtu lidí a těm, kteří budou nadále snít o symbióze těchto za současného stavu společnosti odpuzujících se protikladů, hrozí, že skončí v lepším případě v "hrdinné" donkichotské bezvýznamnosti, v horším se z nich stanou moralizující hlídací psi progresivistického kapitalismu.

K tomu ode mne:

Co je moc, to je příliš. Podle toho, co autoři píší, pak kdokoli, kdo bude označen za úspěšného, není levicový, ale jen "levicový" a v důsledku své úspěšnosti zrádce či přinejmenším "sprostý podezřelý" z toho, že nutně a pokaždé zradí. Že přeháním? Tak si to celé ještě jednou přečtěte, např. "z toho nutně vyplývá, že nakonec pokaždé znemožní opravdovou levicovou politiku prosadit". NUTNĚ a POKAŽDÉ... To, že pak svůj výpad trochu změkčují, když říkají, že jsou výjimky, ale pozor na ně...?

Hlavně by mě zajímalo, co si autoři představují pod "opravdovou levicovou politikou". Třeba na to v dalších pokračováních najdeme odpověď.

To vše je však jen vnější projev toho, v čem je největší chyba autorů tohoto příspěvku, kterou se řadí na stejnou úroveň toho, co (oprávněně a s pejorativním přídechem) nazývají "progresivistickou agendou". Totiž nepochopení toho, co je to dobrá teorie a jaká je její role. V této souvislosti dlužno připomenout i otázku, zda teoretické odzbrojení levice, ke kterému došlo v souvislosti s vystoupením Nové levice  koncem 60. let, bylo autonomním produktem ideového vývoje levice, nebo v tom sehrála roli i implementace kvaziidejí a jejích nositelů ze strany již tehdy velmi vlivné a rychle zrající globální moci.

Na to, co je to podle autorů "opravdová levicová politika", jsem hodně zvědavý. Mj. proto, že lidé s mindrákem neúspěšnosti, která je dle autorů i důsledkem nedostatečného vzdělání, jsou snadno manipulovatelní a zneužitelní. (Už Lenin říkal, že "negramotný člověk stojí mimi politiku", dnes se to posunulo ještě dál, je první obětí manipulace.)

(Pokračování 10. dílem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Většinu letní dovolené jsem trávil z rodinných důvodů v Košicích. Přece jen se nám však s manželkou podařilo krátce si zaletět k moři na Menorku. A tam máme možnost těžit ve zkracujících se podzimních dnech ze vzpomínek na léto ve středomoří.

Menorku lze poměrně rychle prochodit celou. Je přívětivá, i když pivo v některých obyčejných barech na plážích stálo až k pěti euro. Pláže, skály kolem nich, městečka i piniové háje stály za to.

Ještě se dvěma foto vracím ke skalám za salinou, kterou končí záliv u městečka Addaia. Tady ze skály vylézají Zlobři.

 

 

Pohled na hřeben. Tam někde je tajemné podzemní stavba Hipogeus d´ Addaia, ke které nevede žádná cesta.

 

Záliv i městečka Addaia. Jeden z nejhezčích.

 

Pohled na záliv u městečka Addaia směrem do vnitrozemí. Uprostřed, to bíle, je vzpěněná vlna po nárazu na skálu. Tam někde na konci jsou bizarní skály na předcházejících foto.